Pískovny jsou domovem řady ohrožených živočichů a rostlin. Jejich rekultivace mohou přírodě pomoci, nebo vzácné obyvatele pískovny naopak zlikvidovat. Objev svižníka písčinného, vzácného brouka v pískovně Cep II na Třeboňsku ukazuje, že pískovna byla rekultivována citlivě a s ohledem na přírodu.

Po tříleté přestávce se do borových lesů na území národní přírodní památky Hadce u Želivky vrátila pastva ovcí, aby pomohla proti expanzi třtiny ohrožující vzácné hadcové rostliny.

Spáleniště v národním parku České Švýcarsko dva roky od obřího požáru připomínají už jen ohořelá torza stromů. Pionýrské dřeviny takřka pohltily veškerou volnou plochu. Pod nimi začnou postupně růst stromy, které zformují budoucí les. V hustém březovém porostu bohatém na úkryty se daří i zvěři. Zároveň jí až dvoumetrové stromky poskytují dostatek úkrytů a potravy. ČTK to řekli botanička Ivana Marková a zoolog Martin Valášek.

Shnilé louky jsou součástí národní přírodní památky Jestřebské slatiny, která leží v severní části chráněné krajinné oblasti Kokořínsko – Máchův kraj. V uplynulých týdnech botanici Agentury ochrany přírody a krajiny ĆR počítali, kolik tu masožravých tučnic obecných českých roste. Napočítali jich sedm stovek.

Na bývalém letišti mezi obcemi Božice a Borotice na jižní Moravě vzniká nová populace kriticky ohroženého sysla obecného. Prvních 147 syslů bylo dovezeno loni ze Slovenska, v tomto roce se kolonie rozrůstá o další zvířata.

V posledních letech se lesy v České republice potýkají s rozsáhlými kalamitami v převážně smrkových a borových porostech. Vzhledem ke scénářům vývoje klimatu musíme hledat i mezi introdukovanými druhy možnou částečnou náhradu za ustupující hospodářské dřeviny. Za jednu z perspektivních dřevin ve středoevropských podmínkách je považována douglaska tisolistá, jejíž zastoupení v našich lesích by se ze stávajících asi 0,2 % mohlo do budoucna zvýšit až na úroveň pěti procent, ve střednědobém horizontu však není příliš reálné dosáhnout zastoupení přes dvě procenta.

Jednou z možností, jak mohou zemědělci podpořit biodiverzitu v zemědělské krajině, je vytvořit na vhodných místech biopásy. Jde zpravidla o pruh pozemku, kde se vyseje nektarodárná směs, která pak slouží jako zdroj potravy a útočiště pro hmyz a drobné obratlovce. Hlavním účelem je podpora biodiverzity. Jak se toto daří, už několik let zkoumají odborníci z Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity na polích v pražské Vinoři.

Tesařík alpský je nápadný, jasně modrý brouk s černými skvrnami na křídlech. V České republice nyní žije jen v Ralské pahorkatině, Bílých Karpatech a na jižní Moravě. Ačkoli se na jižní Moravě zřejmě v souvislosti s postupující změnou klimatu nyní šíří, stále patří mezi kriticky ohrožené druhy. Koncem června byli objeveni čtyři dospělí brouci v chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko.

Biopás na kraji pole znamená pro přírodu zvýšení biodiverzity. Pro zemědělce je to ale práce navíc. Týká se to samotného založení a následné péče o biopásy, ale i administrativní zátěže. Stát zemědělcům za biopásy platí skrze AEKO (agroenvironmentálně-klimatická opatření), pokud splní podmínky dotačního titulu. Jak ale upozorňují přírodovědci z České zemědělské univerzity, některá pravidla z pohledu biodiverzity nedávají příliš smysl.

Čistírenské kaly využívané jako půdní aditivum v zemědělství představují díky obsahu léčiv, pesticidů, kovů a dalších látek environmentální riziko. Jak ukázal komplexní výzkum týmu vědců z Fakulty životního prostředí ČZU v Praze, pyrolýza je na rozdíl od levnějšího kompostování schopna zredukovat většinu těchto látek až o 100 %. Kovy nicméně v upraveném kalu zůstávají a jejich chování záleží na pH půdy, do které se upravené kaly vpravují. Velmi kyselé nebo velmi zásadité půdy umožní další uvolňování rizikových kovů a metaloidů do prostředí.