Při toulkách přírodou se setkáváme s mnoha živočichy a rostlinami. Některé z nich vnímáme už jaksi podvědomě jako každodenní součást našeho života a nevěnujeme jim moc pozornosti. Občas se nám však stane, že narazíme na druh, který nás zaujme hned na první pohled. Neobvyklé pestré zabarvení nebo zvláštní tvar živočicha či rostliny nám připadá natolik bizarní a exotický, že často máme dojem, jakoby tento druh do našich krajů ani nepatřil. Vydejte se spolu s námi na exkurzi do naší přírody. Budeme v ní hledat „exoty“ naší živočišné a rostlinné říše…

Sameček tetřívka přešlapuje kolem samičky, křídla spuštěná do strany. Bílé peří podocasních krovek je fešácky zvednuté, hlava míří dopředu. Všichni, kdo tok tetřívka obecného viděli, se shodují, že jde o jeden z nejúchvatnějších zážitků, které česká příroda nabízí. A mají pravdu. Tokajících tetřívků ovšem v českých horách ubývá a ochranáři se snaží zalarmovat veřejnost, aby je zbytečně nerušila.

V prvním díle svého cestopisu o Madagaskaru se biolog a esejista Stanislav Komárek věnoval především popisu přírody a společnosti tohoto ostrova u afrického kontinentu. V druhé části se víc zaměřuje na současný život Madagaskaru.

Mému příteli a spolucestovateli Tomáši Polívkovi

Spíše nežli velký ostrov – čtvrtý největší po Grónsku, Nové Guinei a Borneu – představuje Madagaskar díky své svébytnosti cosi jako malý kontinent (Nová Kaledonie by podle stejné logiky představovala kontinent úplně miniaturní). Co do plochy je lehce větší než Francie, jeho někdejší koloniální paní, a leží už poměrně hluboko pod rovníkem zhruba mezi 13. až 25. stupněm. Podle dnešních odhadů se Madagaskar oddělil v rámci rozpadu prakontinentu Gondwany od Afriky před zhruba 150 miliony lety a od Indie asi před 90 miliony – obvyklý náhled, že jeho fauna je proto tak zvláštní, že se od gondwanské masy oddělil v době před vznikem moderních savčích skupin, dostává značné trhliny.

Liška obecná (Vulpes vulpes) je naší nejběžnější divoce žijící psovitou šelmou vyznačující se vysokou mírou inteligence. Vždyť kdo by neznal nějakou tu bajku či pohádku, ve které vystupuje jako symbol moudrosti lstivá „kmotra“ liška. Přestože jsou stavy tohoto našeho predátora dlouhodobě vysoké, existuje jen malé procento běžných návštěvníků lesa, kteří jej mohli za svého života spatřit. Málokteré zvíře totiž myslí tolik na svou bezpečnost. Obezřetnost při každém svém pohybu a důmyslné využívání okolního terénu dělá z lišek takřka neviditelné lovce.

Hned za vjezdem do rezervace se mezi akáciemi prochází nádherná žirafa. Na nedaleké pláni se pase stádo impal, kousek od nich si na nevysoké trávě pochutnávají dva nosorožci. O pár set metrů dál se povaluje stádo buvolů. Zebry a prasata bradavičnatá se zdají být skoro všude a pokud má člověk trochu času, není problém vidět slony, hrochy nebo lvy. Na to, že Ol Pejeta byla ještě před necelými deseti lety z větší části farmou na chov skotu, to není špatný výsledek. Tato rezervace v centrální Keni přitom není ojedinělý případ. V důsledku ekonomického tlaku a ochranářské legislativy se totiž spousta soukromých vlastníků půdy rozhodla své ranče proměnit na rezervace, kde se daří divokým zvířatům.

Zimní období představuje pro všechny živé tvory nemálo komplikací. Mrazivé dny se sněhovou pokrývkou a výrazně omezená dostupnost potravy nutí každého živočicha, aby se před zimou chránil svým specifickým způsobem. Většina hmyzožravých ptáků ještě před začátkem zimy odlétá do teplejších krajin, kde má vhodnější klimatické podmínky a dostatek potravy. Zvířatům a ptákům, kteří zůstávají v našem podnebném pásmu, zase naroste teplejší a hustší srst nebo peří. To je chrání před nepřízní počasí. Nejzajímavější strategii k přežití zimy však mají některé druhy savců, kteří toto období jednoduše prospí. I když se zdá, že jde o pohodlný a jednoduchý způsob přečkání zimy, není to pravda, protože skýtá mnohá úskalí a nebezpečí ...

Novým ředitelem Zoo Dvůr Králové se na začátku prosince stal Přemysl Rabas. Jedním z hlavních úkolů, který na něj čeká, je starost o vůbec nejsledovanější projekt, který v současnosti dvorská zoo vede – o záchranu severních bílých nosorožců, kteří byli v prosinci 2009 přesunuti do Keni. Přestože jsou nosorožci v Africe už skoro tři roky, podle analýz dosud ani jedna ze samic nezabřezla. Proč se tolik propagovanému projektu zatím nedaří dosáhnout svého cíle?

"Pokud právě neprší, vyhlíží přesně jako stránka z katalogu nějaké levné cestovní kanceláře, nabízející jihomořské ostrovy pro lid: šmolkově modrá obloha, načechrané vějíře kokosových palem, smaragdově zelená rýžová pole, zářivě bílé pláže." Biolog a esejista Stanislav Komárek tentokrát navštívil Cejlon, ve svém textu se však věnuje nejen přírodnímu vzhledu ostrova, ale také jeho rozmanitým obyvatelům.

V brazilském Riu de Janeiru se v letech 1992 a 2012 konaly dvě mimořádně významné environmentální konference OSN. Zpravodajství z červnového summitu Rio+20 najdete na speciální stránce Ekolistu. S odstupem ho doplňujeme i o několik lehce osobních poznámek, jak na návštěvníka působí samotné město. Rio je kupříkladu jedním z mála světových velkoměst, na jehož území se nachází národní park.