Někteří lidé žáby považují za havěť, jiní je vnímají jako „ošklivky“, do kterých čarodějové zaklínali princezny. A ti poslední v nich objevují pozoruhodné tvory, které mají v ekosystému své nezastupitelné místo. Koloběh žabího života má mnohá úskalí, která vedou k postupnému poklesu počtu jedinců jednotlivých druhů. Alarmující je, že ze třinácti u nás žijících druhů žab je jich dnes už dvanáct ohrožených. Povinností nás, lidí, je tedy nejen respektovat zákonnou ochranu žab, ale také jim pomáhat a zvyšovat tak jejich šanci na přežití.

Vrabec je ztělesněním docela obyčejného, nenápadného ptáka, jehož historie úzce souvisí s vývojem lidské civilizace. Pamětníci potvrdí, že ještě před třiceti lety vrabci švitořili a poskakovali téměř všude. Dnes ovšem jejich stavy poklesly natolik, že se kdysi zcela všední pták stal leckde pomalu raritou. Řeč je především o vrabci domácím, kterého v roce 2003 ornitologové dokonce vyhlásili ptákem roku, aby upozornili na jeho klesající počet.

Vydry jsou obratní vodní predátoři, ale zároveň i ohrožená skupina živočichů, která doplácí na znečištění vod, likvidaci mokřadů a poptávku po vydří kůži. Podle Grace Yoxon z Mezinárodního fondu pro ochranu vyder žije na celém světě 13 druhů vyder, z nichž u devíti je zřejmý klesající trend. Ochránci proto dnešní den vyhlásili Dnem zájmu o vydry.

Každou minutu dne neúnavně pracují. Neznají přestávky, dovolené ani nezakládají odbory. A za svou námahu si nežádají ničeho. Snad jen byt a stravu, ale na rozdíl od jiných pracantů je jim strava současně jejich domovem. Že to zní podivně? Není divu, žížala je také dost podivný živočich. Ptáte se, proč je ta narůžovělá a slizká kroutící se věc tak skvělé zvířátko? Bez ní bychom na Zemi přežili jen těžko.

Veverka patří k nejoblíbenějším tvorům české fauny a asi by se nenašel nikdo, kdo by ji na první pohled nepoznal. O to kurióznější je, že právě o tolik populární „opičce našich lesů“ koluje takové množství zavádějících informací…

Zkusili jste se někdy podívat na mapu České republiky? Letecký pohled na krajinu mnohdy dává našemu chápání dějů v ní docela zajímavý rozměr. Na většině území je naše krajina silně fragmentovaná a stejnorodé krajinné celky v ní nacházíme pouze v málo narušených oblastech s omezeným vlivem lidské činnosti.

Až osm set let staré mohou být kořenové systémy pařezin nedaleko Šobesu. Pamatují tak dobu, kdy se Přemyslovci stali českými králi, Svatá říše bojovala s papeži nebo účastníky posledních křížových výprav. Zachovaly se díky tradičnímu hospodaření v lese. Stáří upřesnila práce odborníků z Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i. pod vedení Tomáše Vršky. Lidé ze Správy Národního parku Podyjí. nyní přemýšlejí, jak pařeziny zachovat a výmladkové hospodaření do Podyjí na vybraných místech vrátit.

Snad v každém kraji, zejména v lesnatých oblastech, můžeme při toulkách přírodou narazit na nějaký ten „Jezevčí vrch“, kopec či skálu. Tato lidová označení dávají příchozím tušit přítomnost naší největší kunovité šelmy – jezevce lesního (Meles meles). Vůbec přitom nevadí, že místní název vznikl před sto a více lety, neboť podzemní nory obývají jezevci po mnoho generací. Přesto si troufám tvrdit, že většina z nás se s tímto tajuplným zvířetem v životě nepotká. Celé dny totiž tráví v bezpečí mezi zdmi svých nedobytných hradů a na zemský povrch vyráží až s nadcházející nocí.

Prohlédněte si unikátní letecké snímky šumavských potoků, slatí a jezer.

Jsem už trochu otrlý, v televizi sleduji reportáže o násilí z různých koutů světa takřka denně. Ale tohle je něco jiného. Mluvím se statečnou a těžce zkoušenou ženou, která stojí přímo přede mnou. Není tu žádný filtr televizní obrazovky. Poslouchám otřesný příběh Maximy Chaupeové, za nímž stojí tuny zlata ukryté v hloubce několika set metrů. Jsme v severním Peru, nedaleko obřího dolu Yanacocha. To, o co tady jde, je další rozšíření dolu. V budoucnu by měl zabrat stejně velké území jako má naše chráněná krajinná oblast Beskydy.