Technický sníh: čistá voda, nebo chemický koktejl?

Začátek lyžařské sezóny je dnes neoddělitelně spjatý s umělým zasněžováním. Přínosy pro lyžaře a lyžařské areály, které jsou méně závislé na počasí, jsou ale vyvažovány náklady na výrobu umělého sněhu. Ta je spojená se spotřebou velkého množství vody, značného množství energie a vracející se otázkou, zda si lyžařské areály při výrobě technického sněhu vypomáhají aditivy. „Já osobně neznám žádný skiareál, který by aditiva do zasněžovacích systémů přidával,“ odpověděl Ekolistu na dotaz o používání aditiv Libor Knot, ředitel Asociace horských středisek ČR. Námi oslovené lyžařské areály na Monínci a v Olešnici také shodně uvedly, že pro výrobu technického sněhu využívají čistou vodu.

Aditiva neboli přísady, které mají podpořit vznik sněhu za nepříznivých podmínek, mohou být chemické látky různého druhu. Přestože provozovatelé lyžařských středisek vytrvale uvádějí, že žádné preparáty do vody určené na zasněžování nepřidávají, domněnky o jejich použití se nadále objevují. Jedním z důvodů je, že jejich aplikace a vliv na prostředí se prakticky nesleduje. Je tedy obtížné ho prokázat, ale nedaří se ho ani vyvrátit.

„Jsou to nepodložené spekulace. Není známo a ani doloženo, že by se v současné době při výrobě technického sněhu přidávaly jakékoliv přísady, jedná se pouze o směs vody a vzduchu,“ reaguje Libor Knot.

Jenže aditiva se občas v technickém sněhu objeví. V Krkonoších se o jejich použití zajímal národní park v roce 2016. A našel je. „V případě biologických nebo chemických aditiv naznačily výsledky analýz technického sněhu, opakovaně odebíraného Správou KRNAP v zimním období 2015–16, že některé z krkonošských skiareálů takovéto látky (přinejmenším DRIFT) při zasněžování používají, přestože aktuální plán péče o Krkonošský národní park a jeho ochranné pásmo jejich povolování neumožňuje,“ uvádí Jiří Flousek z KRNAP ve svém článku z roku 2016.

„Od té doby žádné nové informace z Krkonoš nemám, žádné další analýzy z naší strany se tu neprováděly. Stále však platí, že techničtí zasněžovatelé tvrdí, že nic takového nepoužívají. A to i když mimo chráněná území není nelegální,“ doplnil pro Ekolist Jiří Flousek.

V roce 2018 zkoumal přírodní a uměle připravený sníh státní podnik Povodí Labe. Zaměřil se na lyžařské areály ve své oblasti působnosti, a to v jarní a podzimní sezóně. „Z celkového počtu 20 vzorků byly pouze dva pozitivní těsně nad mezí stanovitelnosti 0,1 µg/l, zbývající pod mezí stanovitelnosti,“ uvádí Hana Bendová, tisková mluvčí Povodí Labe.

Povodí Labe zkoumalo technický sníh od roku 2015 víckrát, ale jejich výsledky nemůže třetí straně poskytnout, protože měření byla dělána na zakázku pro jiné organizace.

Institucí, která by použití aditiv mohla vysledovat detailněji, je Česká inspekce životního prostředí. Doposud ale jejich obsah v technickém sněhu neřešila, protože u kontrolovaných subjektů „nebyly zjištěny žádné indicie či přímo důkazy, že by byla aditiva při výrobě umělého sněhu používána,“ jak uvádí Radka Nastoupilová z ČIŽP. Nicméně na letošní zimu plánuje inspekce technický sníh zkoumat pečlivěji.

Proč jsou aditiva téma

Umělé zasněžování se používá, když jsou teploty pod nulou, ale nesněží. Za pomoci kompresoru se sněžným dělem rozstřikuje vodní mlha do proudu podchlazeného vzduchu. Aby z této vody vznikl sníh, měla by být teplota ideálně nižší než -4 °Celsia.

„Aby vodní kapka rozstříknutá sněhovým dělem nebo tyčí zmrzla, je potřeba nějaké kondenzační jádro, které jí k tomu pomůže. Může to být krystalek ledu, prach, aerosol nebo pyl,“ uvádí Michal Jeníček, který se na Katedře fyzické geografie a geoekologie UK věnuje zkoumání procesů ve sněhové pokrývce.

Stejný proces probíhá při vzniku běžných srážek. V atmosféře se kondenzačních jader vyskytuje dostatek. Jenže příroda má na vznik ledového krystalu na rozdíl od lyžařského areálu dost času.

„U technického sněhu jde ale o každou vteřinu a při určitých meteorologických podmínkách to může být limitující. Může se stát, že voda zkrátka nestačí zmrznout, ačkoliv jsou teploty pod nulou. Tím se snižuje účinnost zasněžování,“ popisuje Michal Jeníček.

