https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/pripad-statisice-kachen-dobry-ale-spatne-nacasovany-napad-likvidace-premnozenych-sarancat
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Případ statisíce kachen: dobrý, ale špatně načasovaný nápad likvidace přemnožených sarančat

2.3.2020 01:00 | PRAHA (Ekolist.cz)
Takže dokud budou vztahy Pákistánu a Indie napjaté, bude politika Číny vůči Pákistánu nadstandardně vstřícná. Z tohoto „přátelského popudu“ vzešel i poněkud netradiční nápad Číny, jak pomoci Pákistánu zbavit se úrody ničících sarančat. Chtěli jim dovézt sto tisíc kachen. / Ilustrační foto
Takže dokud budou vztahy Pákistánu a Indie napjaté, bude politika Číny vůči Pákistánu nadstandardně vstřícná. Z tohoto „přátelského popudu“ vzešel i poněkud netradiční nápad Číny, jak pomoci Pákistánu zbavit se úrody ničících sarančat. Chtěli jim dovézt sto tisíc kachen. / Ilustrační foto
Licence | Volné dílo (public domain)
V globálním světě je všechno víc provázané. Takže dokud budou vztahy Pákistánu a Indie napjaté, bude politika Číny vůči Pákistánu nadstandardně vstřícná. Z tohoto „přátelského popudu“ vzešel i poněkud netradiční nápad Číny, jak pomoci Pákistánu zbavit se sarančat ničících úrodu. Chtěli jim dovézt sto tisíc kachen. Píše o tom BBC.
 

Přemnožená hejna hladových sarančí momentálně likvidují zemědělské hospodářství Pákistánu. Asi největší zásah dostala pole s bavlnou. Bavlnou, která je určena pro vývoz do Číny. Čína proto nechtěla otálet a rozhodla se svého jižního souseda v nerovném boji podpořit. Místo zaslání konvenční várky insekticidů ale navrhli čínští poradci jiné řešení. Chtěli proti ničivým rojům nasadit hejna kachen jako prvek biologické kontroly hmyzích škůdců.

Jisté komičnosti navzdory to ale není vůbec špatný nápad. V Číně už jej v praxi ozkoušeli v roce 2000 (kdy sami ještě bavlnu pěstovali), když z provincie Če-ťiang poslali do provincie Sin-ťiang 30 000 kačen. A tihle opeřenci skutečně dokázali sarančata zbrzdit. Představa, že se proti přírodní katastrofě bude bojovat stejně přírodní zbraní a ne toxickou chemií, je rozhodně lákavá.

„Je to vlastně mnohem méně nákladná, efektivnější a vůči životnímu prostředí šetrnější alternativa než pesticidy,“ komentoval návrh řešení pro Pákistán Lu Lizhi, vedoucí pracovník če-ťiangského Institutu zemědělské technologie. „Kačeny zůstávají pohromadě, snadno se přehání z místa na místo. A jedna kachna dokáže za den zkrmit kolem dvou stovek sarančat.“ Půdu kolem sebe nakrmené kachny průběžně hnojí a lidem v postiženém regionu by po akci zůstalo i 100 000 kachen coby kvalitního masa.

Zpráva o tom, že by snad Čína kromě koronaviru mohla do světa exportovat i něco užitečného, zatím ovládla sociální média. Realizace se ale nejspíš nezdaří. Nápad totiž nejspíš definitivně zablokoval postřeh profesora zemědělství Zhang Longa, který byl situaci v Pákistánu na popud vlády obhlédnout. „Kachny jsou opravdu hodně závislé na vodě, vysoké teploty a sucho pákistánských polopouští by jim nesvědčilo.“

Přesto by čínská myšlenka zapadnout neměla. Jejich kachny by zrovna tak mohly odvést kus dobré práce v Tanzanii, Keni nebo v sezónně klimaticky příhodnějších regionech Arabského poloostrova.


reklama

 
Další informace |
Líbil se vám článek? Přispějte si na napsání dalšího.
foto - Dohnal Radomír
Radomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (11)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

M

Marcela Jezberová

2.3.2020 11:21
Vzhledem k "určité disproporci" mezi početností použitelné kachní populace a početností sarančích rojů sázím na vítězství sarančat. Bez ohledu na přístup k vodě.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

2.3.2020 13:07
Zase tak marné bych to neviděl. Pokud každá opravdu zfutruje až 200 sarančat, ale řekněme, že se brzo "přežerou" a budou brát okola sta. I tak je to za den 10 mil. sarančat, za měsíc 300 mil. S těmito počty se dá roj slušně naředit. A tu vodu bych řešil mobilními (gumovými bazény) a po 2-3 dnech jim přístup k vodě dopřál. Tolik jiných predátorů se nikdy k mraku sarančat neslétne, aby měly podobnou efektivitu.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

