Staré stromy jsou důležitými prvky v naší krajině. Jsou krásné, obdivované a milované. Některé pohledy do krajiny si bez nich téměř ani neumíme představit. Loni provedené biologické hodnocení starých krkonošských velikánů chráněných jako památné stromy navíc nade vší pochybnost prokázalo, jak důležité jsou pro pestrost živé přírody – pro biodiverzitu.

Začátkem března 2025 proběhlo první řízené vypalování v Národním parku (NP) Podyjí. I přes malou plochu ošetřených trávníků věříme, že šlo o zásadní krok ke znovuzavedení ohně do ochranářské praxe. Článek popisuje průběh a přípravy této konkrétní akce. O působení ohně v přírodním prostředí (ať již pozitivním nebo negativním) existuje celá řada studií a zájemce o tuto problematiku tedy odkazujeme na početné internetové zdroje.

Italsko-rakousko-český tým zveřejnil popis úplně nového druhu lišejníku, který je zatím znám pouze ze severní Itálie. Zde roste nejčastěji na dubech ve světlých lužních lesích. Za tento objev sice nejspíš nebude udělena Nobelova cena, nicméně okolnosti vedoucí k popisu druhu byly plné překvapení.

V letošním roce byl zahájen tříletý projekt Ovocná krajina pro klimatickou změnu a biodiverzitu (OKliBio). Jde o společný česko-saský projekt, financovaný v rámci programu Interreg. Spolu s Českým svazem ochránců přírody se na projektu podílí Univerzita Jana Evangelisty Purkyně (UJEP) a na saské straně Sdružení pro ochranu krajiny - Landschaftspflegeverband (LPV) a vedoucí partner projektu Leibnizův institut ekologického rozvoje měst a regionů (IOER). V tomto projektu proběhne řada akcí otevřených pro veřejnost.

Oteplování a sucho způsobují rapidní úbytek stromového patra v jižní oblasti boreálních lesů (tajgy). Druhy mírného pásma zároveň nejsou schopny dostatečně rychle migrovat na sever a obsadit uvolněný prostor. Výsledkem je degradace a zánik těchto ekosystémů. Vědci z Botanického ústavu AV ČR zjistili, že pozitivní vliv na zasažené oblasti mohou mít překvapivě tropické cyklóny.

V milovické rezervaci velkých kopytníků vypustili tento týden zubří samici ze Zooparku Chomutov. „Tříletá samice pomůže zvýšit genetickou rozmanitost největšího stáda zubrů v České republice, které se v milovické rezervaci velkých kopytníků nachází,“ uvedl Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina, která rezervaci v bývalém vojenském prostoru Milovice založila v roce 2015 ve spolupráci s vědci.

Během posledních týdnů vytvořila a obnovila Skupina JARO desítky mokřadů napříč Českem. Nové tůně pomáhají zadržet vodu v krajině, ochlazují okolí a přinášejí život zpět – od ropuch až po kriticky ohrožené ryby.

Biosférické rezervace jsou reprezentativní oblasti, které kromě významné biodiverzity zahrnují příklady harmonických vztahů mezi prostředím a lidmi, kteří zde žijí. Jsou uznávány v rámci mezivládního programu UNESCO Člověk a biosféra (Man and the Biosphere, MAB). V České republice jich je ustaveno šest, jediná z nich – Biosférická rezervace Dolní Morava – dosud neměla zajištěnu potřebnou ochranu. To se změnilo vyhlášením chráněné krajinné oblasti Soutok.

Nejhustší populace sýčka obecného je v Maďarsku. Výzkum v Národním parku Hortobágy ukázal, že tradiční lidská sídla obklopená přirozenými a extenzivně obhospodařovanými travnatými porosty poskytují ideální podmínky pro tento rychle ubývající druh. Sýček obecný, jehož populace ve většině Evropy výrazně klesá a v České republice balancuje na pokraji vymření, v Hortobágy dosahuje až trojnásobně vyšších hustot proti známým populacím v jižní Evropě.

Letošní rok se v Průhonickém parku nese ve znamení oslav dvou významných výročí: 140 let od jeho založení a 15 let od zapsání na Seznam světového dědictví UNESCO. Tyto milníky se budou návštěvníkům připomínat v rámci všech letošních akcí, přičemž vrcholem bude slavnostní program v květnu.