https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/raselina-je-zazrak-ktery-se-musime-naucit-nepouzivat
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Rašelina je zázrak, který se musíme naučit nepoužívat

12.6.2020 05:15 | PRAHA (Ekolist.cz)
Kde je voda, tam to žije. Spontánní obnova průmyslově odtěženého rašeliniště Vlčí jámy.
Kde je voda, tam to žije. Spontánní obnova průmyslově odtěženého rašeliniště Vlčí jámy.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Eliška Václavíková / archiv autorky
Rašeliniště jsou v ČR ze zákona významným krajinným prvkem a jakýkoliv zásah do nich podléhá schvalování. Při těžbě v ploše nad 150 ha je navíc nutné posouzení záměru v procesu EIA. Většina rašelinišť je také součástí velkoplošných nebo maloplošných chráněných území. Přesto zde zůstává omezený a klesající počet průmyslově těžených ploch.
 
V samotné České republice může těžit rašelinu pouze společnost Rašelina a. s. (dříve Rašelina Soběslav) a některá lázeňská zařízení. V současnosti jsou průmyslově těžená rašeliniště Branná, Hranice, Světlík, Člunek, Hora sv. Šebestiána a Krásno-Čistá (pouze pro lázeňské účely). V roce 2014 byla ukončená těžba na rašeliništi Vlčí jámy (v CHKO Šumava) a připravuje se revitalizace. Dílčí revitalizace (spíš rekultivace území po těžbě) probíhá i na některých dosud těžených vrchovištích, třeba u Hor Sv. Šebestiána v Krušných horách.

Přečtěte si také |
Foto: pxhere Historie těžby rašeliny

Paradoxem zůstává, že ačkoliv jsou u nás rašeliniště přísně chráněná a vynakládají se nemalé prostředky na jejich obnovu (jak kvůli přírodním hodnotám, tak neoddiskutovatelnému pozitivnímu vlivu na vodní režim krajiny), tak i české společnosti těží rašelinu v zahraničí. Například společnost Rašelina a.s. má vlastní plochy těžby a zpracovatelské závody v Bělorusku. Velké množství rašeliny se k nám dováží – zejména v pěstebních substrátech.

Jezerní slať.  Byla těžená jen ručně, ale přesto je severní část silně odvodněná.
Jezerní slať. Byla těžená jen ručně, ale přesto je severní část silně odvodněná.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Mapy.cz

Minulost: topení, stelivo, izolace

Nejstarší použití rašeliny v podobě vysušených cihliček (borek) bylo na topení, rašelina je ostatně první fází vzniku uhlí. K úplné přeměně by byl potřeba ještě tlak, vyšší teplota a zejména velmi dlouhý čas. V horách sloužila jako levné a dostupné palivo zejména po císařských patentech, které omezovaly pálení dřeva – těžba a pálení uhlí a rašeliny bylo přímo doporučováno. Rašelina sloužila také jako levné, dostupné stelivo pro dobytek, které dobře zadržuje vodu i pachy a navíc má mírné antibakteriální účinky. Velmi omezené použití měla jako izolační materiál (z organických materiálů i rašeliny se lisovaly desky Solomit).

Současnost: whisky, topení, zahrady, pole, lesy, lázně

Některé způsoby využití zůstávají stejné už stovky let. Jedním z nich je sušení ječného sladu pro výrobu whisky nad ohněm živeným právě rašelinou, která dává nápoji typické bažinně kouřové aroma.

Stejně tak jsou dlouhou dobu známé antibakteriální a léčivé účinky rašeliny a byla používaná k obkladům nebo koupelím – ulevují hlavně od revmatismu, pohybových obtíží a kožních neduhů. Rašelina má totiž schopnost skvěle držet teplo a koupel nebo zábal s nahřátým rašelinným roztokem intenzivně prohřívá tělo.

Této vlastnosti se po staletí využívá v lázeňství. Kromě rašeliny tvořené hlavně rašeliníkem se v lázních používají i další materiály, tvořené z velké části organickou složkou. Jde zejména o slatiny – nedokonale rozložené zbytky ostřic, rákosu a jiných mokřadních rostlin ukládaných hlavně v nížinách, v odříznutých ramenech řek nebo tůních.

Rašelina a slatina (spolu s bahny tvořenými více minerální a méně organickou složkou) se v lázeňství nazývají peloidy. Většina lázní, které je využívají, má svůj vlastní zdroj, resp. vznikly právě u takového zdroje. Příkladem jsou třeba Františkovy Lázně, lázně v Třeboni, Lázně Bohdaneč a další.

