Heiko Liedeker: Je dost důvodů chránit lesy
EkoList: Jste ředitelem organizace, která se snaží zachovat, případně obnovit zdraví světových lesů. Co se s nimi vlastně děje špatného?
Heiko Liedeker: Lesy jsou po celém světě příliš ničeny, ať už nelegálním kácením nebo přeměnou na jiný způsob využívání půdy. Není tomu tak všude, ale na mnoha místech se v nich opravdu špatně hospodaří. Lesy jsou přitom velmi důležité pro zachování biodiverzity, na souši jsou vlastně jejím největším rezervoárem, pouze korálové útesy jsou rozmanitější. Lesy jsou také mimořádně důležité pro živobytí lidí, vždyť je na nich přímo či nepřímo závislá jedna miliarda lidí – ať už kvůli přístřeší, jídlu nebo práci. Lesy jsou na souši také největší zásobárnou uhlíku, který se však nedrží někde v korunách stromů, ale v půdě. A lesy jsou taky největší zásobárnou čisté vody. My ve střední Evropě máme štěstí, že nemáme problémy s pitnou vodou. Ale na světě je nejmíň miliarda lidí, která přístup k pitné vodě nemá. To už je dost důvodů pro to, abychom se o lesy starali a dobře v nich hospodařili.
FSC se totiž snaží lesy nejen chránit, ale taky v nich dobře hospodařit. V mnoha částech světa je obhospodařování lesů nutné – protože místní lidé potřebují třeba dřevo na topení. Zbývá zajistit, aby se v takovém lese hospodařilo se sociální odpovědností – ne že jen někdo zdaleka přijde, pokácí les, vydělá a zdrhne. Něco to musí taky přinést místním lidem. Rovněž musíme zajistit, aby neutrpěla biodiverzita. A to je snaha FSC. Pokoušíme se vytvořit koncepci takového hospodaření v lesích, které je sociálně odpovědné, neškodí přírodě a zároveň něco vynáší.
Můžete uvést nějaký tradiční způsob obhospodařování, který lesům neškodí?
Po celém světě v jakékoli době existovaly kultury, které v lesích hospodařily a přitom na něj měly velmi malý dopad. Třeba Pygmejové v Konžské pánvi, některé místní komunity v západní Evropě, i v Čechách, v Německu, ve Švýcarsku. Není to tak, že by někde byly lesy vždy obhospodařovány udržitelně. V Evropě se odehrálo několik obrovských lesních katastrof. První velké odlesnění nastalo v době bronzové. Za Římanů došlo k dalšímu, ve středověku opět. V každé kultuře byly pro lesy dobré i zlé časy. Domorodí lidé v Severní Americe taky lesní ekosystémy dramaticky měnili. Vypalovali celé oblasti a nahrazovali je jinými druhy. Člověk musí vždycky posuzovat konkrétní příklad.
 |
|
| Heiko Liedeker, ředitel organizace Forest Stewardship Council (FSC), která se snaží o propagaci udržitelného hospodaření v lesích. | |
| Foto: Jan Stejskal/EkoList |
Hlavně jde o dvě věci. První je, že lesy jsou nahrazovány jinými způsoby využití půdy. V Amazonii jsou například obrovská území nahrazována plantážemi sóji nebo pastvinami, v Indonésii jsou zase nahrazována palmou olejovou. Proti tomu můžeme zkusit nějak zvýšit ekonomický přínos lesů. Pokud les lidem nic nepřináší, tak ho vykácejí.
Druhá věc je, že v lesích se stále příšerně hospodaří. Z velké části je to způsobeno nedostatkem výuky lesních dělníků. České republiky se to netýká, tady máte dobré lesnické školy. Na mnoha místech ale nic takového neexistuje. V Amazonii až donedávna platilo, že pokud jste chtěl být lesníkem, musel jste umět řídit buldozer – a s ním jste „hospodařil“ v lese. V Rusku jste zase musel umět řídit tank – ty tam totiž používají ke kácení a k vytahování kmenů z lesa.
Přes slušnou úroveň vzdělávání lesníků bych ale i v ČR a v Evropě vůbec uvítal, kdyby byly lesnické školy názorově trochu otevřenější novinkám, hlavně těm, které se týkají péče o biodiverzitu. Například před dvaceti třiceti lety si vědci najednou uvědomili, že mrtvé dřevo je pro les mimořádně důležité. Až do té doby lesníci vždycky říkali: „Čistý les, dobrý les.“ Teď už víme, že snad 70 % procent organismů, které v lese žijí, všelijaké houby, bakterie, hmyz atd., je vázáno na mrtvé dřevo.
Situace v Evropě je tedy celkem uspokojivá ...
Ano, o západní a střední Evropě se dá obecně říct, že tu jsou lesníci dobře vyškolení, předpisy o bezpečnosti práce jsou na slušné úrovni, majetkové poměry vlastníků lesů jsou zpravidla jasné – to jsou významné věci, které na jiných místech světa scházejí. V tropech často vůbec není jasné, komu půda patří. Ano, je tam nějaká vesnice, ale komu patří les kolem? V hlavním městě, které je tisíce mil daleko, někdo prodá licenci na pokácení lesa, přijedou těžaři, pokácejí les a vesnice nebo malé městečko zůstane bez jakéhokoli dřeva na topení, bez pitné vody, která je najednou plná bahna, bez možnosti lovit zvířata ... Na jiných místech zase dochází ke katastrofám kvůli liknavému přístupu k bezpečnosti práce. Lidi se potulují po lese s motorovou pilou bez rukavic, bez helem, neumějí s ní zacházet ...
