Je stále zřejmější, že vyšší teploty povrchu Země již začínají mít účinky, které připomínají ekologickou noční můru. Co tedy může učitit inteligentní občan v situaci, kdy autority stále odmítají brát tato varování vážně?

Poslanecká sněmovna bude projednávat letos již druhý návrh novelizace zákona o ochraně přírody a krajiny (č. 114/1992 Sb.). První návrh podala skupina poslanců ODS vedená Karlem Sehořem. Nelíbilo se jim, že výjimku ze zákona smí udělit ministerstvo životního prostředí ve správním řízení pouze v případech, kdy nad veřejným zájmem ochrany přírody výrazně převáží jiný veřejný zájem.

V boji, kde převládají pocity, není čas na věcné argumenty. Park je vyhlášen, je proto snad čas připomenout si některé věcné argumenty těch, kdo nesouhlasili s vyhlášením parku.

V poslední době se vede vášnivá debata kolem potravinářského použití geneticky modifikovaných organismů, t.j. kultur, do kterých byly vpraveny cizí geny, umožňující např. odolnost vůči chorobám či nepříznivým klimatickým podmínkám. Až dosud se debaty týkaly zejména lidského zdraví, ale pokud se neprovedou před masovým zavedením těchto modifikovaných rostlin další výzkumy, může být jejich skutečnou obětí životní prostředí na celém světě.

Minulý týden schválila Poslanecká sněmovna zákon o vyhlášení Národního parku České Švýcarsko.

Před chvilkou mi volala známá, novinářka, co si myslím o Street party, že zaznamenává samé negativní a odsuzující reakce a o mně se domnívá, že jsem sympatizantkou anarchistického hnutí v Čechách. Je pravdou, že vloni, když to vypadalo na celonárodní šikanu, jsem byla první, kdo se organizátorů Street party 98 veřejně a bezprostředně po akci zastal v televizním pořadu "21". Víceméně jsem byla ráda, že po osmi letech sametové revoluce někdo upozornil na problém narůstající moci nadnárodních společností, na diktaturu reklamních agentur, které nám cpou své materiály do našich schránek, aniž bychom je žádali, které mrzačí naši krajinu obludnými billboardy. Byla jsem ráda, že se někdo dotkl problému infantilních řidičů, kteří pro své ego a pohodlí svých zadků nevidí děti a chodce... Sólistů na silnicích, kvůli kterým dýcháme exhaláty z výfuků jejich aut a kteří svým hulvátstvím ztrpčují a ohrožují naši každodennost.

Rozhodla jsem se napsat z důvodu, že je mnoho dění u nás i ve světě, jež nemohu přejít bez ohlasu. Nebyla jsem zticha, snažila se o spravedlnost pro všechny a nebála jsem se hájit jiné slabší lidi i v případě, že jsem tím pádem sama měla nepříjemnosti.

V květnovém čísle EkoListu byl otištěn rozhovor s RNDr. Jiřím Hanzlíčkem. Pokládám za potřebné na jeho slova reagovat.

Přečetl jsem si článek Jakuba Kašpara k Šumavě a cením si vyváženosti, s jakou dokázal podchytit celý problém. Rád bych se podělil o několik postřehů a připomínek, které mě napadly při jeho čtení.

V březnovém čísle EkoListu (na straně 8) jsem si se zájmem přečetl rozhovor se stínovým ministrem dopravy a spojů Martinem Římanem.