Jan Pretel: Povodně a klima: Trendy spojitost naznačují, ale musíme to ještě zkoumat
|
Poznámka serveru Ekolist.cz:
Redakce Ekolistu.cz oslovila několik odborníku s žádostí o komentář s tímto zadáním:
"Jsou povodně, které Česká republika zažívá v posledních desetiletích, projevem měnícího se klimatu?"
O komentář jsme požádali:
|
Povodně na našem území nejsou v posledních desetiletích žádným novým příznakem. Z historických materiálů víme, že například povodí Labe bylo zasaženo povodněmi v letech 1774, 1799 a 1815, povodí Vltavy v letech 1824, 1830 a 1845 a tak bychom mohli dále pokračovat. 20. století jako celek bylo na povodně poměrně "chudé", alespoň ve srovnání s 19. stoletím. Za zaznamenání však stojí třeba zimní a jarní povodně způsobené rychlým táním sněhu v letech 1940 či 1990 nebo letní povodně z přívalových dešťů v letech 1954 a 1981, kdy šlo o tzv. desetileté či dvacetileté povodně.
V závěru 20. století a na počátku tohoto století však povodně u nás dosahují poněkud jiných dimenzí. V živé paměti jsou katastrofální povodně na horní a střední Moravě a Odře v červenci 1997, ve východních Čechách v červenci 1998, na Labi, Vltavě a přilehlých tocích v srpnu 2002. V březnu a dubnu 2006 způsobil hustý déšť a tající sníh záplavy v sedmi krajích, lokální povodně byly i v letech 2007 a 2008. Zcela nejčerstvější informace máme o důsledcích bleskových povodní z přívalových srážek na přelomu června a července tohoto roku, kdy hlavní příčinou byly nebývale intenzivní srážky, které vypadly na relativně velmi malém prostoru; na řadě míst spadlo 40 až 60 milimetrů za hodinu. Materiální škody dosáhly v letech 1997 a 2002 63 mld., resp. 73 mld., v letech 2006 pět a letos zatím asi 7 mld. korun; jenom od roku 1997 bylo ztraceno téměř 100 lidských životů…!
V souvislosti s pokračujícím procesem globálního oteplování a globální změny klimatu vyvstává otázka, do jaké míry jsou těmito změnami ovlivněny meteorologické a hydrologické extrémy vyvolávající povodně. Při jejich značné časové a prostorové proměnlivosti nedávají dosavadní pozorování na takto položenou otázku zatím zcela jednoznačnou odpověď. Je zcela nesporné, že jakékoliv změny v klimatickém systému vyvolávají změny i v hydrologickém cyklu. Celkové zvýšení teploty nevede pouze k tání sněhu a ledu, ale také k intenzivnějšímu výparu a následně vyšší vlhkosti atmosféry. To urychluje výměnu vody v přírodě a vyvolává změny v rozložení, frekvenci výskytu a intenzitě srážkových režimů.
Změny srážkového režimu
 |
|
|
Obr. 1 Očekávané změny srážkových úhrnů do konce 21. století (v %)
|
|
| Foto: European Environmental Agency |
Srážkové úhrny se v Evropě během 20. století zvýšily v průměru o 6 – 8 %; vlivem silnější advekce vlhkých vzduchových hmot atlantického původu se zvyšovaly zejména na severozápadě kontinentu. Úhrny se snižovaly ve Středomoří a východní Evropě (kolem 20%), ve střední a západní Evropy byly změny minimální a v severní Evropě naopak vzrůstaly. Zimní srážkové úhrny se v západní a severní Evropě zvýšily o 20 až 40 %, zatímco pro jižní a jihovýchodní části střední Evropy byly charakteristické sušší zimy. Modely pro emisní scénář IPCC SRES A1B (umírněný nárůst emisí) předpokládají do konce 21. století obecně nárůst zimních srážek v severní Evropě (5 až 20 %), zatímco ve střední a zejména jižní Evropě lze výhledově očekávat spíše suchá léta (pokles o 5 až 30 %). Jelikož je srážkový režim výrazně ovlivňován geografickými podmínkami a zejména topografií zemského reliéfu, jsou jeho detailnější projekce v porovnání s projekcemi teploty zatíženy vyšším stupněm neurčitosti (obr. 1).
