Třídíte odpad, protože tak chcete chránit životní prostředí? Zapomeňte na tyto líbivé řeči. V Asii jsou zase napřed. Třídění odpadu a jeho následná recyklace jsou výnosným byznysem. Dávno to pochopili a třídění odpadu živí tisíce kambodžských rodin.

Vidět zblízka v přírodě delfíny, to zní jako zážitek z nějaké hodně exotické dovolené. Přitom pozorovat delfíny, a to nejen jak plavou za trajektem, ale opravdu z těsné blízkosti, je možné i v Evropě. Jedním z nejlepších míst je ústí řeky Sado u portugalského města Setúbal.

Pavoučí sítě, ty malé (velké) zázraky přírody. Téměř každý den s nimi přicházíme do styku. Ať už s těmi nechtěnými v našich domácnostech nebo třeba v lese při houbaření, kdy se nám jemná vlákna lepí na obličej. Brzy po ránu můžeme obdivovat krásné, ještě kapičkami rosy poseté kolové pavučiny křižáků. Pavučiny jsou všudypřítomné. Ale ruku na srdce, zamysleli jste se někdy nad tím, jak taková pavučina vzniká? Jaké stavební techniky používají její tvůrci? Rád bych Vám zprostředkoval malou exkurzi do světa těchto mistrů stavitelů.

"Ač největší pralesní obři dorůstají až k osmdesáti metrům a jejich spodky s hladkou a v typickém případě světlou kůrou a deskovitými kořenovými náběhy jsou často impozantní, není v nich, zdá se, na hektar tolik dřevní hmoty jako v lesích mírnopásemných." Biolog a esejista Stanislav Komárek popisuje své zážitky z Malajsie a z nemalé části se v nich věnuje přírodě, zejména pralesům.

Středeční ráno na Modravě věstí pěkné počasí. Sluníčko si užívá i několik desítek policistů, kteří se připravuji na parkovišti na zásah proti aktivistům v šumavských lesích. Zatímco policisté si před osmou ráno ještě dopřávají snídani, aktivisté jsou již připraveni na místech, kde by se mělo do hodiny začít kácet.

Skoro každý byl někdy na Sněžce. Ale co se podívat „do Sněžky“? Tedy do systému opuštěných dolů, který vznikal v uplynulých staletích? Nyní máte šanci: počátkem července se rozsáhlá část těchto unikátních prostor poprvé otevřela veřejnosti. Mezi vůbec prvními návštěvníky podzemního labyrintu, do něhož se vstupuje z Obřího dolu, byl i redaktor Ekolistu.

Příroda českých luhů a hájů je prozkoumaná poměrně dobře – nezapomínáme ale tak trochu na jedno poměrně běžné zvíře s latinským jménem Homo sapiens? Co vlastně mají „v genech“ lidé žijící na dnešním území České republiky? Odkud přišli a kdy?

Spousta obyvatel Evropy sice byla nebo stále je ohromena obrovskou silou zemětřesení a následné tsunami, jež právě před čtvrtrokem zpustošily část Japonska, nepřipouštějí si ovšem, že by se něco podobného mohlo stát i na našem kontinentě. Opak je však pravdou, což kromě jiných pohrom dokládá zkáza Lisabonu v roce 1755. Zemětřesení, tsunami a požáry tenkrát hlavní město Portugalska skoro celé zničily. Navzdory mnoha přímým svědectvím a dalším dokladům se však stále nepodařilo zjistit, co bylo přesně geologickou příčinou celé katastrofy. Kvůli tomu je rovněž obtížné předpovědět, zda a případně za jak dlouho by se podobná událost mohla opakovat.

Může být hmyz nebezpečný pro člověka, pána tvorstva? Samozřejmě ano. Člověk je na Zemi králem jen na vratkých nohách. Kdyby například brouci, vosy a mravenci dorůstali velikosti koček, znamenalo by to pravděpodobně zánik lidstva, neboť by se z nich stali strašliví nepřátelé. Takovýto návrat k prehistorickým formám obrovského hmyzu naštěstí nehrozí, ovšem i při svých mnohdy titěrných rozměrech dokážou někteří jeho zástupci člověka řádně potrápit. Hmyz ohrožuje člověka buď přímo, a to tím, že ho kousne nebo bodne, či nepřímo, jako přenašeč chorob nebo jako tzv. škůdce.

Na severních svazích Jizerských hor právě začíná druhá sezóna pro zatím zcela ojedinělou cyklistickou atrakci – singltrek. Mezi stromy se vinoucí stezka přináší cyklistům jinde nepoznané zážitky, obcím frýdlantského výběžku naději na výdělek a spokojení jsou s ní dokonce i ochranáři z CHKO Jizerské hory a lesníci z Lesů ČR.