Miroslav Kutílek: Povodně a klima: Lepší zásahy v krajině, než vyhazovat peníze za zásahy proti globálnímu oteplování
|
Poznámka serveru Ekolist.cz:
Redakce Ekolistu.cz oslovila několik odborníku s žádostí o komentář s tímto zadáním:
"Jsou povodně, které Česká republika zažívá v posledních desetiletích, projevem měnícího se klimatu?"
O komentář jsme požádali:
|
Letošní letní místní přívalové povodně se v mnohém liší od povodní na našich velkých řekách Labi, Vltavě, Moravě v nedávné minulosti. Název místní je na místě, protože byly vyvolané náhlým silným, přívalovým deštěm. Déšť byl stejný jako v tropech při nástupu monsunu. Když mě takový liják chytil, stěrače auta nestačila ani při nejvyšší frekvenci vodu z okna stírat, připadal jsem si jako ve vodopádu, zšeřilo se vlivem proudů vody z nebe a nezbývalo než zastavit a doufat, že nebudu stát v cestě náhlému proudu vody, který by mě i auto odnesl. První rozdíl je tedy v intenzitě srážky. Druhým rozdílem je menší zasažená plocha než při povodních procházejících řekou a jejím okolím. Třetím rozdílem je nepředvídatelnost těchto místních povodní. U řeky víme i na hodiny předem, že se blíží povodňová vlna, i to jak je přibližně velká. U místních povodní to je náhlost, s jakou udeří ještě v průběhu srážky.
Povodně nejsou neobvyklou událostí, patří k procesům, které formovaly morfologickou pestrost naší krajiny. Údolí řek i malých potoků, terasy podél velkých i malých toků, to vše bylo vytvářené proudící vodou nejen před několika miliony let, ale i před tisíci lety a dotváření probíhá až dodnes. Lidská paměť je však krátká a dokonce se zkracuje s rozvojem společnosti. Kdysi tradicí svázané usedlosti, selské grunty bývaly na mírné vyvýšenině, kostely se nestavěly v dosahu řek a potoků, spíš na kopečku, kromě netypických výjimek. Při současném pohybu obyvatelstva a urychleně prováděných ekonomických stavbách se souvislost lidské paměti narušila. Výstavba v aluviích řek vypadá jako nejlevnější. Navíc módní architektonické zásady stavět obydlí tak, aby přízemní obytné prostory byly na úrovni terénu pro „styk s přírodou“ způsobily, že škody z náhlých přívalových povodní i z povodní „říčních“ jsou neúměrně vysoké. Má otázka zní: Neměly by se přehodnotit plány rozvoje a výstavby ať na úrovni obcí, nebo krajů tak, aby se ochrana před povodněmi stala jedním z hlavních kritérií posuzování těchto plánů? Nemělo by to být i součástí podkladů ke schvalovacím řízením staveb?
Na přívalových místních povodních je značně zarážející množství naplaveného bahna, které musejí lidé ze svých domů a okolí odklízet. Jedná se o produkty neobyčejně silné vodní eroze. Zvykli jsme si vídat podobné záběry z rozvojových zemí z klimatických pásem monzunů a říkat si, jak je to daleko a jaký to je důsledek kořistnického vztahu tamních vládních a obchodních kruhů k přírodě. Nyní máme tyto jevy za humny. Vztah ekonomických činností, ale i politických a vládnoucích institucí na všech úrovních k půdě je šokující. Dlouhodobým zemědělským využíváním půd a zintezivněnou mechanizací se zhoršila struktura vrchního humusového horizontu, což by se dalo rozumným hospodařením za několik let napravit, tedy bezorebními postupy, péčí o zvýšení obsahu půdního humusu, osevními postupy a vytvářením protierozivních opatření, včetně rušení obrovských lánů monokultur.
Mnohem závažnější je však zhutnělý půdní subhorizont pod hloubkou 30-50 cm. Tím se značně snížila retenční kapacita půdy pro vodu, tedy zvýšily se povrchové odtoky. Je to důsledek mechanizace. Uvědomme si, že za jedinou vegetační sezónu se celé jedno pole přejede při různých opatřeních od zasetí po sklizeň jeden a půl krát při klasické orbě, zatímco při bezorebních postupech se přejede zhruba 70 % ploch jedenkrát. Uvedené údaje se mohou měnit podle druhu pěstovaných plodin. Zdá se však zatím, že půda nabývá vysoké tržní hodnoty, až když je určená k zastavění, tedy až když dochází k její likvidaci. Nejvýhodnější jsou pro budoucí stavbu hluboké půdy na spraších a na říčních terasách. Zemní práce jsou na nich v porovnání s ostatními geologickými útvary „za hubičku“. Bylo by tak obtížné požadovat, aby skladovací prostory nebyly omezeny jen na přízemní haly, ale aby místo nich vznikaly mnohaúrovňové prostory, a to s podlažími pod úroveň i nad úroveň terénu? Úkolů pro zpomalení záborů půdy bychom našli habaděj. Jen je třeba si neustále uvědomovat, že retenční kapacita půd pro vodu ze srážek je mnohonásobně, přesněji o jeden řád větší než retenční kapacita všech našich vodních nádrží.
Vraťme se však k otázce původu povodní a k tomu, jestli je četnost přívalových srážek spojená s klimatickou změnou, rozumějme s globálním oteplováním. Pokud předpokládáme, že tady je určitá pravděpodobnost závislostí, potom budou politické kruhy a někteří klimatologové vehementně prosazovat boj proti oteplování, jak už vyplývá z prohlášení mnoha manažerů a politiků k připravované Kodaňské konferenci. Jejich hlavním argumentem je teze, že za současné oteplování může především skleníkový jev a tedy emise skleníkových plynů, rozuměj CO2 hlavně při spalování fosilních paliv. Podle některých nejdogmatičtějších hlasatelů této teze to je jediný faktor.
Podíváme-li se střízlivýma kritickýma očima na toto tvrzení, zjišťujeme, že v celé minulosti lidstva (v holocénu) došlo mnohokrát ke globálnímu oteplení, kdy teploty byly o 1 až 2°C vyšší než dnes a přitom se koncentrace CO2 nezměnila. Oteplení způsobily podle tohoto přírodního „experimentu“ jiné faktory než skleníkové plyny a my již dnes většinu z nich známe, včetně mechanismu, kterým působí. Je proto proti zásadám vědeckého uvažování, když se působnost těchto faktorů zamlčuje a zanedbává, i když je z analogie zřejmé, že značně převyšují působnost skleníkového efektu CO2. Ve vědeckých kruzích nacházíme nejen stovky, ale tisíce zastánců tohoto kritického názoru, což je však veřejnosti zamlčováno. O některých z nich se zmiňuji ve své knize Racionálně o globálním oteplování (Dokořán, 2008). Nebylo by tedy rozumnější věnovat finanční prostředky směrem na obnovení funkčnosti půd, protierozivních opatření v zemědělské a lesní krajině namísto vyhazování peněz na zásahy proti globálnímu oteplování?
reklama
