Ač skrytě žijící, neunikla divoká prasata v posledních několika letech zájmu médií. Hlavním důvodem, proč se tomu tak stalo, jsou jejich silně zvýšené stavy. Díky přemnožení pak rostou i škody na zemědělských plodinách, které prasata s oblibou vyhledávají. Stále častějším jevem se také stává vesele pobíhající skupinka divočáků mezi panelovými domy sídlišť. U mnohých obyvatel předměstí navazujících přímo na polní či lesní kultury tento fakt zřejmě vyvolá nepříjemný pocit mrazení v zádech.

Biolog a esejista Stanislav Komárek se vypravil do Austrálie a na Nový Zéland a přivezl odtud rozsáhlou reportáž. Její třetí, závěrečná část se soustředí na popis Nového Zélandu, jehož Jižní ostrov je na glóbu od České republiky zdaleka nejvzdálenější pevninou.

Biolog a esejista Stanislav Komárek se vypravil do Austrálie a na Nový Zéland a přivezl odtud rozsáhlou reportáž. V druhé části popisuje především Austrálce a australskou společnost.

Už z fundamentálního díla Ondřeje Sekory Uprchlík na ptačím stromě každý ví, že kukačka si hnízdo nestaví a doplácejí na to drobní hmyzožraví pěvci, kteří si staví otevřená hnízda. Parazitovaní hostitelé to ovšem jen tak nenechali – mezi kukačkou a jejími hostiteli se odehrává jedno z nejdramatičtějších přírodních představení.

Biolog a esejista Stanislav Komárek se vypravil do Austrálie a na Nový Zéland a přivezl odtud rozsáhlý epos. V první části popisuje především jejich přírodní zvláštnosti.

Je mrazivý prosincový den, krátce po poledni, a naše tříčlenná skupinka sestupuje do jednoho z táhlých horských údolí, na jehož svazích jsme prováděli kontrolu fotopastí - automatických fotoaparátů, citlivých na pohyb, které máme nalíčeny na velké šelmy. Díky drobné nepozornosti odbočujeme na stezku, o které vlastně ani pořádně netušíme, kam vede. Chtěli jsme totiž původně odbočit až o jednu lesní křižovatku dále, ale je tu celkem čistý, neprošlapaný sníh, a tak si říkám, proč nakonec nepokračovat tudy. Ještě dlouho budu asi přemýšlet, zda to byla intuice, anebo jen pouhá náhoda. Po pěti stech metrech totiž křižujeme to, za čím se trmácíme celé dlouhé zimy po Beskydech - stopy rysa ostrovida, který dnes žije v Moravskoslezských Beskydech v počtu 4-6 jedinců. Společně s rysy, kteří obývají jižněji položené Javorníky, čítá rysí populace na východě republiky zhruba 10 - 15 jedinců. Tyto šelmy jsou okrajovou částí rysí populace obývající celý karpatský oblouk.

Pokud budete hledat světové strany podle toho, kde rostou lišejníky, dopadnete jak Cimrmanem popisovaná polární výprava k severní točně, která bloudila a dvakrát překročila 70. rovnoběžku. O existenci lišejníků má naše veřejnost sice ponětí, většinou ale ne víc než jen to ponětí. V následujícím článku se pokusím lišejníky trochu přiblížit a vyvrátit několik hluboce zakořeněných nesmyslů.

Kousek za českými hranicemi žije v Německu početná populace vlků. Kdo by ale čekal, že to bude v nějaké lidmi málo dotčené krajině, šeredně by se mýlil. Vlci tady žijí ve vojenských újezdech, v běžně obhospodařované kulturní krajině, dokonce i v odtěžených uhelných dolech. Kdy se odtud rozšíří do Čech?

Netopýři jsou zvláštní, naprosto výjimeční živočichové už od pohledu. Jako noční tvorové, s pro nás skrytým způsobem života, jsou zahaleni rouškou tajemna a neznámého. Tato specifičnost jim ale v Evropě moc neprospěla. Lidé si je spojovali s posly zla, viděli v nich ďáblovo znamení. Povětšinou se netopýrů báli nebo je občas přibíjeli na vrata, aby odehnali zlé síly od svých domovů. Tento po staletí pěstovaný odpor zůstává v lidech hluboce zakořeněn a jen pozvolna se daří dostat do obecného povědomí skutečnou úlohu netopýrů v přírodě a představit je takové, jací skutečně jsou.

Výstavu letošních nejlepších novinářských fotografií můžete od minulé středy navštívit na Staroměstské radnici v Praze. Mezi snímky oceněnými na Czech Press Photo 2011 jsou i záběry hnědouhelných dolů od fotoreportéra časopisu Euro Hynka Glose. Krajina, kterou máme sklon považovat za deprimující, se na nich jeví jako výtvarně velmi působivá. Ostatně podívejte se sami.