Jak vybudovat společnost odolnou vůči katastrofám? Nová studie SYRI definuje osm klíčových oblastí

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

(1) podpora sociální spravedlnosti,
(2) dlouhodobá spolupráce a komunikace mezi aktéry,
(3) flexibilita systému a práce s nejistotou,
(4) schopnost místních komunit samostatně fungovat v době krize,
(5) ponaučení se z chyb a vzájemné učení,
(6) rozvoj občanské angažovanosti a politická i finanční podpora,
(7) ochrana životního prostředí,
(8) téma snižování rizik katastrof.

„Při katastrofách, jako jsou například povodně, často dochází k tomu, že místní samospráva a občané musí umět fungovat samostatně, dokud k nim nedorazí pomoc a podpora zvenku. Je proto důležité, aby se zdroje a kapacity nekumulovaly v nějakém vzdáleném centru, ale byly pro všechny v případě potřeby dosažitelné,“ vysvětluje výzkumnice SYRI Anna Bromová.

Klíčovou roli pro budování resilience hrají starostky a starostové. Ti musí být proškolení a měli by aktivně mapovat situaci ve svých obcích. K tomu mohou sloužit jak systematicky provedené analýzy zranitelnosti a dostupných zdrojů, tak i místně zakotvené znalosti a zkušenosti. Ty je možné zjišťovat přímo od místních obyvatel.

„Důležité je i nastavení spolupráce a komunikace s neziskovými a humanitárními organizacemi, které v době krize dokážou samosprávy rychle materiálně i kapacitně podpořit, a dále vytvoření procesů pro co nejrychlejší zapojení dobrovolníků. Zájem o dobrovolnictví je pak potřeba v obci pěstovat dlouhodobě a podporovat obecnou angažovanost lidí na veřejném dění v místní komunitě,“ upřesňuje jednu z vizí směrem ke zlepšení Bromová.

Výzkum dále zdůrazňuje význam dlouhodobého budování vztahů mezi starosty a místními leadery. „Mezi místní leadery patří například farář, ředitelka školy nebo trenér sportovního klubu. Jsou to typicky lidé, kteří mají důvěru obyvatel a jejich zapojení v době krize snižuje u veřejnosti pocit nejistoty. Právě budování vztahů v době klidu pak v případě katastrofy umožňuje účinnější spolupráci napříč systémem,“ uvádí další z autorů studie Jakub Mácha.

Aktuálně zveřejněná výzkumná zjištění mohou sloužit různorodým aktérům k praktickému rozvoji jejich činnosti za účelem budování společenské odolnosti, ať už jde o instituce veřejné správy, nevládní organizace, média či širokou veřejnost. Studie ukazuje, že další technická opatření zdaleka nestačí. Resilientní a zdravá společnost je ta, která dokáže čelit krizím díky důvěře, spolupráci, aktivitě a schopnosti učit se z vlastních chyb.

Pro zájemce o hlubší seznámení a práci s teorií sociálně-ekologické resilience vznikl v rámci výzkumu navíc i web resiliencnimysleni.cz.