V poslední době se objevily v tisku a na internetu články, odvolávající se na americké studie koček domácích a jejich vlivu na okolní faunu. Řekněme si rovnou, že kočky z toho nevyšly právě nejlépe a soudě podle titulků v našem tisku, jmenované studie padly na úrodnou půdu i u nás. Kočky jsou pokládány za mnohem škodlivější faktor než chemizace zemědělství, dráty vysokého napětí, skleněné tabule oken a vliv silniční dopravy dohromady. Podívejme se však na “kočičí problém“ nezaujatě a zvažme, zda je třeba v podmínkách střední Evropy vyvolávat hysterii podobnými studiemi, navíc implantovanými z poněkud jiného prostředí. Pokud je nám známo, v naší republice se zatím nikdo vlivem domácích koček na místní faunu vážněji nezabýval, takže veškeré údaje uváděné v našem tisku jsou pouze subjektivní odhady (což je pochopitelně náš článek také, i když se snažíme zvážit všechna pro a proti).

Když začátkem letošního února upozornili horolezci na zřícenou Dětskou věž na Kokořínsku, nikdo z místních si nedokázal vybavit, kdy se vlastně věž sesula k zemi. Včera, nebo před rokem? Pod věží přitom prochází turistická značka a je tu poměrně čilý ruch. Jak je to možné? Pískovcová suť zhroucené Dětské věže se totiž nenápadně rozptýlila na zbytcích mnohem mohutnější věže – Jestřebické perly, k jejímuž pádu došlo v lednu před čtyřmi lety. Bloky z Jestřebické perly tehdy zcela přehradily cestu Šemanovickým dolem a musela nastoupit těžká technika, aby cestu prohrnula. Pád další věže o hmotnosti kolem padesáti tun na trosky té předchozí pak zůstal téměř bez povšimnutí. Nabízí se otázka, jestli v poslední době není těch zřícených skal nějak víc, než jich bylo v minulosti.

Češi dvanáct let chrání 45 000 hektarů unikátního tropického pralesa, kde žijí vzácné opice kahauové nosatí nazývané též “pivaři z Bornea“. Nyní hrozí, že bude projekt na ochranu těchto unikátních obyvatel ostrova Borneo zastaven kvůli nedostatku finančních prostředků. “Pivařům“ na Borneu hrozí vyhynutí kvůli rozpínání plantáží palmy olejné a infrastruktury na úkor pralesa. Informovala o tom Koalice proti palmovému oleji.

Elektrovody vysokého napětí jsou v souvislosti s ochranou přírody skloňovány zejména jako příčina vážných zranění (popálenin) ptáků. Přesto i tato mince má dvě strany a i v drátech táhnoucích se od obzoru k obzoru lze najít nějaké pozitivum – v současné krajině, na jednu stranu stále více zarůstající a na stranu druhou masivně zastavované, jsou totiž ochranná pásma elektrovodů vzhledem k pravidelnému vyřezávání veškerých dřevin důležitým koridorem bezlesých společenstev. Respektive, mohly by být…

Není žádným tajemstvím, jak ke svému jménu přišel největší v současnosti žijící dravý vačnatec ďábel medvědovitý (Sarcophilus harrisii), dosahující délky 50–80  cm a hmotnosti 4,5–12 kg. Samci soupeří o partnerky vskutku urputně. Neméně zuřivě si zvířata vytvářejí pořadí, v jakém žerou oblíbenou potravu – mršiny. Obrovský tlak stisku čelistí umocněný mohutnými žvýkacími svaly ďáblu umožňuje polykat kosti, celé orgány a srst úlovku. Uvádí se, že za pouhou půlhodinu dokáže zcela spořádat kořist dosahující 40  % jeho hmotnosti (Pemberton & Renouf 1993). Pokud je ďábel zahnán lidmi do úzkých, pohybuje červenýma ušima, vydává odporný zápach, vřeští a doširoka otvírá tlamu s velkými zuby.

Setkávat se na polních či lesních cestách s některými z velkých střevlíků bývalo ještě v nedávné minulosti zcela běžné. Jejich dnešní početnost to ale už nijak často neumožňuje. Zvláště pak se to týká druhů obývajících nížiny a pahorkatiny, naštěstí méně těch horských. Střevlíci (u nás a na Slovensku jich nyní žije kolem třiceti druhů) totiž velmi negativně reagují na agrochemikálie (umělá hnojiva a pesticidy), jež se právě v nižších polohách používají častěji než jinde. Jako typický příklad lze uvést silné prořídnutí populací velmi známého střevlíka měděného (Carabus cancellatus), dříve druhotně rozšířeného a hojného v krajinách polí téměř celé Evropy. Někdy ale populace střevlíků zdecimují i jiné trvalé vlivy. Tak se to stalo i v případě dvou našich poddruhů střevlíka lužního, snad nejozdobnějšího středoevropského střevlíka a v oblastech jeho výskytu na českém území už kriticky ohroženého. Ve třech kategoriích ohroženosti – kriticky ohrožený, silně ohrožený a ohrožený – je u nás chráněno třináct druhů rodu Carabus.

K oslavám letošního 100. výročí vzniku Československa pořádá Nadace Partnerství s podporou firmy Arboeko, Lesů ČR, U. S. Embassy a mnoha dalších partnerů roční kampaň Stromy svobody 1918–2018. Jejím hlavním cílem je s pomocí veřejnosti najít a zmapovat příběhy symbolických 1918 stromů, které obyvatelé vysadili na počest republiky či v pozdějších letech jako připomínku svobody a demokracie.

Škodlivost olova pro lidský organismus i pro životní prostředí je obecně známým faktem, který vedl ke značnému omezení jeho používání v dopravě i průmyslu. Podle ochránců přírody a především ornitologů ale ani současná právní omezení nepostačují a v souvislosti s otevřením veřejné konzultace k tématu používání olova (do 21. prosince 2017) požadují od Evropské agentury pro chemické látky jeho úplný zákaz v případě některých "tradičních způsobů využití", jako je lov a rybolov.

Jen málokterou oblast lidského vědění změnil výzkum zaměřený na analýzu genů tak výrazně, jako naše znalosti o koních. Platí to i pro studii, kterou nedávno publikoval prestižní časopis Science o koních Převalského (na Ekolistu zde). Podle vědeckého výzkumu jsou totiž koně Převalského potomky zvířat, která byla před 5500 let domestikována takzvanou botajskou kulturou na území dnešního Kazachstánu, a poté uprchla ze zajetí zpět do volné přírody.

Před dvěma stoletími to byla země plná pralesů. Rostly na obrovských souvislých plochách. Některé nedotčené, jiné už pozměněné občasnou pastvou dobytka, smolařením či pálením dřevěného uhlí. Během 19. století byly pralesy téměř vymazány z map. Systematické a efektivní lesnické hospodaření se podle dobových záznamů rovnalo bezohledným těžbám. Snahy o snížení ročních těžeb plánované tehdejšími lesnickými experty nebyly vyslyšeny. Zdálo by se, že v té době pralesy zcela zmizely…