Rašeliniště po těžbě. Vlčí jámy.
Rašeliniště po těžbě. Vlčí jámy.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Eliška Václavíková / NP Šumava
Největší objem rašeliny se ale v současnosti spotřebovává v zemědělství a to jak v profesionálním použití, tak na zahrádkách. Rašelina skvěle drží vodu a kypří a zlehčuje zem. Nepřináší žádné živiny, navíc je u ní potřeba dost razantně zvýšit pH – v surovém stavu má velmi kyselou reakci, kterou ocení tak možná rododendrony a zahradní borůvky.

Z toho plyne, že před tím, než se dá použít na zahradu, pole nebo případně k sazenicím stromků do lesa, musí se poměrně hodně upravit. Zejména je nutné dodat živiny a přídavkem vápence snížit kyselost.

Rašelina se obvykle nepoužívá samostatně, ale jako součást zahradnického substrátu, tedy vícesložkové směsi určené pro pěstování rostlin. Pokud není rašelina zapracovaná pod povrch, tak se velmi rychle rozkládá a jemné částečky rozvane vítr. Rozkládá se ovšem i v půdě – na rašeliništích rozkladu bránila nízká teplota, kyselá reakce prostředí a trvalé zamokření – a postupně zmizí.

Pokud má tedy rašelina sloužit jako zdroj organické hmoty v půdě, tak je nutné ji pravidelně přidávat. Zdravá půda, do které se organická hmota i živiny dostávají pravidelně díky střídání plodin, hnojení kompostem nebo statkovými hnojivy a vůbec správnou péčí, ovšem nic takového nepotřebuje.

Totéž platí o lese – organickou hmotu by měla dodávat tlející dřevní hmota. Té je v našich, po odvozu dřeva a klestu dočista vyluxovaných lesích, zásadní nedostatek.

Soumarské rašeliniště bylo těžené průmyslově, rašeliny tu zbylo velmi málo. Přesto se povedla revitalizace a mokrá místa si bere příroda zpět.
Soumarské rašeliniště bylo těžené průmyslově, rašeliny tu zbylo velmi málo. Přesto se povedla revitalizace a mokrá místa si bere příroda zpět.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Mapy.cz
V zahradnickém využití se rozlišuje tzv. černá (tmavá) a bílá rašelina. Bílá je méně rozložená, s hrubší strukturou a více kypří zem. Tmavá pochází z nižších vrstev, má jemnější strukturu a je z pohledu zahradnického méně hodnotná. V menší míře je rašelina používaná také jako podestýlka pro terarijní zvířata.

A v čem je problém?

Rašelina pomalinku přirůstá – o 1 mm až 1 cm za rok – a je mnoho zemí, které jsou rašeliništi téměř pokryté, ale přesto ji nelze považovat za obnovitelný zdroj. Vzhledem k teplejšímu klimatu s rozkolísanými srážkami se dá očekávat spíše útlum v růstu rašeliníků a v žádném případě nevznikají nová. Skutečná obnova rašelinotvorných procesů po plošné intenzivní těžbě je prakticky nemožná – v nejlepším případě vznikne přírodě blízký mokřad na rašelinném podkladu.

Odvodnění a těžba navíc velmi zesiluje skleníkový jev – z rozkládající se vysušené rašeliny se uvolňují obrovská kvanta oxidu uhličitého. Přirozená rašeliniště fungují jako skladiště oxidu uhličitého – rostliny ho zabudují do svých těl a v podobě málo rozložené organické hmoty zůstane v rašeliništi blokován tisíce let. Rašeliniště odvodněné (o pálení rašeliny nemluvě) se naopak stává jeho zdrojem.

V kontextu střední Evropy jde o extrémně cenné biotopy, pozdravy z dob doby ledové velmi podobné severské tundře. Dokáží zde přežít, ale nevznikají nové. A po poškození hrozí rašeliništím zánik, už proto, že jsou malá a izolovaná. Pokud je odvodníme a vytěžíme, zmizí bez možnosti návratu.

V zemědělství navíc přídavek rašeliny do půdy jen maskuje důsledky špatné péče o půdu. Protože když se hnojí statkovými hnojivy nebo kompostem a správně se o pole pečuje, tak půda (až na extrémní výjimky málo vhodné pro zemědělskou produkci) nemá problém se zadržováním vody ani přílišným zhutněním. Přídavek rašeliny to sice dočasně vylepší, ale snižuje pH půdy a živiny je potřeba stejně dodat zvlášť, protože rašelina jich obsahuje minimum.

Kriticky ohrožený nehtovec přeslenitý je jeden z mála druhů, které ocení obnaženou rašelinu.
Kriticky ohrožený nehtovec přeslenitý je jeden z mála druhů, které ocení obnaženou rašelinu.

A co s tím?

Pokud chceme rašeliniště zachovat, cesta je jasná: nepoužívat ji. Spotřeba pro lázeňské využití je minimální, těží se z málo odvodněných ploch a lázně samy se starají o zachování vlastního zdroje a do ložiska ji vrací.

