Monika Machová-Wittingerová: Bez jádra se obejdeme
Je to paradox: Na jedné straně se lidé obávají o své zdraví a odborníci připouštějí škodlivost nízkých dávek záření, na straně druhé různí „odborníci“ přesvědčují veřejnost, že je radioaktivní záření zcela neškodné.
Naposledy jsem se s takovými argumenty setkala na přednášce Bruna Combyho. Upoutávky na besedu vypadaly vskutku lákavě: „Světově proslulý ekolog Bruno Comby vám představí naprosto nový pohled na energetiku! Po jeho přednášce už nikdy nebudete o energetice přemýšlet jako dosud!“
S velkou zvědavostí jsem si šla pana Combyho poslechnout. Místo neotřelého pohledu na energetiku budoucnosti se mi však dostala přehršel projaderných argumentů. Některé byly skutečně neotřelé: kouření má mnohem víc obětí než havárie v Černobylu, stavba větrných elektráren je mnohem škodlivější pro životní prostředí než stavba elek¬tráren jaderných atd.
Je jaderná energetika skutečně zcela neškodná a můžeme se bez ní v budoucnosti obejít?
O škodlivosti nízkých dávek záření na lidské zdraví se v odborných kruzích vedou rozsáhlé debaty. Poslední studie Americké akademie věd hovoří o tom, že žádná dávka záření nemůže být považována za bezpečnou. Je pravda, že ve světě existují místa s vysokou přirozenou úrovní radioaktivity (nejznámější je provincie Ramzar v Íránu, kde je řádově desetinásobně až stonásobně vyšší přirozené radioaktivní pozadí, než je celosvětový průměr), kde obyvatelé netrpí ve větší míře onemocněními způsobenými zářením. Je to ale proto, že zde lidé žijí po generace, které se těmto podmínkám přizpůsobily. Pro evropskou populaci, která se s takto vysokými dávkami nesetkala po řadu generací, by vystavení takovýmto dávkám vedlo ke změně genetické struktury populace (vymizení jedinců vnímavějších k radioaktivnímu záření).
Prostor pro alternativy
Přítomnost jaderných elektráren s sebou nese rizika teroristických útoků a možnosti zneužití jaderných materiálů pro výrobu jaderných zbraní. Nejde přitom o žádné zveličování těchto rizik. Na jedné straně se západní vyspělá civilizace stále víc obává útoků teroristů a hrozeb použití jaderných zbraní, zároveň však uvažuje o stavbě dalších jaderných zařízení. Vývoj ve světě navíc ukazuje, že se nedá spoléhat na kontrolní a represivní opatření organizací, jako jsou OSN či Mezinárodní agentura pro atomovou energii, vůči zemím, od kterých rizika teroristických útoků a výroby jaderných zbraní přicházejí.
Globální oteplování je hrozbou pro celé lidstvo. Stalo se však taky vhodným argumentem pro jadernou lobby. Ta se nás snaží přesvědčit o tom, že jaderné elektrárny, které produkují malá množství skleníkových plynů, jsou cestou, jak globálním klimatickým změnám zabránit. Je to však vyhánění čerta ďáblem. Provoz jaderných elektráren s sebou totiž nese závažná rizika: havárie, produkce vyhořelého jaderného paliva, výše zmíněná rizika teroristických útoků a výroby jaderných zbraní. Máme ale jiné možnosti, jak získávat energii a zároveň řešit problematiku globálního oteplování?
Nemůžeme přehlédnout fakt, že uran patří – stejně jako uhlí, ropa a zemní plyn – k tzv. neobnovitelným zdrojům energie. Jeho zásoby nejsou neomezené. Američtí odborníci srovnávali dvě strategie rozvoje energetiky – rozvoj jaderné energetiky a rozvoj alternativních zdrojů a úspor energií. Ukázalo se, že cesta rozvoje alternativ a úspor je z hlediska omezení emisí skleníkových plynů zhruba sedmkrát efektivnější. Investice do jaderných elektráren nejenže do budoucna nejsou řešením, navíc ubírají finance tam, kde by se daly využít daleko efektivněji. Souhlasím s Brunem Combym v tom, že bychom už dál neměli zavírat oči před realitou. Na rozdíl od Bruna Combyho však vidím realitu v tom, že dřív či později bude muset lidstvo sáhnout k jiným zdrojům energie, než jsou zdroje vyčerpatelné. Technologie alternativních zdrojů jsou už k dispozici. Musejí jen dostat větší prostor pro rozvoj.
Albert Einstein kdysi řekl: „Je lehčí rozbít atom než lidský předsudek.“ Pokud se rozhodneme dál pokračovat ve vyšlapaných, starých známých cestách, které však nikam nevedou, těžko potom můžeme očekávat změny k lepšímu.
Text je převzat z tištěného EkoListu 01/2007. Titulek a mezititulek jsou dílem redakce.
reklama
