Svět je konečně bez olovnatých paliv. Trvalo to 97 let

Od srpna 2021 je tedy bez olovnatých příměsí v palivech nejen Alžír, ale i celý svět.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Rama / Wikimedia Commons

Přesněji, poprvé v roce 1924 se šířeji otevřela debata o potenciální zdravotní závadnosti paliv s příměsí olova (která byla do praxe zavedena o tři léta dříve). Předcházela jí série závažných nehod a tragických úmrtí po celém světě, zejména pak v rafinériích gigantu Standard Oil.

Dnes na první pohled nerozumný a riskantní nápad přidávat do paliva zážehových motorů olovo se přitom zrodil z poptávky po vyšší bezpečnosti provozu a také lepším chodu motorů. Příměs olova (tetraethylolova) totiž zabraňovala samovolnému vznícení paliva, a tak činila manipulaci s ním o poznání méně nebezpečnou. Určitou nevýhodou pak bylo to, že se olovo dostávalo výfukovými plyny do ovzduší a dost neblaze působilo na zdraví lidí i životní prostředí. Za stabilnější palivo ale olověné aditivum lidstvu tehdy stálo.

Pomalu na startu

Debata o tom, zda olovo z paliva vyřadit, se obvykle odvíjela spíše v rovině, jakým jiným cenově a procesně dostupným aditivem jej nahradit. Draselné soli se vcelku jako řešení nabízely, ale protože každá změna stojí peníze a úsilí, začal se k nim svět zvolna obracet až v 70. letech. První zemí, která se nepříjemného aditiva cele vzdala, bylo Japonsko. Následovalo Rakousko, Kanada, Dánsko. A po delším odstupu třeba Německo a Spojené státy americké. Množily se také nejrůznější náhražky, vhodná náhradní aditiva – MMT, MTBE, TAME, ETBE. Výsledky celonárodní abstinence od olova byly klinicky přesvědčivé. Lidé, kteří byli toxickému ovzduší dlouhodobě vystaveni, totiž měli problémy s běžnými motorickými a kognitivními úkony. Selhávaly jim játra i oči, umírali na otravu.

Bez olova v pohonných hmotách se národní zdraví viditelně zlepšilo, ubylo také případů předčasně narozených a narozených - mrtvých dětí. Přínos bezolovnatých paliv se dal vyjádřit také uspořenými penězi: státy s olovnatými palivy dosud promrhaly až 1,2 % svého ekonomického potenciálu, například kvůli vyšší nemocnosti a zdravotním problémům olovem intoxikovaných občanů.

Na počátku nového milénia se přechod na bezolovnatá paliva stal velkým tématem nejen v Africe. Tehdy se 25 subsaharských států odhodlalo Dakarskou deklarací (s pomocí UNEP) zbavit se toxické závislosti na olovu k roku 2006. To se ještě olovnatá paliva používala ve 117 zemích světa, ale rychle jich ubývalo. Taky se už o olovnatých palivech nepokrytě hovořilo jako o katastrofě pro životní prostředí a lidské zdraví.

Rychle do finiše

V roce 2000 olovo v pohonných hmotách odepsala Čína, od 1. ledna 2001 Česká republika, o rok později Indie. V roce 2014 už zůstával olovnatý benzín jen v Iráku, Jemenu, Barmě-Myanmaru, Severní Koreji a Afghánistánu, kde se jej rychle zbavovali. A taky v Alžíru, kde přetrval až do posledních dní července tohoto roku. Od srpna 2021 je tedy bez olovnatých příměsí v palivech nejen Alžír, ale i celý svět.

Zástupci UNEP (Program OSN pro životní prostředí) to v oficiální tiskové zprávě nazvali milníkem multilateralismu. Vyřazení olověných aditiv přinese podle nich globální ekonomice úspory ve výší 2,45 bilionů dolarů a zabrání až 1,2 milionům předčasným úmrtím ročně.