Kalifornské požáry: Řešením je kontrolované vypalování a stavební uzávěra

Klimatické změny, specifické větrné proudění, ale především lidský faktor. To vše stojí za současnými požáry v Kalifornii.

Licence | Volné dílo (public domain)

Foto | skeeze / Pixabay

Na zalesněných území Spojených států amerických každoročně dojde v průměru 73 000 požárům a shoří při nich kolem 2,3 milionů hektarů. V Kalifornii letos zasáhlo 29-31 velkých požárů (a cca 7700 malých) dohromady plochu 1,3 milionů hektarů. Tedy přibližně 3 % z celé rozlohy státu.

Zneklidňuje nás to možná víc, než 16,8 milionů hektarů, které lehly popelem v Austrálii loni, víc než 12 milionů hektarů vypálených v Amazonii a 13 milionů hektarů na Sibiři. S globálním srovnáním může pomoci interaktivní mapa průběhu požárů, zprostředkovaných NASA. Celonárodní kalifornská tragédie snímaná z provozní výšky satelitů systému Terra/Modis se pak nezdá až tak zásadní. Člověk se spíš začne strachovat o Afriku. Ale tam přeci hoří pořád, ne? Jen v Angole momentálně zuří 10 410 požárů na ploše o rozloze celé Kalifornie (za posledních 9 měsíců jich tam přežili přes 90 000), ale to nás nezneklidňuje tolik, jako osud do oranžové mlhy momentálně zahaleného sedmého nejbohatšího státu USA. Byť i tam hoří docela často.

V globálním měřítku se kalifornská tragédie nezdá až tak zásadní. Člověk se po zhlédnutí dat systému Terra/Modis spíš začne strachovat o Afriku. Jen v Angole momentálně zuří 10 410 požárů na ploše o rozloze celé Kalifornie.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Steven Terblanche / Wikimedia Commons

V Kalifornii hoří často. Poslední dobou ale častěji

Za donedávna nejvýraznější tu byl považován požár ze Sobranes (z roku 2016). Ten z roku 2015, podle lokality výskytu zvaný Valley Fire, si svou destruktivní silou vydobyl titul nejničivějšího požáru v kalifornské historii. Camp Fire z roku 2017 byl jednotlivě nejvražednějším a požáry z Mendocina roku 2018 držely rekord v celkové rozloze vypálené plochy státu. Letošní požáry možná promění žebříček těchto dosavadních smutných prvenství, ale skutečnost, že ve sluncem vysušené Kalifornii hoří každý rok, to rozhodně nezmění. V čem je tedy rozdíl? Odborníci i hasiči se shodují na tom, že ve frekvenci a intenzitě požárů, jejichž výskyt se stále hůře předpovídá a lokalizuje.

„V Kalifornii fungovala relativní pravidelnost v cyklech dešťových srážek a výskytu požárů, ale teď dochází k posunu, který solidní odhady komplikuje,“ říká například Faith Kearnsová z kalifornského Institutu pro vodní zdroje. Sezóna pravidelných požárů se tu od 70. let minulého století protáhla v některých regionech až na 75 dní a počet nahlášených požárů se za 50 let zvedl osmkrát. Což nás přivádí k možným příčinám takových katastrofických událostí. Ano, svou nepopiratelnou roli tu rozhodně hrají i globální klimatické změny.

To kvůli nim se podnebí nad Kalifornií stává sušší, pohoří Sierra nese v zimních měsících nižší sněhovou nadílku, která pak na jaře táním přináší menší vláhu do údolí. Vegetace v nižších polohách se stává ještě o něco více proschlou a náchylnější k požárům, které se ve vyprahlé krajině rychle šíří. Komplikace s komunikací celého problému nastávají tam, kde se z klimatických změn – faktoru, který tu riziko vzniku požárů výrazně umocňuje – učiní jejich hlavní příčina. Podobně, jako to učinil guvernér státu Kalifornie, Gavin Newsom.

