Velká Británie vyhlásila válku nepříteli číslo jedna: veverce popelavé

Ve Velké Británii jsou k vidění dva druhy veverek. Červené a šedivé. První, obecné, jsou tu původní a momentálně tu mají našlápnuto k vyhubení. Ty druhé, veverky popelavé, jsou nepůvodní. Invazní. Počínaje prosincem 2019 jim byla vyhlášena válka. / Ilustrační foto

Licence | Volné dílo (public domain)

Foto | CarinaHofi / pixabay.com

Červených veverek obecných je dnes na území Velké Británie kolem 140 000 kusů. Tísní se spíše ve Skotsku, a jejich počty rapidně klesají. Do deseti let by tam už žádné taky být nemusely. To šedivým veverkám popelavým se vede lépe. Jsou totiž konkurenceschopnější, aktivnější, méně náročné a odolnější proti nákazám. Červené veverky, které žijí na ostrovech přes 10 000 let, jsou teď těmito nepůvodními hlodavci výrazně přečísleny. Šedivých je kolem 2,5 milionu. Problém záchrany veverek obecných se v posledních letech omezil na jediné řešení. Regulaci veverek popelavých, která nyní byla schválena a má začít být naplňována.

Veverky škodí. Ale pomáhá jejich regulace?

Jason Gilchrist, ekolog z edinburské univerzity, na tomto názorném veverčím příkladu demonstruje hluboké nepochopení celé problematiky záchrany původních (a regulace nepůvodních) druhů. Začneme malou smutnou zprávou: všechny veverky šedivé, které byly v předchozích letech zraněny a skončily v péči záchranných stanic pro hendikepované živočichy, kde se třeba uzdravily do plné kondice, teď musí být utraceny. Zákon totiž neumožňuje držení nepůvodního, invazního druhu. A už vůbec ne jeho opětovné vypuštění do přírody. Veverka popelavá je teď nepřítel, který si nezaslouží žádné slitování. Bolí to u srdíčka a tlačí slzičku do oka, ale problém jde víc do hloubky.

Ochrana veverek červených vyhubením veverek popelavých je totiž až druhým, zástupným zdůvodněním. Šedivé veverky opravdu nemohou vystát britští lesníci. Proč? Nepůvodní veverky mají totiž ten nepříjemný zvyk, olupovat kůru ze stromů. Ročně tím způsobí škody za 10 milionů liber. Gilchrist upozorňuje, že tahle suma není úplně přesná. Zahrnuje totiž jak součet škod na lesních porostech, tak i cenu „kontrolních“ opatření vůči veverkám. Což není úplně reprezentativní číslo.

Je to jako součet škod vzniklých při dopravních nehodách na silnicích a peněz vynaložených na zvýšení bezpečnosti dopravy. Jedna položka může růst a jiná klesat, aniž by to bylo v součtu nebo efektu patrné. A opravdu, zatím žádná studie neprokázala příčinný vztah, efekt peněz vynaložených na kontrolu početních stavů veverek šedivých a snížením okusů na stromech. Přesto do této oblasti proudí finance dál. A dál?

Nepůvodnost je zvláštní kritérium

„V britských domácnostech se nachází kolem 11 milionů koček, které ročně sloví okolo 27 milionů ptáků,“ pokračuje Gilchrist. „Škoda, kterou kočky způsobí, je značná. Přitom legálně je držet můžete, jejich stavy redukovány být nemusí. Ačkoliv jsou v přírodě nepůvodním druhem.“

Proč na tom záleží? Třeba proto, že dalším zdůvodněním likvidace veverek popelavých je to, že vybírají ptačí hnízda. A hubí tím pěvce. Stranou teď nechme, že to samé dělají i červené veverky obecné. Proti těm ale nikdo nic nemá. Stejně jako proti kočkám, které prokazatelně dokáží vyhubit celé lokální populace pěvců. Což je něco, co se u veverek obou barev nikdy přírodovědcům prokázat nepodařilo. Ale veverky popelavé jsou tu nepůvodní, páchají škody a hubí pěvce, takže prostě musí zmizet.

„Veverky šedivé nám vadí svou nepůvodností, u koček to ignorujeme,“ říká Gilchrist. Nepůvodnost druhu se tedy jeví jako poněkud vratké kritérium. „Zvlášť, když nám každý rok nevadí 35 milionů bažantů a 6,5 milionů orebic rudých, které u nás vysazujeme. Ptáků, kteří jsou tu rovněž naprosto nepůvodní a jsou určení k zábavě myslivců a lovců.“

Cizinci, kteří škodí a nevadí nám

Přitom bažantů je ročně vypuštěno do britské přírody víc, než kolik činí roční přírůstek domácí ptačí populace. Hrabaví bažanti v místě svého výskytu ovlivňují ledacos. Od rozkladu organického materiálu po chemismus půdy. Likvidují přísně chráněné druhy (například kriticky ohrožené zmije a ještěrky). Ročně jsou bažanti příčinou jednoho milionu dopravních nehod. Vadí to někomu? Ne. „Proč se vlastně na evropský seznam nepůvodních, invazních druhů nedostali bažanti spolu s veverkami popelavými?“ ptá se Gilchrist. Odpověď ale nenachází.

Do Británii je prostě možné každý rok zanést 40 milionů nepůvodních druhů ptáků a nechat volně pohybovat 11 milionů koček, ale pro vládu a ministerstvo životního prostředí je zásadní problém 700 veverek popelavých, které nyní musí být v záchranných stanicích utraceny.

Řešení, které počítá s vyhubením veverek popelavých, se možná jeví jako nejsnazší. Ale není. Jak Gilchrist upozorňuje, jedinou lokalitou, kde něco takového bylo dříve v praxi ozkoušeno, je ostrov Anglesey ve Walesu. Zprvu prostý plán o střílení veverek se tu protáhl do kampaně trvající 16 let. Vyhubeno bylo 9597 veverek popelavých. S náklady ve výši přesahující jeden milion liber tak odstřel jedné veverky přišel na 106,18 liber.