Má necelých deset metrů souše, přesto osud nepatrného ostrova rozhodne o Filipínském moři

Vynakládat stovky milionů jen k tomu, abyste uprostřed mělkého moře vršili železobetonové konstrukce, se může jevit jako finančně ztrátový proces. Zvlášť, když se základy té stavby – korálový atol – samy postupně ztrácí pod vzrůstající hladinou moře. Japonsko si je ale vědomo, že existence potápějícího se ostrova je pro jeho přístup k Filipínskému moři klíčová. Tak trochu korálový útes, jehož tvar byl geologicky formován do podoby atolu. V jeho okruží mělčiny zanořených korálů tu nad hladinu vystupují jen dvě výraznější skaliska, doplněné o střípky souše zafixované dřevěnými kůly. A k tomu ještě jeden zanořený, rozměrný betonový kvádr.

Když přijde příliv, vykukuje sotva 10 až 20 centimetrů nad vodu.

Posčítáno dohromady, nad úrovní moře tu trvale leží jen asi 9,44 metrů čtverečních souše, což z celkové rozlohy mělčiny laguny – 8482 metrů čtverečních – skutečně není mnoho. I když jsme se v popisu snažili nic nevynechat, je tohle prakticky všechno.

Víc prostě na „ostrově Okino Torišima“ k vidění běžně není.

Ty uvozovky v předchozí větě jsou tuze podstatné. Protože na tom, zda budete tuhle skromnou záležitost ve Filipínském moři nazývat ostrovem – anebo naopak ji ostentativně ostrovem nazývat nebudete – velmi záleží.

Je to ústřední otázka mezinárodního sporu, k němuž má co říct skoro 1,7 miliardy lidí. Z Číny, Jižní Koreji, Tchaj-wanu. A samozřejmě i z Japonska, ke kterému oficiálně patří.

Nikdo přitom nezpochybňuje, že Okino Torišima – ať už je to cokoliv – patří Japonsku.

Popírán je fakt, zda je to ostrov. Nebo zdali je to jen skalisko.

Výlučná zóna. A k ní pořádný kus moře

Proč? Pokud je to ostrov se vším všudy, je pak zcela nepochybně součástí japonské EEZ. Výlučné hospodářské zóny Japonska. A vše do vzdálenosti 200 námořních mil od pobřeží, nějakých 370 kilometrů, pak přináleží Japonsku.

Jestli je to ale jen pouhé skalisko? Pak si Japonsko může za své vlastnictví nárokovat jen moře v okolí dvanácti námořních mil, tedy necelých dvaadvaceti kilometrů. To ostatní, ležící mimo zmíněný okruh, by v tom případě už spadalo do mezinárodních vod.

A přesně o tohle v otázce, zda je Okino Torišima ostrov či nikoliv, běží.

Práva na rybolov v mezinárodních vodách totiž velmi volně stanovují mezinárodní dohody, nikoliv legislativa poplatná Japonsku. Těžba surovin z mořského dna, geologický průzkum a třeba provádění vrtů?

Ani u nich by se Číňané, Jihokorejci či obyvatelé Tchaj-wanu nemuseli ptát na svolení Japonska, kdyby byla Okino Torišima jen neobydlenou skálou, a nikoliv ostrovem. Ne tedy že by se na to skutečně ptali.

Nejrůznější formy „narušování“ jsou tu na denním pořádku – Čína tu nedávno „omylem“ ukotvila svou desetimetrovou průzkumnou hladinovou bóji – a zpochybňování celé té pomyslné „ostrovitosti“ běží už dobře padesát let.

Je to téma, které vody Filipínského moře až velmi nepříjemně rozehřívá.

Protože deklasovat ten nepatrný korálový atol formálně na skalisko prakticky znamená zpřístupnit dalších 430 000 kilometrů čtverečních vlastním záměrům.

Jakým? Pro Tchaj-wan je to otázka udržení a rozvoje národního rybolovu. Podobně to vidí i Jihokorejci, které by nejspíš zajímaly i přírodní zdroje pod hladinou. A stále rozpínavější Čína pohlíží zálibně na „souš, k jejíž prohlídce potřebujete gumové rybářské kalhoty“ z dlouhodobých strategických hledisek.

Pokud by – čistě teoreticky – chtěl někdo jednou připlout na pomoc napadenému Tchaj-wanu, bude to muset vzít z Guamu okolo Okino Torišimy.

Čína by mohla z této nenápadné lokality uzamknout přístup k celému Filipínskému moři. A znovu – opět zcela teoreticky – využít tenhle mělký terén jako odrazový můstek k základnám amerického námořnictva na Guamu. Odtud už je to jen půl cesty.

Tedy za předpokladu, že by předem zdejší mořské dno dobře prozkoumala. Což oficiálně nesmí, protože jde – zatím – o moře ležící ve výlučné ekonomické zóně Japonska.

Ostrov, který nesmí a musí zmizet

Ale co je to za ekonomickou zónu, když neprodukuje žádný ekonomický obrat? Případně, co je to za ostrov, když je složený jen z neobývaných kamenů a skalisek, že?

Tyto dvě otázky zaznívají od Číny, Jižní Koreje a Tchaj-wanu asi nejčastěji. A Japonsko, čelící nemalému tlaku, se na ně snaží nalézt odpovědi.

Ostrov Okino Torišima byl například oficiálně vyhlášen jako součást katastru tokijské obce Ogasawara. A asi žádná jiná obec v Japonsku se nemůže pyšnit takovou štědrostí státních investic. O tom, že se tu točí miliony, prý netřeba pochybovat.

Břehy ostrova byly zpevněny betonovými bloky za 280 milionů dolarů, části korálového útesu obehnány titanovou sítí za dalších 50 milionů. To aby se zabránilo dalšímu vymílání struktur útesu, který rozebírají mořské vlny. Dalších 600 milionů dolarů pak připadlo na rozmanitá opatření, vedoucí ke zpevnění útesů.

Například se tu od roku 2005 odehrává experiment, při němž jsou využiti nepatrní jednobuněční prvoci, dírkonošci (Foraminifera), kteří tu ze své biomasy přirozeně „staví“ skaliska. Asi to chvilku potrvá, ale pak tu na nich jednou vyroste maják.

Nebo též výzkumná stanice oceánografů, stanice pobřežní stráže, radarová základna, elektrárna nebo letovisko pro potápěče. To podle situace.

Jsou to spíše neurčité či jen dočasné plány „do budoucna“, které se porůznu objevují a mizí. Podle toho, jak slábnou nebo sílí volební hlasy japonských nacionalistů, kteří se ostrova – chápaného ve smyslu ostrova s výlučnou dvousetmílovou ekonomickou zónou – rozhodně vzdát nechtějí.

Plány, které ovšem nedokáží zastřít, že ambice zachování ostrova stojí desítky milionů z peněz daňových poplatníků, aby se tu měnily na beton vrhaný do mělkého moře. Plány, které prozatím dokáží jen málo změnit na tom, že hladina světových moří pomalu stoupá.

Přibližně tempem 3,6 milimetrů ročně.

Výhodná militarizace globálního oteplení

Zatím je tedy víceméně jen otázkou času, než i Okino Torišma – ať už bude chápana jako tuctové skalisko, nebo plnohodnotný ostrov – zmizí pod vodou. A s ním zanikne i jakýkoliv právní nárok Japonska na 430 000 kilometrů čtverečních Filipínského moře.

Co by to asi znamenalo? Dá se jen spekulovat.

Pro populaci kranasů mořských – takových zdejších makrel – by z toho asi nic dobrého neplynulo, protože by se okamžitě stali vyhledávaným předmětem rybolovu v mezinárodních vodách.

Zásadní by to bylo i pro vývoj geopolitické scény v celé Asii.

O klimatických změnách a globálním oteplení se sice obvykle nepřemýšlí jako o faktorech dlouhodobé vojenské strategie, ale zrovna v tomhle případě může na „militarizaci“ nárůstu oteplení – a vzrůstající hladině oceánů – Čína jen získat.

Dá se odtušit, že by na zpřístupnění této rozsáhlé oblasti rybolovu netratila ani Jižní Korea.

K tomu, aby se překreslily mapy – a statisíce (po celém světě pak miliony) kilometrů čtverečních z rozlohy moří a oceánů změnily své majitele – stačí vlastně jen málo. O pár centimetrů vyšší hladina.

Co to přinese světu, to nám už možná brzy ukáže na pohled nepatrný, ale přitom zásadní „ostrov Okino Torišima“.

---

reklama

---