Klimatické změny samy sirkou neškrtají

Jeho slova: „Debata o klimatické změně skončila. Tohle je zatracená klimatická nouze a děje se právě teď,“ totiž nenabídla skutečnou odpověď ani řešení situace. Jen přilila olej do ohně vyhrocených politických debat. A navíc opomenula, že to byl zrovna prezident Donald Trump, který letos v srpnu během své předvolební kampaně varoval kalifornské hasiče a lesníky, že jejich lesy jsou proschlé a potřebují pročistit, aby nedošlo k tomu, co se právě teď děje. Klimatické změny totiž možná stojí v pozadí požárů, ale samy sirkou neškrtají. Lidé v 97 % případů ano.

Sezóna pravidelných požárů se v Kalifornii od 70. let minulého století protáhla v některých regionech až na 75 dní a počet nahlášených požárů se za 50 let zvedl osmkrát. Ano, svou nepopiratelnou roli tu rozhodně hrají i globální klimatické změny.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | California National Guard / Flickr.com

Největší letošní kalifornský požár, nazvaný hasiči a novináři El Dorado Fire, který zatím pohltil 5660 hektarů a vynutil si evakuace vesnic i nasazení tisíců požárníků, zapálila rodinka hrající si v lese se zábavnou pyrotechnikou. Řada dalších požárů vznikla z ohňů, které v divočině neznale rozdělávali „turisté z města“ užívající si teď posezónní kempování v přírody bez koronaviru. Jen pro představu, letos 300 kalifornských parků vzalo ztečí 80 milionů takových výletníků.

Odkud vítr vane?

Říct, že za požáry v Kalifornii stojí odhozené nedopalky cigaret, hrátky se sirkami a plynovými vařiči, tedy naprosté banality a porušování elementárních pravidel bezpečnosti, by ale také nebylo úplně přesné. Kalifornské požáry jsou totiž v něčem skutečně jiné. Podstatnou úlohu tu sehrává místní pravidelné proudění větrů. Hasiči z jihu státu už dobře vědí, že mezi červnem a zářím fouká od moře směrem k vnitrozemí, aby je později vystřídaly tzv. větry Santa Anna směřující z oblasti tlakové výše dolů k jižnímu pobřeží. Dosah, výška, síla a proudění těchto větrů je zásadní. Na jedné straně totiž umožňují masivní plošné šíření jisker a žhavého popela do nezasažených oblastí a zrovna tak mohou blokovat záchranné a hasičské práce.

Požáru, jemuž se do zad postaví vítr uhánějící v extrému 120 kilometry za hodinu, je pak skutečně nezastavitelný a bleskový. Zvlášť, když se šíří vyprahlou krajinou. A právě s ní, po lidské neopatrnosti a regionálních větrných podmínkách, souvisí třetí komplikující faktor. Kalifornská krajina je do extrému náchylná k požárům a vinu na tom nenesou ony klimatické změny, ale lidský faktor. Nemusíte být zvláštní fandové americké ochrany přírody, abyste si přesto vybavili heslo: „Jen ty můžeš zabránit lesním požárům!“. Tento dobře míněný slogan, od roku 1947 obvykle pronášený dobráckým kresleným medvědem Smokeym, totiž udělal v celých Státech za sedm desetiletí víc škody než užitku.

Podstatnou úlohu také sehrává místní pravidelné proudění větrů. Jejich dosah, výška, síla a proudění je zásadní. Na jedné straně totiž umožňují masivní plošné šíření jisker a žhavého popela do nezasažených oblastí a zrovna tak mohou blokovat záchranné a hasičské práce.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Ken-ichi Ueda / Flickr.com

Jde o to, že kalifornská příroda byla vždy hořlavá a na pravidelné požáry ekologicky plně adaptovaná. Zdejší vegetace i zvířata s pravidelnými sezónními požáry problém nemají a některé druhy stromů a rostlin si oheň pro svou existenci bezpodmínečně žádají. Když začala americká Lesní správa po II. světové válce proti přírodním požárům aktivně bojovat, aby chránila majetek občanů i výnosy z lesů, dala tím základ nové časované bomby. Protože byl každý oheň považován za univerzální zlo, zdejší pláně, lesy, křoviny při pobřeží i horské svahy celé Kalifornie teď v sobě nesou po sedm dekád akumulované nespotřebované palivo.

