Ochránci přírody letos zmapují 26 tisíc km vodních toků. Přidat se může každý
„Získáme ucelený přehled, v jakém stavu jsou naše potoky a řeky. Aktuálně jich máme zmapováno 10 729 km, na konci projektu to bude 26 tisíc km. To je asi čtvrtina všech vodních toků v České republice. Zajímají nás všechny potenciálně problematické prvky v korytech nebo v jejich blízkosti.
K dnešnímu dni díky projektu evidujeme 8 287 výpustí, které mohou být rizikem kvůli znečištění a téměř 17,5 tisíc umělých příčných překážek, které brání rybám a dalším vodním živočichům v migraci. Zmapováno máme také skoro 10 tisíc mostů a mostků, které jsou špatně prostupné pro zvířata žijící v blízkosti vody, například pro vydry,“ říká Kateřina Kujanová z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
„Do mapování vodních toků se může zapojit každý, kdo má chuť přispět. Na procházce stačí pomocí aplikace HydroMAP zaznamenat jeden ze sedmi problémů a odeslat jej do databáze. Mohou se ale také hlásit úseky řek, které by zasluhovaly další ochranu. Za každý takový záznam budeme moc rádi,“ vysvětluje Kateřina Kujanová. Informace o aplikaci, návod i popis toho, na co se při mapování zaměřit, je přehledně k dispozici na této storymapě.
„Poslední roky se soustředíme na projekty, jejichž cílem je návrat vody do naší krajiny. V minulosti se kvůli napřimování toků zkrátila délka říční sítě o 30 %, nyní se snažíme potoky a řeky vracet do původních koryt, rozvolňovat je a zpomalovat odtok vody,“ vysvětluje Pavel Pešout z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
„Od projektu Pasportizace vodních toků si slibujeme, že přinese nejen komplexní data o stavu naší říční sítě, ale zejména ucelený návrh obnovy toků. Budeme vědět, kde se nemá obnovovat regulovaný úsek či vodní překážka, které již ztratila účel, či kde je potřeba provést revitalizaci toku,“ pokračuje Pavel Pešout.
Péče o vodní toky a mokřady je jedním z pilířů ochrany přírody a krajiny. „A databáze problematických míst, která vznikne díky projektu Pasportizace vodních toků, je důležitým východiskem pro to, aby naše práce byla efektivní a do krajiny se vracela nejen voda, ale i život,“ uzavírá František Pelc, ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
Světový den mokřadů připomíná, proč je potřeba bažiny, slatiny, rašeliniště, pobřežní pásma rybníků, lužní lesy, nivy řek, mrtvá ramena, tůně, zaplavované louky či prameniště chránit. Na seznam mezinárodně významných mokřadů je zapsáno 14 míst z České republiky. Světový den mokřadů s datem 2. února je vzpomínkou na podpis mezinárodní úmluvy na ochranu mokřadů, která byla podepsána v íránském Ramsaru před 53 lety.
reklama
Dále čtěte |



Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (6)
Dalibor Motl
4.2.2025 07:44Slavomil Vinkler
5.2.2025 12:54 Reaguje na Dalibor MotlDalibor Motl
7.2.2025 08:55 Reaguje na Slavomil VinklerSlavomil Vinkler
5.2.2025 12:54 Reaguje na Dalibor MotlBřetislav Machaček
7.2.2025 17:00ryby táhnoucí proti proudu i bobřích hrází. Někdy je dokonce vysoký vodní
stupeň žádoucí jako ochrana pstruhů při vytahováním štik proti proudu.
Pokud tam ten vodní stupeň není, tak vyplundrují štiky pstruhový tok
a proto ty splavy a vodní stavby. Vždy je vše třeba posoudit podle
místní situace a nezačít s nesmyslným sjednocováním podle nějakých
příruček ochranářů. Některým rybám a jiným vodním tvorům totiž lépe
vyhovuje sice rovný, zahloubený, ale stále tekoucí tok, než plytký
meandrující a do půdy zasakující revitalizovaný tok. V tom rovném
a zahloubeném stačí břehy lemované kořeny stromů a nebo balvany.
Už jsem narazil na revitalizaci, kde se nyní střídá zrod a zmar i
dvakrát ročně. Po deštích vytáhnou vzhůru ryby do meandrujícího toku
a při jeho vysychání čekají v loužích na úhyn a predátory. Předtím
tam byl zahloubený rovný tok s vodními stupni pod kterými byl vývar
a hlubočina s kyslíkem z padající vody a ne jak nyní zahnívající
louže nějakého plytkého meandru. Takže s rozmyslem a hlavně znát
podloží, aby rybám nezasakovala voda a ony zbytečně hynuly. Bez
srážek nemá smysl ani ta revitalizace, protože to co z potoka
zasákne a nebo se vypaří, bude v potoce níže po proudu chybět.
Nesmíme totiž zapomínat, že ta voda nepatří pouze nám, ale taky
na ni čekají jiní. Někdo zavlaží pole a vyschne Aralské jezero
a nebo Mrtvé moře. Má na to ten dotyčný právo vzít si vodu,
kterou potřebují i jiní? Ano berme si vodu nadbytečnou, která
dělá škody i jiným po proudu, ale pouze do přehrad plněných z
přebytků a nikoliv ji zadržovat i za sucha, když jiným schází.