Když se řekne Kavkaz, každý skutečný fanda přírody okamžitě zpozorní. Mimořádná rozmanitost přírodních podmínek vyplývající z výrazného vertikálního a výrazného západo-východního (srážkového) gradientu vede k bohatství druhů, které v temperátním pásu nemá široko daleko obdobu. Potvrzením této skutečnosti je fakt, že kavkazský bioregion patří mezi 34 světových horských míst světové biodiverzity.

Jelení říje má v sobě určité kouzlo, kterému neodolá žádný fotograf přírody. Nastávající podzim a hlas říjících jelenů je pro fotografa svátkem, na který se těší celý rok. Patřím také k těm, kteří propadli kouzlům přírody, a proto se již nemohu dočkat chvíle, kdy nastane čas jeleního milování.

Prvním úkolem mláděte karety obecné je dostat se ven z kožovitého vajíčka a prohrabat se z hnízda pískem na povrch. Tam na karetu čeká svět plný predátorů, matoucích světel reklamních poutačů a igelitových tašek vznášejících se v mořských proudech stejně jako lahodné medúzy.

Co myslíte, jaké zvíře nás už po staletí provází a zásadně ovlivňuje osud lidské civilizace? Určitě vás napadne kůň, dopravní prostředek a prestižní záležitost do válek i do míru. Hovězí dobytek, který poskytuje maso, mléko, kůži a především v dřívějších staletích hojně využívanou tažnou sílu nebo rohovinu. Prasata, ovce, kozy, drůbež, psi, kočky… A vzpomněl si někdo na obyčejnou malou myš? A přece tito drobní savci vstupovali a vstupují do dějin.

Nejprve je potřeba si říct, proč je důležité se něčím takovým jako jsou invazní rostliny zabývat. Invazní rostliny jsou druhy na daném území nepůvodní. Byly do něj člověkem jak neúmyslně zavlečené, tak záměrně dovezené a nejčastěji pěstované třeba jako rostliny okrasné. Snadno se rozmnožují, rychle se šíří, osidlují pro ně příhodná stanoviště a vytlačují nebo jinak omezují druhy původní. Na druhotných stanovištích dokáží měnit jejich vlastnosti (např. změnou chemismu půdy) a negativně ovlivňují biologickou rozmanitost. Mnohé invazní druhy nezřídka způsobují hospodářské škody, svými monotónními porosty mění krajinný ráz a mohou zapříčiňovat zdravotní potíže, jako jsou pylové alergie či dotykové reakce.

Tentokrát jsme měli s dětmi o prázdninách příležitost pozorovat stavbu hnízda sršně obecné (Vespa crabro), a to díky strejdovi, u kterého si v přístřešku na zahradě začaly budovat hnízdo, už třetí během posledních čtyř let. Loni tu sršně také jedno hnízdo měly, o nějaký kousek dál. Přestože se před nimi má celá rodina stále na pozoru, jejich soužití je harmonické a zatím nemáme žádné špatné zkušenosti.

Hadi s námi stejně jako s ostatními živými organismy sdílí společný životní prostor, je věc tak samozřejmá, že se nad ní běžně ani nezamýšlíme. Kde se však tito nádherní tvorové ve střední Evropě vzali? Odkud pocházejí? Kde jednotlivé druhy vznikly? Proč je dnešní diverzita plazů našich končin jen zlomkem toho, co jsme tu měli v teplých obdobích během posledních 60 milionů let? Proč se v Česku, resp. na Slovensku vyskytuje jen nějakých pět druhů, zatímco třeba v nedalekém Maďarsku je hadích druhů již sedm?

Štíhlé tělo delfína prořízne hladinu a letí vzhůru jako šíp. Chvíli se zdá, jako by popřelo zemskou přitažlivost, ale pak se přehoupne a elegantně padá zpět do vody. Nemůže jinak, život delfínů a velryb je s vodou pevně svázaný. Kytovci se ve vodě rodí, hrají si, loví, soupeří spolu, páří se… Záhadou pro lidi je, proč tato inteligentní zvířata často končí svůj život na souši. A máme jim pomáhat zpět do moře?

Někteří lidé žáby považují za havěť, jiní je vnímají jako „ošklivky“, do kterých čarodějové zaklínali princezny. A ti poslední v nich objevují pozoruhodné tvory, které mají v ekosystému své nezastupitelné místo. Koloběh žabího života má mnohá úskalí, která vedou k postupnému poklesu počtu jedinců jednotlivých druhů. Alarmující je, že ze třinácti u nás žijících druhů žab je jich dnes už dvanáct ohrožených. Povinností nás, lidí, je tedy nejen respektovat zákonnou ochranu žab, ale také jim pomáhat a zvyšovat tak jejich šanci na přežití.

Vrabec je ztělesněním docela obyčejného, nenápadného ptáka, jehož historie úzce souvisí s vývojem lidské civilizace. Pamětníci potvrdí, že ještě před třiceti lety vrabci švitořili a poskakovali téměř všude. Dnes ovšem jejich stavy poklesly natolik, že se kdysi zcela všední pták stal leckde pomalu raritou. Řeč je především o vrabci domácím, kterého v roce 2003 ornitologové dokonce vyhlásili ptákem roku, aby upozornili na jeho klesající počet.