Když stavíte v záplavové oblasti, nenadávejte na velkou vodu

To by se už dávno při malých přírodních požárech spotřebovalo, pročistilo podrost a učinilo zdejší krajinu ohni odolnější. Jenže Lesní správa sedmdesát let vydává 50 % svého ročního rozpočtu jen na to, aby potírala jakýkoliv oheň. Včetně těch, které by krajinu měly čistit. Což nás vrací do momentální kalifornské reality, v níž stále zahuštěnější výstavba lidských sídel expanduje do potenciálně velmi hořlavého prostoru a znovu si tu žádá ochranu před plameny. Čímž nakonec hořlavost svého okolí zvyšuje.

Ano, v posledních dvaceti letech hoří v Kalifornii stále častěji (3x více) v blízkosti velkých lidských sídel. Studie Univerzity v coloradském Boulderu nedávno upozornila na to, proč tomu tak je. A není to tolik o nevyzpytatelnosti ohnivého živlu jako o lidech. Za posledních 24 let bylo totiž na území USA vybudováno přes milion nemovitostí „za linií ohně“, tedy na územích, kde je výskyt požárů očekávatelný a běžný. A dalších 59 milionů staveb, včetně domácností, stojí jen kilometr od rozhraní mezi hořlavou divočinou a městy.

Ono těsné rozhraní mezi divočinou a městem, tzv. WUI (wildland-urban interface) sice tvoří jen 10 % rozlohy amerického kontinentu, přesto tu za posledních 10 let došlo ke vzniku 32 % ze všech amerických požárů. Momentálně zasažená kalifornská městečka a letoviska jsou přesně v tomto kritickém pásmu. „V podstatě jsme v posledních dekádách zásadně podcenili rizika a ohně v přírodě vyřadili ze seznamu možných nebezpečí pro naše domácnosti,“ říká Nathan Mietkiewicz z UCB.

Za stavu, kdy do suché a vyprahlé krajiny, ve které se nachází nahromaděný hořlavý materiál, jsou nehody a náhody čistě věcí matematické pravděpodobnosti. Kontrolované vypalování se tu musí znovu stát běžnou praxí, která ochrání místní obyvatele i přírodu.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | BLM Oregon & Washington / Wikimedia Commons

Jen ty můžeš regulovat kontrolovaný požár!

Za stavu, kdy do suché a vyprahlé krajiny, ve které se nachází nahromaděný hořlavý materiál, vypustíme kempovat pár milionů lidí, jsou nehody a náhody čistě věcí matematické pravděpodobnosti. A když do toho ještě zafouká nepříhodně příznivý vítr, je o přírodní katastrofu, dramaticky podbarvenou oranžovými oblaky, postaráno. Vliv klimatické změny na kalifornské požáry nejde úplně oddělit, posledních dvacet let tu zažívají stupňující se sucho. Ale vinu tu nese spíše ne zrovna rozumný model hospodaření nastavený na zbytečně zásadovém preventivním potírání ohně v přirozeně hořlavé krajině.

Tím se také požáry v Kalifornii odlišují od podobných katastrof v „nehořlavé“ Amazonii a Indonésii, kde jsou požáry zakládány cíleně jako součást nelegálního destruktivního managementu uvolňování pralesů pro zakládání plantáží. A od požárů v Africe či Austrálii, kde je oheň stále pevnou součástí tamních ekosystémů. Anebo od požárů lesů na Sibiři, kde ale dohromady nežije nikdo, kdo by v globálních zpravodajských médiích mohl vyvolávat klimatickou paniku.

Co tedy mohou Kaliforňané udělat proto, aby u nich nehořelo? Taková otázka je položena špatně, protože klíčem ke správné odpovědi je podle odborníků to, aby hořelo dál. A pravidelně. Kontrolované vypalování se tu musí znovu stát běžnou praxí, která ochrání místní obyvatele i přírodu. Protože pokud budou Američané i nadále vytrvale bránit požárům, mohou se nehezky spálit. Jako teď v Kalifornii.