„Aditiva mohou posloužit pro zvýšení počtu nukleačních jader a tedy ke zvýšení pravděpodobnosti, že veškerá kapalná voda z děla zmrzne před tím, než dopadne na zem,“ vysvětluje funkci aditiv přírodovědec.

Aditivy si lyžařské areály vypomáhají především při vyšších teplotách. Mezi dva nejpoužívanější řadí námi oslovení odborníci přípravky DRIFT a Snomax. „Dnes je asi stále základní aditivum heptametyltrisiloxan, komerční název DRIFT. Je to detergent, který zjednodušeně řečeno zruší povrchové napětí kapky vystřelené z trysky vodního děla, takže za těch pár sekund lépe zmrzne,“ vysvětluje Josef Fuksa z výzkumného ústavu vodohospodářského.

Heptamethyltrisiloxan je takzvané supersmáčedlo, které příznivě ovlivňuje tvorbu sněhových vloček a tím zvyšují efektivitu výroby sněhu. Lyžařské areály tak mají možnost zasněžovat při vyšších okolních teplotách než bez použití smáčedla, s nižší energetickou náročností, protože sníh vyrobí rychleji. Technický sníh je nelepivý a více odolný proti tání.

Přípravek se používá v doporučené koncentraci 3 ppm (tj. 3 mg/l vody). „Použití těchto látek při výrobě technického sněhu není obecně zakázáno či regulováno s výjimkou vybraných lokalit či zájmových území, jako je například Krkonošský národní park,“ říká Hana Bendová z Povodí Labe.

Možná škodlivost

„Firma, která DRIFT vyrábí, uvádí, že se v půdě rozkládá. To má jistě pravdu, otázka je ovšem kdy, jak a jak rychle,“ vysvětluje Josef Fuksa. V případě sjezdovek DRIFT zřejmě přežije ve sněhu celou zimu. Nejpravděpodobnější scénář je, že při tání odteče do nejbližšího potoka a za relativně vysokého stavu vody po tání pokračuje dále po proudu. Do degradačních podmínek, které výrobce DRIFTu firma Aquatrols testovala, se aditivum nejspíš nedostane. „A není v seznamu nebezpečných nebo závadných látek, takže se nesleduje,“ konstatuje Josef Fuksa.

Dříve se běžněji používal přípravek s názvem Snomax, který obsahuje inaktivovanou kulturu bakterie Pseudomonas syringae. Ta má povrchové struktury, na kterých mrzne voda už při relativně vysokých teplotách. Vysprejované kapky vody tak stačí před dopadem na povrch zmrznout i v podmínkách, kdy by se to bez aditiv nezdařilo.

Přestože se výrobci přípravku na svém webu zaštiťují tím, že se jedná prostředek na přírodní bázi, použití Snomaxu zakázalo Německo, Rakousko a Francie se k němu staví také s výhradami. Jedinou alpskou zemí, která použití preparátu povoluje, je Švýcarsko. V Bavorsku jsou podle tamních úřadů zakázána jakákoli aditiva pro výrobu technického sněhu minimálně od roku 2005.

Oba přípravky, Snomax i DRIFT, se vyrábějí v USA. Jak velký je český trh s nimi a zda vůbec existuje, se nám však nepodařilo zjistit. Dovoz do ČR je možné vysledovat jen v širších kategoriích chemických přípravků. A například hlavní součást přípravku DRIFT je stejná, jaká se používá v trávníkové chemii.

Libor Knot z Asociace horských středisek uvádí, že s aditivy se u nás experimentovalo před zhruba 10-15 lety, „přičemž k útlumu došlo souhrou několika faktorů. Jednak je neuspokojivý poměr cena/výkon, jednak přímý zákaz přísad ve vodoprávních povoleních v některých oblastech jako je KRNAP a pak společenský tlak vyvolaný ochránci přírody.“ S úbytkem sněhových srážek v ČR a zkracující se zimní sezónou se ale může pohled na využití aditiv měnit.

„Předpokládá se, že do konce století bude v nižších polohách sněhová pokrývka spíše ojedinělá. Ohrožena jsou všechna lyžařská střediska pod zhruba 2000 metrů nad mořem. Ta buď zaniknou, nebo budou muset zásadním způsobem změnit rozsah umělého zasněžování. Ale i vysoko položená střediska se umělému zasněžování nevyhnou,“ uvedl v roce 2019 v rozhovoru pro Ekolist.cz Michal Jeníček.

„Zároveň, kromě menšího množství sněhu, můžeme také očekávat postupné zkracování zimní sezóny. Říká se, že z ekonomického hlediska je pro lyžařské areály nutné, aby lyžařská sezóna trvala alespoň sto dní. Do budoucna se dá spolehnout na to, že takto dlouhé sezóny ve většině současných středisek nebudou,“ konstatoval Jeníček.

Lyžařské areály budou zřejmě v nadcházejících letech řešit, jak se s problémem zkracující se sezóny vyrovnat tak, aby pro ně byl provoz ziskový. Pokud by v jejich provozu měla být více využívána aditiva, měla by být vyvážena detailnějších zkoumáním jejich dopadu na prostředí.

---

reklama

---