Uhlíkové kredity dokáží vytvořit uhlíkovou neutralitu, aniž by reálně snižovaly emise

Řekněme, že třeba za každý kilometr, který nalétají stroje vaší letecké společnosti, vysadíte jeden strom nebo jeden hektar lesa. Aby se bilance vámi vyprodukovaných emisí srovnala na neutrální nulu. Total to ale postavil na hlavu. Totálně. Sice formálně investoval do rozvoje obnovitelných zdrojů energie, do offsetového řešení uhlíkových kreditů, ale ne do vytvoření nových.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | EmmaLeP / Flickr

Total včas přikoupil ke svému konsorciu velkou farmu větrných elektráren (shodou okolností v Číně), a získal tak nárok na zelené odpustky, ekvivalentní 2 milionům tun emisí CO2. Co je na tom v nepořádku? Třeba to, že ona větrná farma je v chodu už od roku 2011 a posledních 9 let automaticky sbírá zelené uhlíkové kredity. Které teď proměnily fosilní palivo z rafinérií na palivo uhlíkově neutrální. Papírově je celý proces naprosto v pořádku, logiku přesto popírá. Protože se nedá čekat, že by aktuálním spálením 2 milionů tun LNG v Číně žádné emise nevznikly jen proto, že se někde už devět let točí větrníky.

Arzenál možných opatření, jakými lze zatočit s emisemi skleníkových plynů, má v současnosti dvě velké množiny. Jedna se týká omezení vzniku emisí, například s pomocí obnovitelných zdrojů energie anebo zapracováním produktů s vyšší energetickou efektivitou. Druhá se zaměřuje přímo na odstraňování oxidu uhličitého z atmosféry. To jsou ty nejrůznější CCS (Zachytávání a ukládání CO2) technologie nebo vysazování stromů. U obou těchto množin opatření se ale v rámci uhlíkové politiky logicky počítalo s tzv. adicionalitou, principem doplňkovosti, kterým dodatečně kompenzujete spáchanou újmu na životním prostředí.

Hezky něco za něco

Řekněme, že třeba za každý kilometr, který nalétají stroje vaší letecké společnosti, vysadíte jeden strom nebo jeden hektar lesa, aby se bilance vámi vyprodukovaných emisí uhlíku srovnala na nulu. Total to ale postavil na hlavu. Totálně. Sice formálně investoval do rozvoje obnovitelných zdrojů energie, do offsetového řešení uhlíkových kreditů, ale ne do vytvoření nových. Do již existujících, takže čistě technicky, emise svého produktu nikterak z ovzduší neumazal, protože větrné elektrárny z Číny už globální bilanci dávno snižovaly. Jako byste už nesadili stromy, ale jen přikoupili kus lesa. Až potud bychom mohli brát případ uhlíkově neutrálního zemního plynu z Total jako kuriozitku. Jenže…

Jak upozorňuje studie poradenského centra Trove Research, aktuálně se více než tisícovka velkých společností z celého světa hrdě hlásí k závazku dosáhnout do roku 2050 uhlíkové neutrality. Například letecké společnosti EasyJet, British Airways, Emirates. Uhlíkové neutrality chce dosáhnout i energetický koncern BP, za kterým stojí emise v 415 milionů tun CO2. A jiné, ještě o něco ambicióznější, pak chtějí být dokonce uhlíkově negativní. Záporné bilance v emisích chce dosáhnout do roku 2030 třeba Microsoft. Jak to ale chtějí udělat? Inu, částečně s pomocí offsetových řešení, podobně jako Total. Možná přesně stejně, tedy s pomocí „už hotových“ obnovitelných zdrojů energie.

Kreditů máme víc než dost. Bohužel.

Proč? V současnosti dostupná nabídka volných uhlíkových kreditů přesahuje 2,6x poptávku. Pokud na to máte a skoupíte je všechny, můžete si touto příhodnou investicí odepsat až 360 milionů tun CO2 ze své uhlíkové bilance. A stát se tak uhlíkově neutrální nebo negativní, aniž byste regulérně na svém podnikání něco měnili. „Nadbytek“ kreditů přitom průběžně narůstá. S tím, jak se do registrů kreditního systému zapojují již nějakou dobu fungující projekty OZE a jiné kredity v systému zůstávají po už přežilých projektech. Pořád ale platí.

Jak upozorňují analytici z týmu Guye Turnera, nabídka pohotově dostupných uhlíkových kreditů tak může snadno přesáhnout současnou poptávku 5x až 7x. Nejspíš ne na dlouho, protože tlak na urychlené dosažení uhlíkové neutrality je enormní. Tento předpokládaný tlak poptávky po uhlíkových kreditech ale ve své podstatě není motorem změny k lepšímu, protože jen inkasuje uhlíkové kredity již existujících projektů obnovitelné energie. Podobně, jak už zúročil Total se svým uhlíkově neutrálním zemním plynem.

V praxi by to znamenalo, že nejrůznější společnosti by jen nakoupily uhlíkové kredity, aniž by jakkoliv reálně přispěly k omezování nebo odstraňování oxidu uhličitého z ovzduší. Sadily stromy nebo stavěly elektrárny s OZE. Odborníci se shodují na tom, že systém uhlíkových kreditů může být velmi užitečným nástrojem ke snižování emisí skleníkových plynů. Ale je prý nezbytné, aby zavčas doznal organizační změny, než bude jeho prapůvodní účel starými větrnými a solárními farmami kompromitován.

Přečtěte si také |

Josef Šedlbauer: Co nejrychlejší proměna energetiky je nutná i výhodná