https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/stromy-popalene-sluncem-a-oslabene-horkem.zamecky-park-sanssouci-v-postupimi-hleda-zpusob-jak-se-vyporadat-se-zmenami
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Stromy "popálené sluncem" a oslabené horkem. Zámecký park Sanssouci v Postupimi hledá způsob, jak se vypořádat se změnami klimatu

31.7.2024 13:05 | POSTUPIM (ČTK)
Cestičky, architektonické prvky a zahrady obklopující zámek Sanssouci jsou oázou zeleně v srdci německé Postupimi a místem, které působí velkolepě. Ale při bližším pohledu se ukazuje, že stromy v parku nejsou zcela v pořádku, o čemž svědčí jejich řídnoucí koruny, ulomené větve nebo kmeny, z nichž se oloupala většina kůry. Park se stále silněji potýká s dopady změn klimatu, píše agentura AP.
 
"Sleduji park více než 30 let a všímám si závažných změn," říká Sven Kerschek, který býval hlavním zahradníkem jedné z částí parku. "Od roku 2017 nebo 2018 výrazně přibývá stromů a keřů, které hynou, a mění se i zdraví stromů," dodává. Region zažil mimořádně horké a suché léto v roce 2018, po kterém přišlo několik let s menším množstvím srážek. Poměrně vlhké loňské a letošní léto situaci nenapraví.

Horko a nedostatek srážek nejsou jediným problémem, říká Kerschek. "Změna klimatu je komplexnější," podotýká. Stromy, které rostou na březích vodních toků a jezer, také vykazují známky stresu. Roli při tom hraje neustálý ostrý sluneční svit, nedostatek vlhkosti ve vzduchu, přibývající případy napadení houbami nebo rozšíření druhů hmyzu, které v minulosti nebyly v této oblasti zastoupeny.

Mezi roky 2002 a 2015 v parku každoročně ubylo mezi 18 a 87 stromy. Od té doby tento počet neklesl pod stovku. V roce 2020 šlo o 315 stromů, v následujících letech se tento počet o něco snížil.

Nadace, která má na starosti správu pruských paláců a zahrad v Berlíně a Braniborsku, se následkům změn klimatu věnuje na výstavě pod širým nebem nazvané Re:Generation. Na různých místech v parku Sanssouci se mohou návštěvníci seznámit s konkrétními problémy a s jejich možným řešením.

"Snad výstava pomůže doložit, že tady takové problémy máme. Extrémní příklady změn klimatu nejsou viditelné už jen třeba v údolí řeky, kde lidé zažili záplavy, ale i v idylickém parku Sanssouci," říká kurátorka zahrad Katrin Schröderová.

Výstava ukazuje návštěvníkům stromy "popálené sluncem" s usychající a loupající se kůrou, kvůli čemuž jsou náchylnější vůči napadení různými škůdci. Mohou se také podívat na to, jak v uplynulých letech někdy drasticky klesla hladina podzemní vody, což způsobilo problémy hlavně starším stromům. K vidění jsou ale i povzbudivé příklady, "mistři přežití", kteří vzdorují potížím.

Tyto stromy jsou pro zahradníky důvodem k optimismu. Kerschek, který se na přípravě výstavy podílel, říká, že chtějí zkusit pokračovat v práci s genetickým materiálem, který v parku mají. Nejstarší stromy v parku Sanssouci tam rostou asi 300 let. Idea je taková, že mohutné starší stromy, které pamatují různé proměny klimatu, mají lepší schopnosti se adaptovat. A i když samy nevypadají úplně nejzdravěji, mohou tuto schopnost předat dál prostřednictvím svých semen. Zahradníci by tak mohli sbírat tato semena a pěstovat mladé stromky ve zvláštní školce, říká Kerschek.

Zámek Sanssouci býval letním sídlem pruského krále Friedricha II. Byl dokončen v roce 1747 a jeho název ve francouzštině znamená "bezstarostný". Park, který ho obklopuje, se rozkládá na skoro 300 hektarech a od východu na západ měří přes dva kilometry. Od roku 1990 je na seznamu světového dědictví UNESCO. V současnosti o zeleň v něm pečuje 60 zahradníků.

I když se většina původních druhů stromů potýká s dopady změn klimatu, řešením není vysadit exotické druhy. Schröderová připomíná, že podnebí v Postupimi je stále středoevropské, což může znamenat delší období s mrazy nebo mrazivé počasí i později během jara.