2.3.2020 19:53
Obávám se, že až se pokusí ty kachny použít v Tanzánii, Keni nebo na Arabském poloostrově, zjistí, že tam je ještě větší horko než v Pákistánu.
Ono použití zvířat k takovému účelu může být úspěšné pouze tehdy, pokud ta aplikace nejde proti jejich optimálním podmínkám a proti jejich pudům a instinktům. A kromě toho neplatí, že když například kachny žerou kobylky, že když se kachny a kobylky dají dohromady, budou je kachny neustále žrát jak zjednané. Zvířata zase pro změnu mají instinkt, který je chrání proti jednostranné stravě. První dny je budou masově žrát, potom se jimi přežerou a budou přednostně hledat jinou stravu. Kobylky pak buďto nebudou žrát vůbec nebo jen jako doplněk k jiné stravě, řekněme v průměru tak 10 - 20% z celkového počtu toho, co sežerou.
Ale zase záleží jak jsou ty kachny vyšlechtěné. Troufám si říct ze svých zkušeností s drůbeží, že pokud se bude jednat o nějaký spíš původní málo vyšlechtěný druh kachen, takové kachny budou mít silný instinkt proti jednostranné stravě a po přežrání velice rychle přestanou ty kobylky žrát. Pokud se bude jednat naopak o kachny vyšlechtěné člověkem na co nejrychlejší dosažení jatečné velikosti, jacísi kachní brojleři, taková drůbež se bude poskytnutou potravou, těmi kobylkami, přecpávat podstatně déle.
Odpovědět
Radomír  Dohnal

Radomír Dohnal

3.3.2020 06:56 Reaguje na Radim Polášek
Bohužel přesně… v nějakém zahraničním zdroji bylo zmíněno, že ta kačena udolá „až 700 kobylek za den“ (tedy sarančat). Ale pak bude totálně přecpaná, a pár dní o tuhle dietu nebude mít zájem. Takže těch 200 je nějaký odvozený průměr, který nejspíš není úplně dlouhodobě udržitelný.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

3.3.2020 07:36 Reaguje na Radomír Dohnal
I to je řešitelné obměnou turnusů po cca 14 dnech.
Odpovědět
MM

Milan Milan

2.3.2020 20:04
Budou to bezpochyby zajímavé dostihy a logisticky docela náročná a hlavně rychlá přeprava hladových kachen. A nedejbůh když sarančata změní směr letu, tak to bude fofr.
Odpovědět
LB

Lukas B.

2.3.2020 20:56
tedy, nejsem expertem na členovce ani opeřence, ale nebyla by do pakistánských poměrů vhodnější než kachna spíš nějaká obyčejná slepice? ostatně, tam kdesi snad mají pravlast.
Odpovědět
Radomír  Dohnal

Radomír Dohnal

3.3.2020 06:57 Reaguje na Lukas B.
Slepice jsou fajn, ale byl k nim uváděný mnohem nižší údaj (snad v průměru 90 kusů za den)
Odpovědět
RV

Richard Vacek

3.3.2020 07:23 Reaguje na Lukas B.
Slepicím jsem nabízel chrousty a celkem brzy byly přežrané a raději si jen tak hrabaly.
Odpovědět
MU

Michal Ukropec

3.3.2020 14:21
Byl jsem v Keni 4-14.2 Leden tam byl nadprůměrně deštivý. Mám obavy, že se sarančata ještě víc namnoží.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

5.3.2020 11:34
Jinak pro vaši informaci, podobné pokusy se dělaly i u nás v raných začátcích socialistického hospodaření, zdánlivě bezproblémové využití drůbeže k "přírodnímu" pasení, dosáhnout přírůstků a tím ušetřit krmení a ještě případně využít nabídku v přírodě. Situace byla taková, že původní chovatelé, drobní a střední byli jaksi upozaděni a spojená hejna drůbeže byly dány do péče nadšených mládežníků bez předchozích zkušeností s drůbeží, kteří začali všelijaká taková pastevní využití drůbeže vymýšlet.
Například bylo běžné dovážet slepice na sklizená pole, aby využily zrní, které kombajnérům propadlo na zem nebo v pozdním podzimu či časném jaru husy a kachny hnát na příliš vyrostlá obilná pole, aby "zkrátily" osení a tím se omezila plíseň atd. (kobylky v hospodářsky významném množství u nás nejsou). Případně se pro drůbež setřásali chrousti ze stromů či získával jiný hmyz.
Ukázalo se, že takové metody mají opodstatnění hlavně pokud se jedná o malá množství drůbeže naučená na takovou pastvu od útlého věku. Například u hus kdysi byly na vesnicích husopasky, které ty husy defakto ovládaly, co se týká je ráno dostat z chlévů na místa pastvy a večer zpět. To je ale velmi náročné na pracovní síly.
Pokud se taková pastva dělá nárazově, je problém v tom, že drůbež v nezvyklém prostředí a vystavená všelijakým ruchům, nárazům, hluku, pachu při převozu, podléhá hodně stresu. Stresovaná drůbež nežere neboli se pase jen velmi málo, potom nepřibírá, slepice nenesou vajíčka a hlavně "nespolupracuje" s "pastýři". Velice těžko se ovládá, co se týká přemísťování z místa na místo nebo návratu do přepravního prostředku, spíš naopak jeví tendenci za každou cenu utíkat a mizet v přírodě. Taky je problém s predátory, liškou, lasičkou, kunou a jinými. Jeden člověk dokáže zvládat s obtížemi maximáně 50, možná snad 100 kusů drůbeže, víc těžko.
Tyhlety pokusy nakonec poměrně rychle ustaly, protože se přešlo z chovů malé až střední velikosti, vyšší desítky až nižší stovky kusů drůbeže na velkodrůbežárny s chovy o velikostech vyšších jednotek tisíc až nižších desítek tisíc kusů, které dokázaly to vajíčk o nebo jatečný kus vyrobit až několikanásobně levněji a s několikanásobně vyšší produktivitou ( jeden pracovník na desetkrát i víc kusů drůbeže) než v těch malých chovech a při takovém přírodním pasení.
Odpovědět
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist