Vážený pane Svítile, je sobotní večer, před chvílí byly oznámeny výsledky prvního kola voleb do Senátu a já jsem si otevřela poslední číslo EkoListu, které mi přišlo včera. Ohromena jsem v něm četla Váš článek "Proč bych nevolil Jaromíra Štětinu".

V roce 2003 vstoupil v platnost zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění a integrovaném registru znečišťování (zákon o integrované prevenci). Zákon má za cíl kromě implementace směrnice Rady EU o integrované prevenci (96/61/EC) zřídit integrovaný registr znečišťování životního prostředí (dále jen integrovaný registr znečišťování - IRZ). IRZ bude koncipován jako veřejně přístupný informační systém veřejné správy. Z technicko-organizačního hlediska je IRZ připravován jako součást Jednotného informačního systému o životním prostředí (JISŽP).

Zdroje pitné vody v ČR představují především vodní nádrže. Rozmach sinic tak vede k tomu, že se do těchto nádrží dostávají siničné toxiny, které se vodárenskou technologií jen obtížně odstraňují. Hrozí tak reálné nebezpečí, že se siničné jedy ocitnou i v pitných vodách.

Česká Strana zelených je patrně stižena nějakým prokletím. Čas od času to vypadá, jakoby se už už konsolidovala, dala dohromady jakýsi program a slibné personální obsazení a již již klepala na brány parlamentu, a v tom se zase něco pokazí. Nepokazí se to ovšem samo, ani za to nemohou tajemné síly zvenčí či nepřející média (viz paranoidní heslo Zelených z evropských voleb "Prima je s nima"). Zelení si problémy se zvláštním masochismem působí sami.

Stav brněnského železničního uzlu je po stránce technické špatný a i v souvislostí se vstupem České republiky do EU a převzetím evropských norem bude nutná celková rekonstrukce. Na tom se shodují všichni. Ti, kteří chtějí nové nádraží v centru, i ti, kteří chtějí nádraží odsunout ke Svratce.

Milý příteli Svítile Vážím si Vašeho názoru. Ekolist podporuji již od dob, kdy ještě byl Peckou. Vím, že váš názor není lehkovážný, stejně jako můj postoj k Špidlovu rozhodnutí vyslat do Iráku polní nemocnici. Sám bych dal přednost odmítnutí jakékoliv účasti, a tak bych také hlasoval, kdybych tehdy hlasovat mohl. V tom, myslím, souhlasíme.

Nejprve se musím omluvit za dvě věci. 1) Titulek článku jsem úmyslně zvolil senzacechtivý, ve snaze přilákat pozornost a snad i reakce ctěného čtenářstva. Profesor Erazim Kohák, který kandiduje za ČSSD na Praze 4 do Senátu, je zde vybrán pouze jako (dle mého názoru varovný) příklad jevu, který se na naší politické scéně a speciálně v ČSSD nebezpečně rozmáhá. 2) Téma názoru se týká životního prostředí jen okrajově. Nerad zatahuji na Fórum EkoListu věci víceméně zahraničně politické, ale vzhledem k tomu, že se zde často objevují příspěvky na téma, kterou stranu volit, zda vůbec jít volit, a kterým politikům se dá věřit, doufám, že tento článek nebude shledán zcela nepatřičným.

Sjezd strany zelených zvolil v těchto dnech nové stranické předsednictvo, opět s předsedou Janem Beránkem. Poslední rok jsme se jako členové strany netajili s kritikou nedemokratických praktik, které ve straně uplatňovali Jan Beránek a Jakub Patočka. Dvě okolnosti nás ale nyní nutí k podpoře nově zvoleného vedení: členy předsednictva se stali ekolog Petr Štěpánek a bývalý ministr životního prostředí Martin Bursík; představitelka Jihočeských matek Dana Kuchtová byla zvolena první místopředsedkyní strany. Známe je už léta a považujeme je za tak silné a tak demokratické osobnosti, že jsme přesvědčeni, že dokážou zajistit obrat strany k lepší vnitřní komunikaci a k výměně názorů a potlačit dosavadní tendence k sektářství.

Následující text není odborným článkem a proto neobsahuje např. odkazy na odbornou literaturu. Především proto, že pokud by významní autoři neměli být opomenuti, seznam literatury by byl delší než samotný článek. Dále proto, že podstatné informace jsou snadno ověřitelné a v odborné komunitě obecně známé. Článek rovněž není apolitický, ale doufám, že čtenář si s tím poradí a nebude si stěžovat na skryté manipulace.

Obávám se, že v otázkách venkova a jeho rozvoje se pohybujeme od extrému k extrému. Zatímco komunistický režim oficiálně oslavoval venkov jako naši zásobárnu potravin a straničtí bafuňáři odměňovali nejlepší kombajnéry, ve skutečnosti úspěšně venkov likvidoval. Kolektivizace zcela zpřetrhala tradiční vazby života českých a moravských vesnic, nejlepší hospodáři často skončili v komunistických kriminálech a koncentrácích a z kulturní krajiny se bolševickým hospodářům podařilo na mnoha místech udělat bezduchou a smutnou karikaturu.