"Se středomořskou vegetací bychom si tady nepomohli," říká. Jednou z možností by ale podle ní mohly být odrůdy lip, dubů, buků a dalších stromů z míst, jako je jihovýchodní Evropa, kde jsou také velmi horká léta i jarní mrazíky. Podmínkou ovšem je, aby vypadaly podobně jako stromy, které v Sanssouci už tradičně rostou. "Nechceme park změnit tak, že by měl úplně jinou skladbu," říká Schröderová.


reklama

 
BEZK využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ze strany ČTK.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (14)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

JS

Jiří Svoboda

31.7.2024 13:12
Nezbývá tedy, než si postěžovat. Třeba na Slunce, že svítí na koruny stromů a stresují je.
Odpovědět
Anyr

Anyr

31.7.2024 13:57
Chybí mi jedna důležitá informace, a to, jaké druhy stromů to tam takto nezvládají.

V rychlosti (musím pádit do přírody :D) jsem našel pouze toto: https://www.japantimes.co.jp/environment/2023/08/09/climate-change/germany-sanssouci-palace-drought-trees/ - kde se mluví konkrétně jen o starém dubu (což se mi zdá ale docela divné, že by ho takto položil jeden suchý rok...). Logicky vzato - a teď čistě teoretizuji - se do zámeckých parků sázelo ledasco, a nedivil bych se, pokud by se jednalo hlavně o nějaké exotičtější dřeviny... ale jak jsem psal, teorie.

Hezký den, děcka :*
Odpovědět
Pe

Petr

31.7.2024 17:38 Reaguje na Anyr
Nezvládají to ty, pod kterými a kolem kterých se seká tráva.
Odpovědět
LB

Lukas B.

1.8.2024 13:22 Reaguje na Anyr
ono to může být i tak, že park má nějakou historii, že byl někdy založen, někdy obnovován, a holt některé stromy dožívají a kupodivu stromy stejného druhu a na podobném stanovišti pár desítek metrů od sebe se dožívají přibližně stejného věku. poslední periodou horkých lét to může a nemusí být (spíš mohou být spíš poslední kapkou než příčinou).

ostatně, s tím se potýkalo velmi mnoho zámků navrácených původním majitelům (a jejich potomkům), první krok v údržbě parku bylo vykácet někdy i polovinu přestárlých neživotaschopných stromů ohrožujících své okolí (za hlasitých protestů místních okrašlovacích spolků s hojným zastoupením potomků arizantů a znárodňovatelů).
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

1.8.2024 14:08 Reaguje na Lukas B.
49.3417497N, 17.6018217E

Včera jsem jel kolem (kdysi košaté) lípy, kterou arborista/i tak dorasoval, že se už z toho asi nevyhrabe. Jestliže má park tolika zaměstnanců, věnují zřejmě zbytečně moc energie "léčbě", která bývá nezřídka horší než nemoc sama. Takových případů znám více, ale tady je vidět krásně stín s omlácenými pahýly. Právě "odborníci" vytvářejí cesty k napadení houbou aj chorobami. Možná to někdo zná též, ale podobné je to s vrtáním zdravých zubů ("Buďto teď (nebolí!), nebo pak za mnou nechoďte"). Prostě odborníkům se neodporuje...
Odpovědět
VM

Vladimir Mertan

1.8.2024 17:25 Reaguje na Lukas B.
„Na čo také velké stromy?" ukázal na několik stoletých cedrů, chráněných památkovým úřadem. „Popílit! Všetky popílit!"
Sám dohlížel na jejich kácení. „To je robota?" křičel. „Klofetě do teho ako vraná do houna!" Vytrhl jednomu vojínovi sekyru a připomněl si své dřevorubecké mládí. Slo mu to znamenitě a mnozí z přihlížejících pak o něm nikoliv bez jistého respektu tvrdili, že by se jako jeden z mála důstojníků uživil i v civilu. Leč Terazky to neměl v úmyslu.
Po skácení cedrů vstoupil na nádvoří, kde ho upoutala krásná barokní kašna.
„Co je to?" zeptal se dychtivě nadporučíka, který ho doprovázel.
„Kašna," dostalo se mu odpovědi.
„Kášňa?" podivil se. „Na čo je vojáku třeba kášňa? Ja som bol dobrý voják a nikedy som kašně nepotřeboval! Vziť krompač a kašně rozbourovat!"
Rozkaz byl splněn.
Major Haluška vstoupil do zámecké kaple.
„Ajajaj, kostel!" zaradoval se. „Som vel'a rád, že zdě je tiež kostel To bude skladisko pre šeucov aj krajčírov! Len tým anjelám je třeba urážat hlavy!"

