Kam odchází spát ropné plošiny?

Může váš environmentální žal umenšit pohled na zakotvené ropné plošiny? Zní to zvláštně, ale s určitou znalostí kontextu to možné opravdu je. Rezavějící kolosy těžařských věží ve skotském Cormarty Firth totiž víc než názorně dokumentují úpadek globálního průmyslu těžby fosilních paliv. Klidně je můžete vnímat jako symbol doby, která nikdy neměla nastat, nebo měla skončit už dávno. Ale určitou funkční propracovanost jim upřít nemůžete. Ropné plošiny, nejrůznějšími způsoby ukotvené k mořskému dnu a sloužící k těžbě ropy, jsou totiž malým technickým zázrakem.

První vrtné plošiny, položené na hladině a dobývající suroviny z hlubin dna, jsou tu „s námi“ už 135 let. Jedny z těch vůbec prvních nejstarších vyrostly v Ázerbájdžánu, ale největšího rozmachu jim dopřáli až ve Spojených státech amerických. Proto se o ropných plošinách často hovoří jako o kalifornském, louisianském nebo texaském vynálezu. Jehož úspěšnost a další šíření do světa bylo propojeno skrze vývoj technologií, umožňující dobývání surovin ze stále větších hloubek. U pobřeží západní Afriky, Baltu nebo v Perském zálivu.

Postupně se technologickou evolucí vylišily různé modely - pevných a kde dnu ukotvených; volných mobilních; pontony nadnášených poloponorných ropných plošin. A též plošin jack-up, s vlastními výsuvnými kotvícími nohami. Každý z těch modelů ropných plošin se ale hodí na trochu jiný profil, odlišný terén mořského dna a hloubky. Většina pevných plošin, zabetonovaných do mořského dna, dosáhne do hloubky 500 metrů. Volné plošiny jsou použitelné do hloubky 900 metrů.

Pomineme-li vrtné soupravy na lodích, tak asi nejhlouběji ze všech dosáhnou ty takzvané poloponorné plošiny. Nadnášené pontonovou konstrukcím, částečně zanořené, jsou schopné sáhnout až do 3200 metrů pod hladinu. Právě ten „dosah“ a možnost práce ve velkých hloubkách z poloponorných ropných plošin vytváří v těžařské branži poměrně unikátní artikl. Oproti jiným modelům jsou výkonnější, stabilnější. Zvládají technicky složitější vrty, snáší vyšší tlaky a teploty.

Pojí se s nimi taky nemálo kontroverzí. Už proto že mohou tam, kam jiné nemohou. Reputaci jim nevylepšil ani rok 1982, kdy se jedna taková zdánlivě nepotopitelná, Ocean, Ranger převrátila během bouře u Kanady. Byla to jedna z největších katastrof off-shore těžby v historii.

Kromě toho, že mají větší dosah, jsou taky poloponorné plošiny mnohem dražší. Pořizovací cena jednoho takového zcela nového zařízení činí okolo 600 milionů dolarů. Přibližně 12,5 miliard korun. A to je jen první z mnoha nákladů, které musí provozovatel takového zařízení nést. Provoz sám pak stojí okolo půl milionu dolarů denně. Tedy okolo deseti milionů korun. Aby „nesly vytěženou ropou peníze“, je třeba do nich peníze neztenčenou měrou nalévat. Proto je teď také jejich globální flotila relativně malá. Ropa už zkrátka není v trendu.

Ze stovek dosud vytvořených poloponorných ropných plošin jich ke konci roku 2025 bylo v provozu jen asi 94 exemplářů.

Třicet se jich nachází v oblasti Severního moře. Většina z nich už v aktivním provozu zařazena není. Od roku 2016 jich totiž bylo 63 procent z té „aktivní“ služby staženo. Skoro doslova, tedy přesněji řečeno odtaženo. Propad cen energií totiž donutil vrtné společnosti tyto provozem velmi výkonné, ale rovněž velmi nákladné projekty opustit.

Vrtné společnosti se pochopitelně nechtěly jen tak vzdát „nástrojů“ za stovky milionů dolarů. Ale nemohou si rovněž dovolit v nejisté době nést náklady jejich nepřetržitého provozu. A tak je raději nechaly odvléci a zakonzervovat. Uspat tam, kde ropné plošiny pro Severní moře prve vznikaly.

Tím místem, kam dnes odešla spát většina ropných plošin ze Severního moře, je podlouhlý záliv Cromarty Firth ve Skotsku. Třicet kilometrů dlouhý a osm kilometrů široký zářez do pevniny, chráněný z obou stran vysokými mysy. Zkrátka ideální přírodní kotviště. Pro své přírodní dispozice Cromarty Firth po dlouhá staletí platil za hlavní kotviště Královského námořnictva. V 70. letech ale svůj účel proměnil. Stal se tím největším suchým dokem pro opravy a výrobu ropných plošin provozovaných v Severním moři.

Ty největší a nejhlouběji sahající poloponorné ropné plošiny, které kdy provozovalo Spojené království, Norsko, Dánsko, Německo a Nizozemsko, byly sestavovány a uváděny v život právě zde. Teď se ale doba změnila a Cromarty Firth se stalo největším parkovištěm těžařských kolosů.

Některé z těchto plošin jsou takzvaně „hot-stacked“, což znamená, že na palubě nesou jen minimální posádku, která se stará o drahé přístroje. Proud mají stále zapnutý. Jiné jsou už zcela odstaveny. A vzhledem k poklesu zájmu o ropu jsou už některé určené na odpis. K sešrotování.

Může váš environmentální žal umenšit pohled na zakotvené ropné plošiny? V Cromarty Firth evidentně ano. Velká zátoka je víc než jen názornou ukázkou toho, že globální těžařské branži se vůbec nedaří tak, jak si ještě před lety představovala.

Nazvat tohle podivné kotviště v Cromarty Firth rovnou hřbitovem těžařských gigantů by možná bylo předčasné. Těžařské společnosti totiž doufají v to, že je jednou vypraví znovu zpět na moře. Ale takový scénář se zatím nenaplňuje a ropných plošin tu meziročně přibývá. Útlum těžby ropy v Severním moři a celkově sníženou poptávku po ropě jen máloco ilustruje tak dobře, jako narůstající pošty ropných plošin ve skotském zálivu.

---

reklama

---