Někdy je hlavní město tisíce mil daleko, ale prodá licenci na pokácení lesa, přijede společnost, pokácí les a vesnice nebo malé městečko zůstane opuštěno bez jakéhokoli dřeva na otop, bez čisté pitné vody, která je najednou plná bahna, bez možnosti lovit ... Na jiných místech zase dochází ke katastrofám kvůli liknavému přístupu k bezpečnosti práce. lidi se potulují po lese s motorovou pilou bez rukavic, bez helem, bez ničeho, neumějí s tím zacházet ...
Snažíte se se svými představami oslovit spíš společnosti, nebo vlády?
Oboje. Zkoušíme jednat s lidmi, kteří hospodaří v lesích – někdy to jsou obchodní společnosti, jindy jsou to vlády. Snažíme se také oslovit lidi, kteří v lese žijí nebo kteří v nich mají nějaký zájem.
 |
||
| Logo FSC. |
Představme si následující situaci: existuje relativně nedotčený les – co v takovém případě uděláte? Budete propagovat svoje standardy, nebo se budete snažit společnosti kácení rozmluvit?
Záleží na konkrétní situaci. Příklad: mimořádně cenné kusy lesů – ať už v Evropě, Amazonii, Konžské pánvi nebo Indonésii – je nutné chránit a vyloučit jakékoli jejich narušení. My i říkáme, že taková cenná území by se měla stát třeba národním parkem nebo být jinak chráněna zákonem. Jiná situace ovšem je v případě, že by šlo o nedotčený les třeba v Rusku, Kongu nebo Amazonii, který ještě stále zabírá obrovskou rozlohu a v jehož blízkosti žijí lidé, kteří mají nějaké potřeby. Například v Brazílii ve státe Amazonas je 150 milionů hektarů lesů, přičemž 95 % z toho je nedotčených. Ale taky tam žije 20 milionů lidí a ti chtějí školy, nemocnice, domy a jezdit auty stejně jako my. V takovém případě není problém, když budou část lesů využívat pro ekonomické výnosy a zaplatí si tak za věci, které naše kultura dělala posledních 5000 let. Střední Evropa byla posledních 5000 let velmi hustě obydlena a lidé hospodařili s lesy, protože chtěli výrobky. A k tomu může dojít i v jiných zemích. Pokud se ale v nedotčeném lese začne hospodařit, musí se to dělat s velkou opatrností, aby se neničila jeho rozmanitost a aby to prospívalo i místním lidem. Kvůli tomu máme v FSC speciální standardy pro lesy určené k ochraně přírody.
Jak se vlastně systém certifikace FSC rozšiřuje po světě?
Teď máme certifikované lesy a produkty v 77 zemích světa – to je myslím jasný úspěch. Lesů certifikovaných FSC je přibližně 16 milionů hektarů, což představuje asi 7–8 % komerčně obhospodařovaných lesů po celém světě. Když se lesní hospodáři starají o les způsobem, který odpovídá standardům FSC, dostanou certifikát, a výrobky, které pak prodávají, můžou nést logo FSC. Zákazníci po celém světě si je pak můžou koupit, a tím podpořit tyto ohleduplné lesní hospodáře.Výrobky s logem FSC už dnes prodává obrovské množství obchodů. Různé společnosti si na FSC papíře tisknou výroční zprávy, teď dokonce vyšel Harry Potter na FSC papíře.
Máte problémy s tím, že někdo porušuje pravidla, ke kterým se zavázal při certifikaci?
Logo FSC má svou hodnotu, a když je něco hodnotné, tak to lidé samozřejmě zkoušejí okopírovat nebo všelijak šidit. Dodržování pravidel kontrolují nezávislí kontroloři. Pokud zjistí, že něco není v pořádku, upozorní na to majitele certifikátu a řeknou jim, jak se zlepšit. Pokud je ale porušení pravidel vážné nebo úmyslné, tak o certifikát přijdou. Stává se to. Největší počet porušení případů jsou ale jen náhody, kdy lidé přesně nevědí, jak co udělat, a když jim řeknete, co je špatně a jak by se to dalo zlepšit, udělají to.
Snažíme se lesníky spíš vést k co nejlepšímu hospodaření, než že bychom je chtěli trestat. Na každou oblast máme speciální standardy, třeba v Kanadě jsou čtyři různé standardy, aby odpovídaly typům lesa, které tam rostou. V jedné části se dnes dokonce lesníci snaží napodobit přirozený požár a nechávají po něm stát mrtvé kmeny.
Znáte spor v Bavorském lese a na Šumavě? Co si o tom myslíte?
Všude na světě, i v Bavorském lese a na protější Šumavě, potřebujeme les, který má potenciál vyvíjet se přirozeně. Potřebujeme ustanovit rezervace v národních parcích nebo v jiných chráněných územích, které necháme zcela bezzásahovému vývoji. Z ekologického pohledu je to věc přírody a měli bychom ji nechat, ať si tyto problémy vyřeší sama, ať se s nimi popere. Jsem si naprosto jistý, že se les zotaví a najde si svou cestu. Potřebujeme ho stejně, jako potřebujeme obhospodařované lesy.
Heiko Liedeker – německý lesník. Svůj obor studoval v Mnichově a v Kanadě, zkoušku z lesnické ekologie složil na univerzitě v americkém Vermontu. Ředitelem FSC je od roku 2001.
Rozhovor je převzat z tištěného EkoListu říjen 2005.
reklama