Více zde: https://nepovinna-cetba.webnode.cz/news/miloslav-svandrlik-cerni-baroni/
Odpovědět
Pe

Petr

31.7.2024 17:23
A kolik sekaček se za poslední dobu nakoupilo? Nikdy v minulosti po parcích nejezdilo tolik sekaček, jako dnes. Malé i velké, ale spíš ty velké, traktorové... A vesele se jezdí stromům po kořenech, osekávají se jim kořenové náběhy... A místo příjemného trávníkového mikroklimatu je v parcích vyprahlo a vedro. Nedívím se, že v takovém parku stromy žít nechtějí. Odejít nemohou, tak jim nezbývá než uschnout.
Takže ne změna klimatu, ale lidská chorobná přepéče oslabuje a zabíjí stromy!
Kdyby tohle viděl onen původní majitel parku, král Fridrich, tak by se zhrozil a dal by správce parku minimálně šoupnout do žaláře.
Za jeho doby byla všude tráva a keře. Ale opravdová tráva. Ne to, čemu říkáme tráva my dnes. Tomu by oni říkali poušť. A v poušti stromy přece nerostou, to vědí i děti.
Odpovědět
Pe

Petr

31.7.2024 17:26 Reaguje na Petr
"V současnosti o zeleň v něm pečuje 60 zahradníků."
To je přesně ono. I deset je moc.
Co tam proboha dělá každý den šedesát lidí? Budu hádat - sekají trávu.
Odpovědět
Pe

Petr

31.7.2024 17:30 Reaguje na Petr
"přibývající případy napadení houbami"
To je právě z neustálého poškozování kořenů a kořenových náběhů stromů technikou.
V traktoru sedí člověk, kterému je naprosto jedno kudy jezdí a co poškodí. Musí to stihnout posekat každý týden, tak jezdí jako o závod.
Odpovědět
Pe

Petr

31.7.2024 17:31 Reaguje na Petr
A není to jen tam. Je to v každém parku. Tedy u nás. V zahraničí ale evidentně také.
Odpovědět
Pe

Petr

31.7.2024 17:37 Reaguje na Petr
Nemáme naprosto žádný respekt a úctu k čemukoliv.
Odpovědět
Pe

Petr

31.7.2024 17:46 Reaguje na Petr
Jakpak se asi sekala tráva za krále Frïdricha? No ručně, hezky kosou, a dvakrát ročně. Možná třikrát. Proto v parcích vznikly cestičky, protože trávou se moc dobře nechodí. Tedy opravdovou trávou. Naší dnešní "trávou" to jde. A stejně po ní nikdo nechodí, tak nechápu proč se to pořád seká, a proč tak nízko.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

31.7.2024 21:23
2:7... už to neber.
Odpovědět
Pe

Petr

1.8.2024 16:58
Ty stromy se navíc i navzájem chemicky "intoxikují".
Rostliny a stromy mezi sebou navzájem komunikují pomocí chemických sloučenin. To je známá věc. Když býložravec, nebo škůdce napadne jeden strom, ten začne vylučovat chemické varování a velmi rychle se to dozvědí i okolní stromy a začnou na ohrožení reagovat - vylučují další chemické stresové látky nebo rovnou i toxiny jako obranu. Podobný jev chemické komunikace můžeme sledovat na podzim. Stromy jsou dlouho zelené, ale jakmile začne žloutnout jeden, ihned se přidají další a další, a během velmi krátké doby jsou žluté všechny. Úplně stejně reagují i živočichové, včetně lidí - jako reakce na ohrožení, strach a stres začneme vylučovat doslova mračno různých hormonů a dalších látek, které kromě své funkce dostat nás rychle z problému, nám i velmi zatěžují tělo a orgány. Dlouhodobé vystavení těmto stresovým látkám pak vyvolává spoustu nemocí a zdravotních problémů. A nejen přímo. Podle toho v jakých podmínkách jsou porážena zvířata na jatkách, tak moc nebo málo je pak maso napěchované stresovými hormony, které pak s masem vesele konzumujeme. O růstových hormonech v mase se mluví, o stresových hormonech v mase ani moc ne.
Když je hodně stromů trvale stresováno nevhodnými podmínkami, poškozováno a napadáno houbami a jinými škůdci, je jejich okolí doslova zaplaveno stresovými "toxiny", a všechny ostatní stromy tak trvale žijí ve stresu a stavu ohrožení, i když jim nic není. A má to na ně podobný vliv, jako na nás.
Odpovědět
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist