Tereza Šímová: Znovuzvolení Václava Klause: Ekonomické myšlení k životnímu prostředí patří

„Chci racionální politiku ochrany životního prostředí, které je prostředím pro život nás všech a každému rozumnému člověku o něj jde a jít musí.“ Takto hovořil Václav Klaus ve svém kandidátském projevu při prezidentské volbě letos v únoru. Mnozí tvrdí, že se za jeho názory v oblasti ochrany životního prostředí a v poslední době především v oblasti ochrany klimatu stydí, mají pocit, že nám, Čechům, dělá na mezinárodní scéně svým „osamoceným“ postojem ostudu. I z vlastní zkušenosti vím, že opak je často pravdou, a to jak na čistě akademické, tak i populárně-vědecké půdě. Řada jeho výroků typu: „soukromé vlastnictví… je jediným konečným ochráncem životního prostředí“, „hospodářský růst vždy byl a je řešením problémů spojených s životním prostředím“, „lidská volba je volbou alternativ…“ reprezentuje klasické poznatky ekonomické vědy aplikované na oblast životního prostředí, byť pro mnohé ekonomické laiky jsou to poznatky nové a považují je za jakési Klausovy „výmysly“. Rovněž jeho názory týkající se polemiky o povaze globální změny klimatu stojí na studiích renomovaných výzkumných pracovišť z celého světa. Český prezident tak při svých projevech a své politické činnosti v podstatě sehrává úlohu popularizátora závěrů řady vědců jako jsou prof. Lidzen z MIT, prof. John Christy z Alabamské univerzity, prof. Gerlich z Univerzity Carolo-Wilhelmina Braunschweig, Dr. Luboš Motl z Harvardské univerzity, prof. Stott z Londýnské univerzity, prof. Clark z Ottawské university a mnohých dalších, jejichž názory dnes v médiích a politických debatách z nejrůznějších důvodů nezaznívají.

Klausovy názory však nenachází pozitivní odezvu pouze mezi akademiky, ale i v širokém spektru nevládních organizací, za jejichž nepřítele je Klaus často chybně označován. Tzv. Koalice občanské společnosti pro klimatickou změnu (CSCCC) sdružuje občanská sdružení z desítek zemí od Indie přes Izrael, Jižní Afriku, Kanadu po Velkou Británii a jejím cílem je upozornit na obrovské náklady politik stavících na tzv. principu předběžné opatrnosti a na emocionálnost či častou dogmatičnost probíhající debaty. Její členové – stejně jako Václav Klaus – argumentují ve prospěch ekonomického růstu a technologického pokroku, který usnadní přizpůsobení se případným změnám klimatu na celosvětové úrovni.

Václav Klaus zdaleka není ve svých názorech na omezenou roli státu a důrazu na svobodu jednání jednotlivce v oblasti ochrany životního prostředí osamocen. Osamocen je pouze mezi politickými činiteli. Ano, zde opravdu jen zřídka nalézáme lidi s ekonomickým způsobem myšlení, lidi, kteří upozorňují na nepřímé, nezamýšlené a skryté dopady „konání dobra“. Toho mají obvykle běžní politici plná ústa: je prý třeba recyklovat, povinně vykupovat pet-lahve, zdaňovat, regulovat, dohlížet, přimíchávat biosložky do paliv apod. v nepřeberné paletě podob. Je třeba jistého tréninku v ekonomii (či zapojení zdravého selského rozumu), aby si člověk uvědomil, že výroba biopaliv či recyklace mohou více zdrojů spotřebovat než ušetřit, a tedy že životní prostředí poškodí, a nikoli ochrání. Totéž může platit o dnes módní ochraně klimatu – vychýlení pozornosti politiky tímto směrem může v konečném důsledku obyvatele planety hubit, místo aby je zachraňovalo, neboť důležitější problémy budou přehlíženy.

Nejsem si jista, jak dalece skutečnost, že máme staronového prezidenta, ovlivní reálnou podobu politiky ochrany životního prostředí v České republice. Co však Václav Klaus bude naštěstí i nadále ovlivňovat, je podoba veřejné debaty o problémech spojených s životním prostředím. Snad i do budoucna bude pro mnohé prvním člověkem, od kterého se dozví o existenci alternativního pohledu na problematiku ochrany životního prostředí. Je pak na každém, zda se na vlastní oči přesvědčí o existenci vědců, specialistů na oblast životního prostředí a jeho ochrany, kteří nehlásají „zelenou litanii“. „Zelení“ totiž nemají monopol na poznatky ohledně ochrany přírody, klimatu apod., byť se velmi snaží o tom veřejnost přesvědčit. Řada běžných politiků však se zelenou kartou ráda hraje – regulace a daně v zeleném hávu vypadají mnohem přijatelněji, a tudíž se i lépe se prosazují. Ke cti Václava Klause slouží, že se těmto svodům líbivé politiky v tomto ohledu (alespoň prozatím) vyhýbá.

Poznámka serveru Ekolist.cz: Ve Fóru Ekolistu hodláme publikovat vyžádané komentáře zainteresovaných osobností k aktuálním tématům. Všichni oslovení budou mít stejné zadání tématu. V tomto díle seriálu vybrala redakce téma: "Václav Klaus byl znovu zvolen prezidentem ČR. Co to bude znamenat pro politiku v oblasti životního prostředí?" O komentář k tomuto tématu jsme požádali: Terezu Šímovou z Liberálního institutu - její názor najdete na této stránce. Jiřího Svobodu, zastupitele ČSSD v zastupitelstvu Městské části Praha 17, zabývajícího se rovněž historií klimatu - jeho názor najdete zde. Miroslava Patrika, předsedu občanského sdružení Děti Země - jeho názor najdete zde. Martina Říhu, architekta a urbanistu, bývalého náměstka ministra životního prostředí - jeho názor najdete zde.

---

reklama

---