18. října se v příjemném prostředí jinonického areálu Univerzity Karlovy konala přednáška na téma Politika životního prostředí České republiky. Zájem ze strany posluchačů byl průměrný a zpočátku se dokonce zdálo, že se posluchárna zaplní spíše pozvanými "kapacitami z oboru", nežli dychtivou veřejností.

Roztomilá holčička v bílé košilce na louce, přidržující si u ucha lasturu, jemným hláskem oznamující: „Mám ráda kytky, nebe a všechno“; to vše mizí, holčička se boří do písku. To je sice slušně esteticky a umělecky provedená reklama, ale opravdu toho mnoho neříká. Z komentáře se nakonec divák dozví, že se koná Ekofilm. Tečka. Oč ve skutečnosti jde, si diváku domysli.

Do jednoho pytle s teroristy, kteří mají v New Yorku a Washingtonu na svědomí téměř sedm tisíc lidských životů, prý patří všichni, komu se nelíbí současná podoba kapitalistické společnosti.

U nás stejně jako jinde v Evropě a ve světě se stavějí dálnice, továrny, plavební kanály, obchvaty, spalovny, jaderné elektrárny, přehrady a jiné různé projekty. O jejich stavbě a financování zpravidla rozhoduje stát nebo dostatečně movitý investor, který si může takovou investici dovolit.

Na dobu, kdy jsme doma vymývali baterie prázdných skleněných lahví, si vzhledem ke svému věku (22 let) pamatuji jen matně, ale pamatuji. Nepamatuji si však, že by pro nás (myšleno rámec vlastní rodiny) bylo to, co děláme, nějakou přítěží, ba naopak, i dokonce při procházkách přírodou, kdykoliv se nějaká ta skleněná lahev našla, poctivě se sebrala a hnedle putovala do výkupny. Dnešní přístup nás obyvatel je zkažen konzumem a pohodlností, svět nám je neustále ukazován v nejrůžovějších barvách, to špatné je překrýváno nátěrem neprůhlednosti a neprostupnosti. Naše Země pro nás není Matkou, ale pouze jakýmsi supermarketem, kterým procházíme a za zdánlivě minimální ceny odnášíme věci, které se nám líbí, stačí se jen podívat na náš vztah například ke zvířatům. Není mnoho těch, co si uvědomují skutečnou cenu masa, které každý musí bezpodmínečně mít k večeři na stole, kolik utrpení je způsobeno, než si svůj oblíbený hovězí gulášek dáme. Opět je to o našem přístupu, kdy neradi přemýšlíme nad důsledky našeho konání, našeho žití.

Vážení, obracím se na Vás, asi jako mnoho lidí přede mnou, s prosbou o Vaši pomoc ve velmi svízelné situaci: "Tak nám chtějí zase zničit kus zelené Prahy" řekl by Švejk. A já bych to doplnila: zničit kus zeleně na Skalce, Praha 10-Strašnice. A proč? Protože společnost Tesco si umínila, že zde vystaví hypermarket, když jí to nechtějí povolit na okraji Prahy 10 v Uhříněvsi. Aby to neznělo tak hrozivě, nazvali to Obchodní zařízení P + R Skalka II Praha 10-Strašnice.

Rád bych alespoň stručně zareagoval na příspěvek pana Zetky, ve kterém si bere na mušku zoologické zahrady. Pan Zetka si pro svůj článek vybral snadný terč. Mnohé zoologické zahrady skutečně nenabízejí zvířatům takové podmínky, které by alespoň zhruba odpovídaly jejich potřebám. Nedomnívám se však, že by je pracovníci zahrad schválně týrali.

Již delší dobu mi mozek neustále nahlodává stále stejná myšlenka na zjištění skutečného stavu dění v zoologických zahradách, nejen však na dění ve veřejných částech, ale hlavně v částech veřejnosti nepřístupných. Na jedné straně je nám již od dětství "vtloukána" do hlavy důležitost provozu těchto zařízení, na straně druhé (to už však bez vědomí a přítomnosti společnosti) jsou přebytečná, pro zahradu "nevýhodná" zvířata utracována pro jejich přebytečnost a nevýhodnost dalšího chovu.

Když se řekne ekonomie a ekologie, je jasné že tyto dva pojmy mají něco společného. Bohužel platí to jen o pojmech a v praxi už méně nebo téměř vůbec.

Po prostudování návrhu zákona o obalech ministerstva životního prostředí, schváleného již vládou, jsem nucen konstatovat, že zákon žádným způsobem nerozlišuje mezi spotřebitelskými obaly, například mezi různými druhy lahví, bez rozdílu materiálu, a obaly pro přepravu nebezpečného zboží, jak je zatřiďováno podle UN-RTDG, ADR, RID, IATA a IMDG-code, což jsou mezinárodní standardy, ke kterým naše republika přistoupila a v některých případech je implementovala do své legislativy vydáním zákona.