Martin Říha: Znovuzvolení Václava Klause: Obavy z působení proti principu předběžné opatrnosti
- vracet zákony, schválené Parlamentem, pokud se domnívá, že nejsou v souladu s Ústavou nebo veřejnými zájmy, což může postihnout zákony v oblasti péče o životní prostředí, připravené MŽP a předkládané ministrem Bursíkem, oběma komorami Parlamentu i kraji v oblasti životního prostředí,
- jmenovat a odvolávat předsedu vlády, členy vlády a celou vládu a přijímat jejich demisi, což zajisté rovněž může ovlivnit úroveň péče o životní prostředí v ČR,
- jmenovat soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy, jmenovat ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu, jmenovat soudce, jmenovat presidenta a vicepresidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, což mohou být lidé více či méně citliví k záležitostem životního prostředí a k řešení sporů s ním souvisejících,
- zastupovat stát navenek, sjednávat a ratifikovat mezinárodní smlouvy, kde president má vystupovat koordinovaně s vládou, ale jak jsme se mohli přesvědčit, občas prezentuje spíše své osobní, soukromé postoje.
Václav Klaus zastával a nepochybně bude zastávat i v druhém funkčním období velmi kritické postoje k tržně nekonformním nástrojům prosazování veřejných zájmů, pokud vůbec připouští, že něco takového jako „veřejné zájmy“ (tedy zájmy společné všem jedincům příslušné občanské komunity) existuje. Nelze tedy od něj čekat vstřícnost k prosazování ústavních ustanovení, že „státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon“, zatímco „každý občan může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“, takže k ochraně lidských práv a svobod jedněch před svévolí druhých jsou určitá omezení práv a svobod druhých ve veřejném zájmu nutná. Z Listiny práv a svobod se to týká např. ustanovení, že „vlastnictví nesmí být zneužito na újmu práv druhých nebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy, jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem“. Přitom stát garantuje právo na zdravé životní podmínky.
Václav Klaus je přitom velmi vyhraněně nepřátelský k tomu, čemu on říká „omezování prostoru svobody pod záminkami prosazování veřejných zájmů a jakéhosi abstraktního blaha v přebalu různých nových ideologií a -ismů“. Znovuzvolení Václava Klause do druhého funkčního období bude pro politiku životního prostředí znamenat, že se v tomto ohledu v jeho působení na vnitrostátní i mezinárodní scéně nic nezmění a jak vláda (a zejména ministr životního prostředí), tak environmentálně a lidsko-právně zaměřená nevládní občanská hnutí to s ním nebudou mít lehké.
Na druhé straně nutno Václavu Klausovi přiznat, že právem (a zatím marně) kritizuje tyto sféry za určitou ekonomickou neracionalitu, intuitivnost a emotivnost, když při svých snaženích někdy, namísto střízlivých, objektivních a věcných analýz stavu, tendencí a dopadů určitých jevů či rozhodování v území prosazují nedomyšlené návrhy. Nevycházejí-li při svých návrzích změn (v území nebo v právním řádu) z řádného zjištění a posouzení faktů, z porovnání různých v úvahu připadajících variant ve všech věcných i časových souvislostech a z důkladné analýzy poměru pozitivních i negativních účinků a nákladů, může to i dobře míněné snahy právem odsoudit k politické či ekonomické nepřijatelnosti.
Také jeho odpor k prosazování se nevládních hnutí a struktur do rozhodování nikoliv prostřednictvím k tomu určených legislativních a správních nástrojů a procedur s mandátem zajišťovat seberegulaci společnosti, ale bez skutečné odpovědnosti za výsledky vedle nich nebo dokonce proti nim, chrání veřejný zájem a funkčnost státu, krajů i obcí a neměl by být vnímán jako apriori nepřátelský vůči občanské společnosti a nevládním hnutím, jak se mu často podsouvá.
Není dobré, že vzájemná chronická „naježenost“ nedovoluje někdy nám environmentalistům objevit v jeho postojích i pozitivní názory a impulzy, kterým by bylo záhodno více naslouchat. Václav Klaus nemá příliš mnoho možností zasahovat přímo do politiky životního prostředí. Jeho hlas však má i tak velkou neformální váhu ve veřejném mínění a tím i vliv na vnímání českého státu - dovnitř vůči jeho občanům i navenek. Proto největší obavy mám z jeho nepochopitelně zaujatého působení proti principu předběžné opatrnosti, který prosazují někteří osvícenější politici i ekonomové na základě zkoumání globálních tendencí ve vývoji klimatu. Jsem přesvědčen, že lidstvo, evropská občanská komunita i naše česká společnost by měly činit, řídíce se tímto principem vše technicky a ekonomicky dostupné a politicky prosaditelné, co může snížit negativní příspěvek lidské činnosti ke globálním změnám klimatu, současně však přijímat i potřebná adaptační opatření pro případ, že se takový vliv neprokáže, nebo se navrhovaná a ekonomicky i politicky dostupná opatření ukáží být neúčinná. Spoléhat v tomto jen na automatismy tržního působení sil je cestou do možných budoucích obrovských potíží, spojených s konflikty o území, o vodu, potraviny, suroviny a energie, s možným globálním exodem miliónů obyvatel, což může vést až k novým světovým válkám. Vzhledem k pokroku ve vyzbrojení světa by první světová s 10 miliony a druhá s 50 miliony obětí mohly být daleko překonány co do negativních důsledků nasazením zbraní hromadného ničení, se všemi strašnými důsledky na životní prostředí a lidské zdraví, které si snad zatím ani neumíme představit. Bagatelizovat taková nebezpečí dokonce proti politice vlastní vlády a EU, jejímiž jsme členem, není od presidenta podle mého názoru dost odpovědné, protože na to může i naše země doplatit.
|
Poznámka serveru Ekolist.cz: Ve Fóru Ekolistu hodláme publikovat vyžádané komentáře zainteresovaných osobností k aktuálním tématům. Všichni oslovení budou mít stejné zadání tématu. V tomto díle seriálu vybrala redakce téma: "Václav Klaus byl znovu zvolen prezidentem ČR. Co to bude znamenat pro politiku v oblasti životního prostředí?" O komentář k tomuto tématu jsme požádali:
|
reklama