O něco horší situace je v případě rašelinných zábalů a přípravků pro domácí použití, kde přirozeně není návrat možný. Rašelinu (ani velmi jemně mletou) nelze vypouštět do odpadního potrubí, je to proti provoznímu řádu kanalizací. Důvodem je to, že organická hmota se lepí na tuky usazené v potrubí a trubky se mohou ucpat.

Na zahradě a při pěstování pokojových rostlin je více možností, jak se rašelině vyhnout. Rašelina má půdu nakypřit a pomoci zadržování vody. Tomu pomůže i přídavek dobře rozloženého kompostu (vytvoříte ho snadno doma na zahradě nebo v interiérovém vermikompostéru). Kompost navíc dodává půdě živiny a má optimální pH.

Jako mulč na povrch půdy se rašelina nehodí – snadno se rozkládá, vysušuje a rozvane ji vítr nebo odnese voda. Na mulč použijte na vysoko sekanou suchou trávu, slámu nebo nepotištěné kartony (lze je také zakrýt trávou). Pro rostliny vyžadující kyselou reakci půdy se hodí přídavek kompostované štěpky nebo kůry z jehličnatých stromů. Kompostování usnadní rozklad v půdě – pokud má štěpka sloužit jako mulč, je lepší ji použít čerstvou, déle vydrží a méně se rozkládá.

Pro pokojové rostliny se prodává tzv. kokosová rašelina (tzv. cocopeat; rašeliníková rašelina se někdy nazývá sphagnum nebo sfagnum peat, podle latinského názvu rašeliníku Sphagnum). Jde o zbytková vlákna z kokosových ořechů, vlastně takovou kokosovou koudel (ta klasická vzniká při zpracování hlavně lnu). Je pravda, že na rozdíl od rašeliny jde de facto o odpad, ale je nutné vzít v potaz enormní dopravní vzdálenost. Opravdu ji potřebujeme? Neposloužila by třeba domácí štěpka, hrubší piliny nebo jiné suroviny?

Z rašeliny se lisují také jednorázové sadbovače umožňující vysazení rostliny bez vyklepávání z květináče, sází se včetně misky. Těm se lze snadno vyhnout použitím sadbovačů papírových, které mají srovnatelnou cenu i vlastnosti. Pro domácí použití se na sadbu hodí třeba papírové proložky od vajíček.

Život pro mokřady

Pracovní a rašelinné lázně. Dobrovolníci pomáhají při revitalizaci Soumarského rašeliniště.
Pracovní a rašelinné lázně. Dobrovolníci pomáhají při revitalizaci Soumarského rašeliniště.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Renata Placková / archiv autorky
Obnova šumavských mokřadů se zvláštním přihlédnutím k rašeliništím běží už dvacet let. Za tu dobu e podařilo obnovit 600 ha mokřadů a 5 km vodních toků. Na léta 2018–2024 je plán ještě ambicióznější: obnovit 2 000 ha mokřadů a zadržet na Šumavě, střeše Vltavy i Dunaje, 170 000 m3 vody navíc. Metoda je zvládnutá, spolupracujeme s Národním parkem Bavorský les a BUND Naturschutz (členové Friends of the Earth) a Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích.

Pozornost se soustředí na 43 lokalit po celé Šumavě, jde jak o rašeliniště včetně slavného Mrtvého luhu nebo Jezerní slati, tak o desítky nenápadných, nicméně vzácných a poškozených míst. V létě se do prací zapojují desítky i stovky dobrovolníků a doplňují práce stavebních firem. O revitalizacích píšeme, provádíme exkurze, promítáme, natáčíme. Můžete se k nim přidat i vy.


reklama

 
Další informace |

Projekt LIFE for MIRES je podpořen finančními prostředky z programu LIFE vyhlašovanému Evropskou Unií, a dílem rovněž z rozpočtu Ministerstva životního prostředí ČR. Evropská komise a Ministerstvo životního prostředí nejsou zodpovědné za obsah sdělení uvedených v tomto článku.

foto - Placková Renata
Renata Placková
Autorka pracuje pro Správu národního parku Šumava jako garantka revitalizací v projektu LIFE for MIRES/Život pro mokřady.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (8)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

ig

12.6.2020 08:46
Když si v Bauhausu koupím pytel s nápisem "rašelina", co tedy vlastně kupuji? Česká zjevně nebude když se tu skoro nesmí těžit, tak odkud a je to vůbec rašelina nebo jen obchodní název jakési chemicky upravené drti z bůhvíčeho? Ale ty rododendrony v ní rostou hezky.
Odpovědět

