Invazní řasa zastavila španělské rybáře i turistickou sezónu

V české novinářské okurkové sezóně působí zprávy o invazní řase na španělských plážích jako laciná bulvární senzace. Jenže řasa, latinsky známá jako Rugu-lopterix okamurae je pro místní mnohem větší ekologický problém, než by se nám na první pohled zdálo. Píše o tom El Mundo.

První, kdo si nezvaného hosta z Asie povšiml, byli španělští rybáři. Zavlečená exotická řasa totiž dokáže to, co jiné domácí druhy nesvedou. Velmi intenzivně například obaluje sítě, přetěžuje je a trhá. Je také schopna velmi rychle pokrýt povrch těl v síti znehybněných ryb nebo krabů, čímž je znehodnotí pro další zpracování.

Na první pohled přitom vypadá jako ve Středomoří běžná a domácí řasa Dictyota dichotoma. Což potvrzují i výzkumníci z univerzity v Cádizu, kteří si teď sypou hlavu popelem, že riziko nerozpoznali dřív. „Jsou si podobné jako dvě kapky vody,“ říká mořský ekolog José Lucas Pérez.

Srdečné pozdravy z Asie

Řasa, která byla neúmyslně importována z Koreji a Japonska, pravděpodobně v roce 2007 s nákladem živých ústřic do francouzských akvakultur, se tak díky své podobnosti s domácím druhem mohla nepozorovaně rozšířit napříč celou Gibraltarskou úžinou.

„A pak se utrhla z řetězu, protože je opravdu významným invazním druhem, v novém příhodném prostředí bez přirozené regulace,“ vysvětluje Pérez. Pozorované navýšení pokryvu řasové vegetace bylo dáváno do souvislosti s oteplením oceánů a klimatickými změnami.

Ve skutečnosti za tím ale stála nebývalá schopnost řasy Rugu-lopterix okamurae množit se a růst v hloubkách od půl do patnácti metrů. Což Dictyota dichotoma neumí. Když se začalo španělské pobřeží zanášet ribázónem, desítky metrů dlouhými nánosy této řasy, bylo už trochu pozdě.

A stejně neslavně to dopadlo i pro rybáře v celém regionu Campo de Gibraltar, protože kromě této řasy už z vody potrhanými sítěmi nic nevytáhnou. Rybářský průmysl i cestovní ruch tak ve Španělsku dostaly pořádnou ránu, která může velmi neblaze dopadnout na místní ekonomiku.

Španělské deníky zmiňují snahu turistických letovisek odstraňovat řasy z pláží s pomocí těžké techniky. Vyčištění jedné pláže přišlo na 9000 eur (cca 230 000 Kč) a je zapotřebí jej opakovat každý týden. Pro životní prostředí je to ale mnohem horší zpráva.

Řasa Rugu-lopterix okamurae totiž konkurenčně vytlačí z pásma pobřeží nejen jiné řasy, ale prakticky veškerý život. Krabi se v ní pohybovat nemohou, obalí kameny, svou biomasou zahluší všechny obyvatele přílivové zóny, od hmyzu po vodní bezobratlé.

Poněkud nestravitelná návštěva

„Není to jen problém jejího nesporného reprodukčního úspěchu, ale úplné absence predátorů. Nežije tu nic, co by se jí živilo. Její sekundární metabolity ji činí prakticky nestravitelnou. Což je z evolučního hlediska nesporná výhoda, ale pro nás je to teď velký problém,“ doplňuje Pérez. Kromě nákladného a zatím marného čištění pláží se toho ale zatím prý moc dělat nedá. Jen čekat na zázrak. Občas se totiž přihodí.

V 90. letech například slavný oceánograf Jacques Cousteau, tehdy kurátor monackého akvária, postaral o neúmyslné vypuštění tropické řasy Caulerpa taxifolia. Ta se masivně rozšířila, podobně jako dnes Rugu-lopterix okamurae a zdomácněla. Zhruba po sedmi letech ji pak začali některé původní druhy konzumovat. Do té doby ale způsobila nezměrné škody na porostech mořských trav.

---

reklama

---