Jak známo, vláda schválila 22. května vyhlášku, která stanovuje vodní nádrže a toky se zákazem provozu plavidel se spalovacími motory a stanoví podmínky pro tuto činnost na ostatních povrchových vodách. Vodní nádrž Hracholusky na řece Mži na Plzeňsku se překvapivě nedostala do klíčové přílohy č. 1 této vyhlášky, kde je vyjmenováno 64 vodních nádrží s úplným, celoročním zákazem plavby plavidel se spalovacími motory – tedy motorových člunů a vodních skútrů. Na Hracholusky se vztahuje pouze Ministerstvem životního prostředí prosazený sezónní zákaz od 15. června do 15. září, který se nevztahuje na plavidla veřejné lodní dopravy.

Poloprázdná zahradní restaurace uprostřed vinohradského "Riegráku", na pódiu se snaží lídr pražské kandidátky Strany zelených Karel Jech upoutat posluchače na volební program strany. Docela se mu to daří, ale těch třicet mladých lidí, kteří ho teď poslouchají, sem očividně nepřišlo na mítink zelených, ale na pivo. V Praze je hezky a Riegrovy sady jsou doslova "natřískané". Lidé za plotem zahradní hospůdky ovšem o tom, že se tu něco odehrává, nemají asi ani potuchy.

Chtěl bych velmi pochválit přehledné a obsažné nové webové stránky EkoListu po drátě k volbám. Dozvěděl jsem se z nich, kteří politici nabízejí, že se budou starat o životní prostředí. Největší změnou oproti minulým volbám je minimální zájem ze strany ČSSD.

Jen deset dní vydržely politické špičky Občanské demokratické strany (ODS) hovořit o tom, jak si představují politiku životního prostředí. Právě tak dlouho totiž trvají jejich jednotlivá "témata dekády". Nedávné "ODS volí prostředí pro život" na vývěsním štítu Klausovy strany opravdu déle nevydrželo. ODS dnes volí hlavně klidné srdce Evropy, plné českých národních zájmů a otevřená okna v úřadech. Na to, aby vysvětlovala voličům jak ze země "neudělat rezervaci" a přesto ji úplně nezničit, její politici už, zdá se, zcela rezignovali.

Mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, že firma Delvita skutečně systematicky porušuje zákon o obalech. Nereagovala ani na moje ustní upozornění v několika superparketech, ani na stížnost adresovanou České obchodní inspekci, kterou firma dostala na vědomí. Bohužel ČOI v odpovědi potvrzuje mé stanovisko, leč prý zatím nemůže dodržování zákona kotrolovat.

Paní Dolejší se ve svém textu pozastavila nad přístupem řetězce Delvita. Vedoucí obchodního domu, který si donedávna zakládal na šetrném přístupu k životnímu prostředí - vždyť v jeho provozovnách se třídil odpad, nejen opovrhuje zákazníky jako je paní Dolejší, ale navíc se mýlí.

Opět jsem se setkala s naprosto alibistickým přístupem prodejců k vratným obalům. V obchodní síti Delvita (tedy alespoň v obchodech, které běžně navštěvuji - Barrandov, Holešovice) již nejsou k dispozici absolutně žádné vratné skleněné lahve na šťávu. Pro upřesnění uvádím, že v minulosti byl jeden druh ve skle - ovšem nevratném. Nyní vše pouze v plastu!

Jsem rodák z obce Lipník, je mi 45 let a nerozumím dnešní demokracii. Za druhé světové války v roce 1940 bylo provedeno vystěhování obce Lipník. Po válce v létech 1945 se někteří lidé stěhovali zpět a znovu cílevědomě budovali svá obydlí. V roce 1950 proběhlo rozšiřování stávajícího vojenského prostoru. Poté přišel rok 1968 - okupace sovětských vojsk. V roce 1990, budiž tomu chvála, pan Kocáb potřásl rukou poslednímu sovětskému vojákovi. Tento region, který byl po dlouhou dobu takto zkoušen, jsem se domníval, že koněčně se začne v klidu rozvíjet a ejhle, není tomu tak. Opět se začíná v tomto regionu z pozice mezinárodní firmy akciové společnosti Škoda a.s., se sídlem Mladá Boleslav, rozhodovat o nás bez nás. Na lidi se nebere ohled, a já se ptám vzniká nová TECHNOKRACIE???

Žádáme časopis Týden a ČTK, která od něj převzala nepravdivé informace, o zveřejnění tiskové opravy v následujícím znění:

"V článku nazvaném "Dobře zaplacené dobro", který s podtitulkem "Odkud plynou peníze do pokladny Dětí Země" vyšel v časopise Týden 22. dubna 2002 byly uvedeny nepravdivé a zavádějící informace, které uvádíme na pravou míru.

Není pravda, že ekologické hnutí Děti Země a jím vedenou kampaň proti malešické spalovně platil nadnárodní rakouský koncern ASA.

Cenu Ropáka roku bych věnoval sdružení Děti Země, ale i jiným organizacím jejichž náplní není ekologie, ale jen zviditelňování se na úkor obyvatel dusící se Plzně a jiných měst.