12.6.2020 17:27 Reaguje na
Skoro jsitě kupujete rašelinu těženou v Pobaltí, ne východě (Rusko, Ukrajina a spol.), případně v Kanadě. Česká je na trhu minimálně, z balíku to nepoznáte (výrobce Rašelina Soběslav těží u nás i v zahraničí, mají to i na webu). Občas je anglický termín "peat", rašelina používá šířeji pro některé produkty s podobnými vlastnostmi. Např cocopeat jsou vlákna z kokosových ořechů určené pro pěstování jako substrát, ale s rašelinou z rašeliníku (Sphagnum, angl. sfagnum, případně moss - obecně mech) nemá nic společného). Ostatně v minulosti se "rašelina" říkalo i slatině, tedy nerozloženým zbytkům z rákosů a jiných rostlin, bez rašeliníku. V současnosti je dobré to rozlišovat - a vědět, jak to bylo u starých textů a jak je to volné v současné angličtině.
Odpovědět
ig

13.6.2020 00:30 Reaguje na
děkuji
Odpovědět

12.6.2020 17:28 Reaguje na
A rododendronům - je to mezi rostlinami výjimka - kyselý substrát vyhovuje. Lze ho ale vyrobit i bez rašeliny, třeba přidáním štěpky z jehličnatých rostlin nebo hrabankou zpod jehličnanů (pozor, na lesní půdě se hrabanka hrabat nesmí).
Odpovědět
ji

13.6.2020 14:06 Reaguje na
Ještě doplním, že v zahraničí je již k dostání tzv. ericaceous compost. Tedy kompost vytvořený speciálně pro kyselinomilné rostliny. Pokud je mi známo, u nás s ním experimentuje Kompostárna Blansko.
Odpovědět

Jan Šimůnek

12.6.2020 12:50
Rašelina je unikátní jednak svou strukturou, umožňující nasávat vodu do mnohonásobku váhy sušiny (což je dáno tím, že rašeliníky využívají odumřelé buňky jako jakési mikrocisterny na vodu a jejich existencí se liší od ostatních mechů), jednak produkci huminových kyselin, které zajišťují kyselé pH půdy s rašelinou a jsou dokonce schopné konzervovat organické materiály, které do rašeliniště padnou, od pylových zrnek až po celé lidi.
Ty huminové kyseliny mají kromě dopadu na pH ještě schopnost vytvářet nerozpustné sloučeniny s vápníkem, což má pozitivní dopad na kyselomilné rostliny, jak užitkové (borůvky, brusinky) tak i okrasné (vřesy, vřesovce, azalky, rododendrony, hortensie apod.). Přičemž vápník nějak interferuje se schopností těchto rostlin vstřebávat kořeny dusíkaté látky a ty rostliny fakticky hynou na nedostatek dusíku.

IMHO by neměl být problém spojit technické vytváření umělých mokřadů (o němž se tady píše ve více článcích) se zakládáním umělých rašelinišť, která by se v rámci údržby těchto technických děl čas od času částečně vytěžila.
Odpovědět

12.6.2020 17:22 Reaguje na Jan Šimůnek
Pokud by bylo možné takto snadno iniciovat vytváření těžitelných rašelinišť, tak by to bylo krásné :) Momentálně se jakž takž daří obnova rašelinotvorných postupů (růst zejm. rašeliníku + ukládání rostlinných zbytků pod něj) na místech, kde rostl. Rašeliník si dokáže vytvářet vlastní mikroklima, ale minimálně ve střední Evropě jsou to jen ostrůvky, které hodně trpí suchem a rozkolísanými srážkami. U nás určitě není možná obnova na úrovni, kdy by se přírůst dal považovat za obnovitelný zdroj (přibývá, když to jde hodně dobře, v mm/rok). Nerozložené zbytky rostlin ale v nějaké míře skladují prakticky všechny mokřady - příkladem toho jsou i zarůstající rybníky (něco se spláchne, něco je z rostlin). Ale tam bývá problém s kontaminací a faktem, že jde o "blátíčko", nikoliv vzdušnou rašelinu. Rašeliník žije v extrémně nehostinných podmínkách, proto má přírůst (tvorbu biomasy) hodně malou. Většina rašeliniště je voda.
Odpovědět

Jan Šimůnek

13.6.2020 08:41 Reaguje na
Jsem si vědom těchto problémů, včetně toho, že rašeliník vyžaduje prakticky čistou dešťovku (alespoň v přírodních podmínkách), nicméně nic z toho by se netlouklo s programem vytváření umělých mokřadů (kde by byl zajištěn celoroční dostatek vody, byť třeba umělými opatřeními).

Je docela možné, že by taková rašeliniště mohla být "krmena" organickým odpadem (třeba piliny, třísky, sláma atd.), aby rostla rychleji.

Je otázka, zda by se nedal vyšlechtit či vyGMOovat rašeliník, který by rostl rychleji a byl méně citlivý na některé faktory, které limitují přírodní rašeliník.
Odpovědět
 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist