I když Německo svou cestu pryč od jádra k zeleným zdrojům zahájilo již před více než deseti lety, její razantní potvrzení a plánované zrychlení bylo vyhlášeno před o něco více než rokem. Německo se rozhodlo stát vzorem toho, jak přejít od jaderných zdrojů k zdrojům obnovitelným. I naši zelení aktivisté nám často dávají rozhodnutí Německa a jeho energetickou cestu za vzor promyšlené vize energetické budoucnosti. Proto je možná dobré se podívat na to, jak situace s německou energetikou v současnosti vypadá.

Již za týden se v Brazílii na vrcholné schůzce Rio+20 sejdou vrcholní představitelé z celého světa, aby rozhodli o tom, jakou chceme budoucnost. Dvacet let od původního Summitu Země je tématem zelené hospodářství v kontextu udržitelného rozvoje a vymýcení chudoby.

Diskuse o NPŠ probíhá vlastně neustále, nyní se ale začíná opět vyhrocovat, když zástupci DUHY začali napadat Správu NPŠ "za trestuhodné počínání" při chemické asanaci kůrovce. Spekulují, aniž by pro to měli jakékoli relevantní důkazy, že při použití tzv. otrávených lapáků nebo trojnožek jsou zásadním způsobem ohroženi vodní živočichové a vodní ekosystémy. Zkusme zachovat chladnou hlavu a zhodnotit míru případného vlivu používaných přípravků a metod hubení kůrovce. Pro méně informované dodejme, že jde hlavně o použití preventivních postřiků insekticidy, které se aplikují na povrch kůry skácených stromů – lapáků nebo z kůlů vyrobených trojnožek. Při tlumení početnosti kůrovců jde pouze o doplňkově způsoby snižování početnosti, když hlavní metodou zůstává mechanické hubení kůrovce a jeho vývojových stádií pomocí odkornění skácených nebo stojících napadených stromů.

Shrnu-li to jednou větou: programem Zelená úsporám se Martinu Bursíkovi podařilo prolomit hráz mizerné české stavební praxe. Ale ke článku z minulého týdne a poznámkám k němu je potřeba podotknout více.

Tuňák modroploutvý je fascinující ryba. Váží až 700 kg, potápí se do kilometrových hloubek a dokáže regulovat svou tělesnou teplotu. Bohužel se stala oblíbenou pochoutkou, zejména v Japonsku. V jednom z hlavních lovišť, na východním pobřeží USA, dnes žije jen desetina původního stavu. Smutný osud této ryby není jen téma pro milovníky přírody. Ani ekonomům by neměl být lhostejný. Je to totiž především pověstná „volná ruka trhu“, která tuňákovi dává pořádnou „nakládačku“.

Redakce Ekolistu.cz získala návrh zákona o Národním parku Šumava a jeho verzi, tak jak byla dostupná v květnu 2012, nechala okomentovat právníkem Vojtěchem Stejskalem, docentem práva životního prostředí na pražské Právnické fakultě. Z kompilace návrhu a posudku Vojtěcha Stejskala redakce vytvořila „komentované vydání“ poslaneckého návrhu Tomáše Chalupy a dalších poslanců. V textu jsou kurzívou označeny poznámky a komentáře Vojtěcha Stejskala k jednotlivým paragrafům.

Dobrý den, ráda bych vás informovala o aktuální situaci v chovu pana Mojmíra Fialy. Článek o tomto chovateli jste již v minulosti zveřejnili.

Vážené dámy a pánové,
my, níže podepsaní, osoby s autorizací pro provádění posouzení podle § 45i zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZOPK), se na Vás obracíme tímto otevřeným dopisem se žádostí o promptní řešení situace ohledně dokumentu nazvaného „Hodnotenie vplyvu fytosanitárnych zásahov proti lykožrútovi smrekovému na územie NP Šumava v roku 2011, detailnejší záber na lokalitu Na Ztraceném v Územnom pracovisku Modrava, v kontexte predmetov ochrany prírody podľa sústavy Natura 2000 a Hodnotenie vplyvu uvažovaných fytosanitárnych zásahov proti lykožrútovi smrekovému na územie NP Šumava v rokoch 2012 a 2013 v kontexte predmetov ochrany prírody podľa sústavy Natura 2000", s podtitulem "Hodnocení vlivu podle § 45i zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění.

Dovolujeme si obrátit se na Vás se záměrem zveřejnění reakce na některá vyjádření Správy NP a CHKO Šumava a ministerstva životního prostředí ve věci údajné (ne)spolupráce autorizovaných osob pro tzv. naturové hodnocení (dále také jen AO) na zpracování odborných posudků.

Kdyby světu dnes dominovaly obnovitelné zdroje, bezpochyby by se našli kritici, kteří by prosazovali jinou energetickou koncepci. To je běžnou součástí polemické debaty. Otázkou je, zda k ní také přispívá způsob diskuze Vladimíra Wagnera, založený na účelovém opomenutí kontextu a následné kritice pečlivě vypreparovaných argumentů.