Z ochrany pand neplyne pro další šelmy v rezervacích žádný užitek

Nárůst populace pand velkých působí v době spíše nedobrých zpráv o stavu životního prostředí jako povzbudivá vzpruha. V 70. letech minulého století jich ve volné přírodě žila méně než tisícovka, dnes už jich je 1864. Zásluhu na tom má pohotová reakce čínské vlády, která nelitovala výdajů, zajistila ochranu, monitoring a zřídila v řídkých bambusových pralesích 67 pandích rezervací vzájemně propojených koridory. Jenže radost ze zotavující se populace pand nevydržela dlouho. Píše o tom Conversation.

Komplikovaný problém s pandami velkými lze velice snadno shrnout. Jsou druhem, který jako magnet přitahuje pozornost veřejnosti i sponzorů. Na jejich záchraně se chce podílet každý. Bohužel, ochrana pand a území, na kterém se vyskytují, má jen pramalý přínos pro jiné druhy. Pandy jsou druh ikonický, vlajkový. Ale nikoliv už deštníkový. To znamená, že jejich ochrana nezastřešuje, nemá vliv na další druhy. A právě na to upozornili ve své studii badatelé z Univerzity přírodních věd v Pekingu. Jak k tomu dospěli?

Vyhodnotili deset let střádané záběry z fotopastí instalovaných v pandích rezervacích. A povšimli si, že tam kde se začnou chránit pandy, začnou dříve nebo později mizet levharti, irbisové, vlci a dhoulové. Odejdou jinam, stáhnou se mimo pandí teritorium. Ochrana území s pandami zdá se neprospívá ostatním druhům (zvláště pak ne velkým šelmám) a není zrovna blahodárná ani vůči šíře vymezeným ekosystémům.

V pandí rezervaci se líbí jen pandám

Takové zjištění pochopitelně dost nehezky zatřáslo s dosud populární teorií o deštníkových druzích, kdy z ochrany jedné zvířecí hvězdy ideálně těží stovky jiných druhů. „Je to idea, která byla populární v druhé polovině 20. století, ale pozvolna se od ní upouštělo,“ vysvětluje Jason Gilchrist, ekolog z univerzity v Edinburghu. „V rámci svých omezených možností fungovala dobře, protože dokázala upoutat pozornost k jednomu druhu, zvládla zkratkovitě předat důležité poselství o jejich ohrožení a nutnosti ochrany. Dnes už je ale ekologie dál a usiluje o ochranu krajiny, celých ekosystémů.“

Problém byl v tom, že chráněné charismatické zvířátko nebylo vždy zrovna tím nejpodstatnějším druhem pro fungování konkrétního ekosystému. Idea ikonických, vlajkových druhů, není asi vždy vyloženě na závadu, ale dá se říct, že panda velká není v řídkých bambusových pralesích tím zásadním a formujícím druhem. Proč ale z pandích rezervací mizí zrovna velké šelmy?

Jde o to, že pandí nároky na prostředí a výživu jsou vlastně velmi skromné, v porovnání s vlky a levharty. Ti si žádají násobně větší prostor i odlišnou kořist a to v pandích rezervacích nenachází. Z potravního hlediska jsou lesy velmi neúživné, dobré leda tak pro pandy. Co tedy z aktuální studie vyplývá? Že ne každý ikonický, vlajkový druh, je současně i druhem deštníkovým, zastřešujícím ochranu celého ekosystému. A byť je někdy důležité klást důraz na ochranu jednoho konkrétního druhu, ne vždy je ten nejcharismatičtější současně i tím nejprospěšnějším pro ostatní.

---

reklama

---