Významnou složkou srážkových režimů je jejich extremalita. Vysoké srážkové extrémy vedou k bleskovým povodním či záplavám, které jednotlivá povodí postihují podle jejich plošného rozsahu. Nízké extrémy naopak vyvolávají sucha, která mohou mít i delší trvání. Jako jeden z důsledků nárůstu průměrné teploty a vyššího výparu se počty extrémních srážkových episod v uplynulém století na většině evropského kontinentu zvýšily, přičemž extremalita rozložení srážek vykazuje nárůst zejména v posledních třiceti letech. Ten lze pozorovat i v oblastech, kde celkové úhrny srážek klesají (obr. 2)
 |
|
|
Obr. 2 Změny četností výskytu extrémně vysokých srážek ve druhé polovině 20. století (v %)
|
|
| Foto: European Environmental Agency |
Povodně a klimatická změna
Přes výrazný nárůst případů povodňových situací v Evropě v posledním desetiletí (obr. 3), nelze zatím jejich přímou souvislost s celkovou změnou klimatu zcela jednoznačně doložit. Přesto však některé změny hydrologického režimu, a zejména nárůst trendů změn říčních průtoků, mohou být s klimatickou změnou spjaty.
Například v období 1981–2000 se na řadě vodních toků maxima průtoků v porovnání s obdobím 1961–1980 až zdvojnásobila, zvýšila se i četnost výskytu rozsáhlejších povodní. Na druhé straně se v poslední době snížil výskyt i rozsah zimních a jarních povodní vyvolaných táním sněhu, neboť zejména ve střední Evropě se snížil rozsah i mohutnost sněhové pokrývky. Z porovnání údajů o vývoji klimatu v Evropě s údaji o povodních v posledních desetiletích se zdá, že významnou příčinou změn povodňového režimu mohou být změny terestrického systému (např. postupující urbanizace území, odlesňování, změny ve schopnosti území zadržovat vodu, apod.). Zjišťování přímých souvislostí rovněž komplikují systémové změny hydrologického managementu, včetně povodňového krizového řízení.
 |
||
|
Obr. 3 Výskyt významných povodňových situací v Evropě v letech 1998–2008 (počty případů)
|
||
| Foto: European Environmental Agency |
Přestože ještě není přímá souvislost výskytu povodní s projevy měnícího se klimatu zcela jednoznačně prokázána, současné projekce očekávaného vývoje povodňového režimu předpokládají, že jejich výskyt a intenzita se budou na řadě míst v Evropě dále zvyšovat. Souvisí to zejména s předpokládaným trendem změn průtoků na řadě povodí (obr. 4).
V souvislosti s očekávaným nárůstem případů extrémních přívalových srážek lze předpokládat zejména zvýšený výskyt bleskových povodní, primárně v urbanizovaných územích. Projekce také předpokládají zvýšená rizika těchto druhů povodní i na územích se snižujícími se průtoky (např. Pyrenejský poloostrov), opět jako důsledku zvyšujícího se rizika náhlých přívalových srážek. V horských oblastech (Alpy, Karpaty a přilehlá pohoří) lze výhledově očekávat spíše pokles četnosti výskytu a zejména rozsahu jarních povodní jako důsledku vyšších průměrných zimních teplot a zkracování doby trvání i mohutnosti sněhové pokrývky. Během vlhčích a teplejších zim však mohou být rizika i významně vyšší.
 |
||
|
Obr. 4 Očekávané změny maximálních stoletých průtoků na jednotlivých povodích do konce 21. století (v %)
|
||
| Foto: European Environmental Agency |
Stávající zkušenosti doprovázené pozorováním a měřeními jisté trendy mezi projevy klimatické změny a častějším výskytem povodní naznačují. Modelové scénáře dalšího vývoje předpokládají, že četnost a intenzita teplotních i srážkových extrémů bude v budoucnu dále narůstat, což jsou také nutné předpoklady pro vyšší rizika výskytu povodní. Nicméně je ještě třeba, abychom na ještě delších časových řadách přirozenou variabilitu extrémů blíže poznali.
EEA (2008): http://www.eea.europa.eu/publications/eea_report_2008_4/
reklama
Autor je vedoucí oddělení klimatické změny Českého hydrometeorologického ústavu
