Krádeže vody jsou málo diskutovaný, ale rozšířený problém. S minimálními postihy

„Výpadky v zásobování vodou se s prohlubujícími klimatickými změnami zhoršují a krádeže vody k tomu významně přispívají, protože nejsou dostatečně postihovány,“ říká Loch.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | michael agustin / Flickr

Dopřát si plnou vanu několikrát za den anebo plnit opakovaně velký bazén si většina z nás jen tak nedovolí. Voda u nás totiž není zadarmo a zbytečné mrhání penězi si každý raději rozmyslí. Protáčejícím se cifrám na vodoměru se snažíme bránit. Ale ne všichni. Poměrně dost lidí se totiž snaží přiživit na vodních zdrojích, ze kterých vodu jímá bez povolení, kontroly objemů a přiměřených plateb. Adam Loch, který se na univerzitě v Adelaide profiluje na otázky globálních zdrojů a výživy upozorňuje, že krádeže vody jsou velmi starým a rozšířeným zločinem. Kterému ovšem není věnována patřičná pozornost médií ani zákonných činitelů.

Je to proto, že se voda z nelegálních odběrů těžko počítá. A také, že se nemálo vodních loupeží odehrává v rozvojových zemích, které jsou s vymahatelností práva dost na suchu. „Podle statistik Interpolu je globálně za rok uloupeno okolo 30-50 % vody, většinou pro zemědělské účely. Obecně to může znamenat odběr z veřejného zdroje nebo sítě bez poplatků anebo získávání vody způsoby, které jsou proti životnímu prostředí,“ říká Loch. Pokud jako zemědělec musíte za závlahu svých rostlin platit, jste v konkurenční nevýhodě před těmi, kteří si jen upíchnou hadici a čerpadlo do řeky. Ti pak produkují levněji, s tím, že jejich sobecké počínání neblaze dopadá na další lidi i další organismy v povodí.

Krádež vody se nelehce dokazuje, pokud neznáme původní objem. A obtížné je také vyčíslení případných škod. Důkazy nezákonného počínání většinou mizí doslova ve vyprahlé zemi. Na vině je podle Locha ale spíše náš společný postoj k vodě, které pro nás stále nemá – z hlediska legislativy - dostatečný význam. „Pokud je postih za krádež vody nižší, než třeba případná ztráta plynoucí z uschlé úrody, je každý pozitivně motivován k tomu, aby vodu kradl,“ říká Loch. Jsou to prý legislativní, regulační a administrativní tělesa, která tu selhávají.

„Výpadky v zásobování vodou se s prohlubujícími klimatickými změnami zhoršují a krádeže vody k tomu významně přispívají, protože nejsou dostatečně postihovány,“ říká Loch, podle kterého může pokračující absence solidních řešení vést až k nevratným změnám. Dokládá to i trojicí případových studií. V první se zaměřil na pěstitele marihuany z Kalifornie, posléze na jahodáře ze Španělska a nakonec na pěstitele bavlny z Austrálie. Všude byla voda vysoce ceněnou komoditou a všude si k jejímu nelegálnímu čerpání našli zemědělci cestu. S neblahými důsledky pro široké okolí, ale s minimálním postihem.

„Tyto tři obory pěstitelství byly velmi ziskové, takže se případný finanční postih za porušení zákona nedal srovnat s obratem společností viníků. I proto se jim to vyplácelo. Pokud budeme i nadále takové případy ignorovat, bude se situace s nástupem sucha jen dále zhoršovat. Vodu musíme začít skutečně chránit pro všechny, jinak ji nebude nakonec mít nikdo,“ uzavírá Loch.