Vydra mořská: Podceňovaný inženýr, který opravuje pobřeží
Kde začít? U zálivu v kalifornském Monterey, místě, které bychom vzhledem k jeho exponované pozici jen stěží mohli považovat za neznečištěné. Splach ze zemědělské půdy i odpadních jímek tu silně eutrofizoval vodu a přispíval k rozrůstání řas. Ty by měly, podle všeho, přispět k zahubení na dně kořenících mořských travin a likvidaci zdejšího podmořského ekosystému. Alespoň jinde tomu tak bývá. „Přímo v zálivu byla asi nejvyšší koncentrace živin, kterou jsem kde na planetě viděl,“ říká Hughes, biolog ze Státní univerzity v Sonomě. „Takže podle všech modelů a předpovědí by tu neměly pod hladinou růst žádné trávy.“ Jenže tady byly, a dokonce prosperovaly. Jak to?
Ukázalo se, že za to mohou mořské vydry. Ty totiž musí každý den spotřebovat takové množství potravy, že to odpovídá 25 % jejich tělesné hmotnosti. Mořskou trávu nejí. Ale pochutnávají si na mořských ježcích, škeblích a hlavně kaloricky vydatných krabech. Čím více vyder, tím méně krabů, to je jasné. A čím méně krabů, tím lépe se zase dařilo zejům kalifornským. Mořským plžům, nepříliš vzhledným živočichům připomínajícím vodní slimáky. Těmi se totiž běžné u Kalifornie krabi živí. Jenže když bylo díky vydrám krabů méně, mohli zejové v narůstajících počtech čistit nárosty řas bující na porostech mořských travin. A ty dokázaly přežít i v eutrofizované vodě.
Vydry mořské, tedy jejich apetit, přispívá zásadní měrou k udržení celého ekosystému na kalifornském pobřeží, což Brent Hughes po létech pozorování a bádání nad trofickými kaskádami doložil. „Byl to jeden z těch momentů poznání, které už dnes v ekologii živočichů často nezažijete,“ popisuje s nadšením. „Vydry v roli krajinných inženýrů, své relativně malé velikosti navzdory, tu sehrávají nenahraditelnou úlohu.“ Záliv v Monterey je díky jejich přítomnosti jedním z nejzdravějších a nejčistších při celém pobřeží Severní Ameriky. A porosty mořských travin se tu od návratu vyder rozrostly za poslední tři dekády o 600 %.
Což je dobrá zpráva: mořské traviny totiž slouží jako filtrační mechanismus bránící průniku znečištění z pobřeží do oceánu, fungují také jako bariéra proti vlnobití, jsou domovem stovek mořských živočichů a přispívají i k vázání uhlíku z atmosféry. To vše díky mořským vydrám. „Je to dvoucestný mechanismus,“ dodává Hughes. „Vydry potřebují porosty mořských trav v ústí řek a ústí řek potřebují mořské trávy.“ Z vyder by se tak mohl stát nový nástroj přírodní ochrany pobřeží.
Ne všude jsou ale vydry vítané. Přeci jen, nevybírají si. Takže svou přítomností dokáží nehezky zasáhnout v regionech, kde se lidé soustředí na sběr mořských korýšů. To ale v Monterey zatím nehrozí a záliv dokáže podle ekologů „unést“ populaci až 6000 vydřích exemplářů. Zatím jich tu žije polovina a jejich šíření dál zamezují žraloci. Jestli jim s šířením biologové pomohou dál, třeba na lokality příbřežních slanisek (rovněž těžce postižených absencí mořských travin), se zatím řeší. Takový návrat vyder mořských totiž neznamená jen návrat jednoho druhu, ale celého ekosystému.
reklama