Co říkají studie o vlivu větrných elektráren na zdraví? Podle současných poznatků nejsou významným rizikem

Zvýšení zdravotních rizik nenalezly u osob žijících v blízkosti větrných elektráren ani rozsáhlé dánské epidemiologické studie.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Žádná uznávaná zdravotnická organizace včetně Světové zdravotnické organizace (WHO) nezjistila přímé fyziologické poškození zdraví v důsledku bydlení v blízkosti větrných turbín, říká Marie Bourne, lékařka a vysokoškolská pedagožka na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy.

„V současné době máme k dispozici rostoucí množství recenzovaných vědeckých článků věnovaných této problematice. Dostupné vědecké důkazy dokládají, že elektromagnetické pole, blikání, nízkofrekvenční hluk ani infrazvuk z větrných turbín nemají vliv na lidské zdraví,“ dodává.

Potíže, které někteří lidé dávají do souvislosti s blízkostí větrných elektráren, mohou být projevem tzv. nocebo efektu. Ten nastává v situaci, kdy lidé očekávají negativní účinky určitého jevu a následně je skutečně pociťují. Více symptomů jako bolesti hlavy, závratě, stres, neklid či poruchy spánku hlásí podle Marie Bourne lidé, kteří mají z větrných elektráren obavy nebo k nim mají negativní postoj. I z hlediska zdraví proto hraje podle jejích slov důležitou roli jasná a věrohodná komunikace ze strany úřadů a vědců, která pomáhá tyto obavy snižovat.

A co hluk?

Podle Miroslava Šuty z Centra pro životní prostředí a zdraví, který se od 90. let zabývá vlivem znečištění životního prostředí na zdraví, je z hlediska ochrany zdraví nutné zaměřit pozornost zejména na hluk, který v Evropě představuje po znečištění ovzduší další významné zdravotní riziko.

„Podle Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) jsou v EU nadměrnému hluku vystaveny miliony lidí, ale jedná se hlavně o hluk způsobený silniční, železniční a leteckou dopravou,“ upozorňuje Miroslav Šuta. Jen v Česku se podle jeho slov hluková zátěž týká stovek tisíc lidí žijících v blízkosti silnic, dálnic, železničních tratí nebo letiště. Hlukové mapy dostupné na stránkách ministerstva zdravotnictví jsou aktualizované každých 5 let.

„Pro hluk z větrných turbín bylo vydáno Světovou zdravotnickou organizací (WHO) doporučení, podle kterého by pro ochranu zdraví nemělo vystavení hluku přesáhnout 45 dB Lde, tj. vážená průměrná hladina hluku za celých 24 hodin,“ uvádí Miroslav Šuta.

V EU nadměrnému hluku vystaveny miliony lidí, ale jedná se hlavně o hluk způsobený silniční, železniční a leteckou dopravou.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Mayabuns / Shutterstock.com

Zvýšení zdravotních rizik nenalezly u osob žijících v blízkosti větrných elektráren ani rozsáhlé epidemiologické studie. „V Dánsku, které bylo průkopníkem v oblasti větrné energetiky a které dodnes patří ke špičkám v oboru, byl studován vliv na zdraví desítek až stovek tisíc lidí. Šlo například o možný vliv života v blízkosti větrné turbíny na výskyt infarktu myokardu (srdečního infarktu) nebo cukrovky. A souvislost se nenašla,“ dodává Miroslav Šuta.

V souvislosti s větrnými elektrárnami se zmiňuje také infrazvuk či nízkofrekvenční, lidským uchem neslyšitelný, zvuk. Ani ten však není nový či neznámý jev. Zvuk s frekvencemi pod 20 Hz vzniká i v přirozeném prostředí za bouřek nebo u vodopádů, působením člověka pak při dopravě po mostech, eskapádách nebo činností silných strojů či ventilačních zařízeních.

Podle Jiřího Koželouha je důležité dodržovat hlukové limity a odstupové vzdálenosti. „Zároveň investoři musí od začátku otevřeně jednat s místními lidmi a obcemi,“ připomíná Jiří Koželouh. Praxe podle něj ukazuje, že nejlépe přijímané jsou ty projekty, kde dochází k zapojení obcí a obyvatelstva již do přípravy projektů a mají možnost využívat výhody plynoucí z větrné elektrárny v blízkosti, například formou komunitní energetiky nebo sdílení elektřiny za stabilní ceny.

Řečníci zároveň upozornili, že mnohem závažnější dopady na zdraví mají změna klimatu a znečištění ovzduší způsobené spalováním fosilních paliv.

„Uhelná elektrárna vypustí při spalování 14 000 krát více mikroskopických částic na jednotku vyrobené elektřiny, než odletí při obrušování lopatek větrných elektráren,“ zmiňuje Jiří Koželouh další z aspektů. Další výrazné zdroje mikročástic v prostředí jsou lokální topeniště, průmysl, doprava a mikroplasty uvolňované otěrem z pneumatik, nátěrů, textilu. Příspěvek emisí prachových částic z větrné energetiky je ve srovnání s tím podle řečníků zanedbatelný.

Znečištění způsobené fosilními palivy má podle Marie Bourne dopady na zdraví během celého života. Souviset může s nízkou porodní hmotností novorozenců, astmatem, rakovinou, srdečními a plicními chorobami, demencí nebo předčasnými úmrtími. Toxické látky vznikající při spalování fosilních paliv mohou poškozovat imunitní, nervový, cévní a reprodukční systém.

Větrné elektrárny se staly diskutovaným tématem v souvislosti se zřizováním tzv. akceleračních zón, ve kterých mají být jednodušší povolovací procesy pro stavbu obnovitelných zdrojů energie.