Studie: Voda v českých přehradách se za 30 let oteplila téměř o dva stupně

Nová studie českých vědců mapujovala vývoj teploty vody ve 31 českých nádržích za poslední tři dekády. Mezi jednotlivými nádržemi existují výrazné rozdíly. Například teplota vody v Brněnské přehradě se v důsledku protisinicových opatření téměř nezměnila, zatímco v nádrži Les Království na řece Labi teplota roste rychlostí 1,25 °C za dekádu.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Mezi jednotlivými nádržemi ale existují výrazné rozdíly. Například teplota vody v Brněnské přehradě se v důsledku protisinicových opatření (nucené míchání vodního sloupce) téměř nezměnila, zatímco v nádrži Les Království na řece Labi teplota roste rychlostí 1,25 °C za dekádu. Pravděpodobnou příčinou je postupné zanášení nádrže, a tedy snižování objemu vody. V mělkých partiích se pak voda snáze prohřívá.

Vyšší teploty vody byly zaznamenány zejména v níže položených nádržích. Teplota vody byla úzce provázána s teplotou vzduchu, obě veličiny se měnily téměř paralelně, což dokládá silný vliv klimatických změn.

Nejrychlejší oteplování probíhá v dubnu

Jedním z nejvýznamnějších zjištění je výrazná sezónní asymetrie rychlosti oteplování. Nejrychleji se voda otepluje v dubnu - v průměru o +1 °C za dekádu. V květnu se naopak žádný významný trend neprojevil. „To může mít zásadní dopad například na rozvoj fytoplanktonu a potravní vztahy ve vodních ekosystémech,“ říká vedoucí autor studie Petr Znachor. Tento jarní paradox může souviset s rozdílným průběhem počasí v obou měsících, například s dlouhodobým nárůstem oblačnosti v květnu, zaznamenaným na některých meteorologických stanicích.

Dlouhodobé trendy vývoje průměrné teploty vzduchu (červeně Tair) a teploty vody (modře Tw) v období 1991–2021. Z obou grafů je dobře patrné, že průměrná roční teplota vody se měnila v závislosti na teplotě vzduchu.

Zdroj | Biologické centrum AV ČR

Studie rovněž zavedla nový způsob pro výpočet tzv. denní teplotní variability, tedy rozdílu teploty vody mezi jednotlivými dny. Tato hodnota v průměru narůstá asi o 10 % za dekádu. Vyšší denní kolísání vykazují mělké a průtočné nádrže, zatímco u hlubokých nádrží tlumí výkyvy velký objem vody. Rostoucí kolísání teploty může mít významné ekologické dopady, protože ovlivňuje jak metabolismus, růst a chování vodních organismů, tak i procesy, jako je míchání vodního sloupce, koloběh živin nebo vznik sinicových květů.

Studie je unikátní v tom, že shrnuje data z rozsáhlého souboru 31 nádrží, které se liší velikostí, nadmořskou výškou i účelem využití. Celkově výsledky ukazují, že povrchová voda v českých nádržích reaguje na klimatické změny. „Změna teplotního režimu nádrží může vést ke zhoršování kyslíkových podmínek u dna, uvolňování fosforu z usazenin a k častějšímu a intenzivnějšímu výskytu vodních květů sinic. To může mít závažné dopady na kvalitu vody, biodiverzitu i hospodaření s vodními nádržemi,“ dodává Petr Znachor.

Autoři plánují navazující studii, která se zaměří na to, jak se mění načasování sezónních procesů a jaké to může mít dopady na fungování nádrží. Nejde tedy jen o to, že se voda otepluje, což podporuje vznik vodních květů sinic, ale také o to, kdy během roku se to děje a jak dlouho tyto podmínky trvají. Ve spojení s hodnocením četnosti a intenzity teplotních extrémů mohou tato zjištění přinést praktické využití při řízení vodních nádrží, například při predikci výskytu škodlivých sinicových květů nebo při optimalizaci odběrů vody pro vodárenské účely.

„Dlouhodobé monitorování je klíčové pro porozumění dopadům klimatických změn. Bez spolupráce s jednotlivými podniky povodí, které provádějí dlouhodobá a pravidelná měření, bychom tyto změny nemohli analyzovat,“ říká Petr Znachor.