Aleš Erber: Střední les – neobjevené Ferrari českých lesů

Když se řekne střední les, mnohým lesníkům se zježí všechny chlupy na těle. Většina z nich si totiž představí les složený z křivých a většinou zavlčených dubů nevalné hodnoty s nízko položenou korunou, ze kterých se nevypěstují dlouhé, silné a dobře zpeněžitelné válce, ale spíše jen dříví do kamen.

Snahou lesníků je pěstovat kvalitní, tj. co nejvíce hodnotný, produkční a stabilní les využívající v maximální míře růstový potenciál stanoviště. To je zcela něco jiného, než nabízí les střední v očích většiny lesníků. Z tohoto důvodu je historicky opovrhovaným tvarem lesa, který byl v minulosti ve velkém převáděn na les vysoký. Ještě dříve před tím, ve středověku, mizel kvůli rozmachu zemědělství. I proto se z českých lesů téměř vytratil.

Dnes je často spojován s mýty a různými mylnými informacemi, i když o jeho systémovém obhospodařování víme pramálo a samotnou jeho podobu viděl málokterý český lesník. Typicky dlouhodobě obhospodařovaný les střední, v němž by v minulosti proběhly alespoň dvě cyklické těžby a který by byl zařazený do kategorie hospodářského lesa, v České republice chybí.

Mám za to, že doba si žádá vyzdvihnout přednosti tohoto tvaru a odkrýt jeho výhody, jež nemá „pod kapotou“ žádný jiný ze zbývajících tvarů lesů, a především zdůraznit jeho nevyužitý potenciál skrývající se v objemové a hlavně v hodnotové produkci dříví.

Co o lese středním říkají uznávaní lesníci?

Profesor Josef Konšel se o středním lese zmiňuje v knize Stručný nástin tvorby a pěstění lesů takto:
• „Hospodářství ve tvaru lesa středního jest asi prastaré a původem svým selským právě tak, jako zmlazovací hospodářství výběrné ve své toulavé formě.
• Pro honitbu je les střední útvarem vynikajícím. Z pohledu estetického je pak střední les nedosažitelný.
• Hospodářství v lese středním je obtížné a vyžaduje pěstebního ducha, jenž má odborné znalosti a velký zájem.“

Profesor Schütz střední les zařazuje do určitého typu výběrného lesa listnatých lesů a dále dodává:
• „Výběrné hospodářství v listnatých lesích je založeno na staletí staré lesopěstební tradici obhospodařování středního lesa.
• Střední les a odpovídající nestejnorodá forma vysokokmenného lesa, tak zvaný „světlý vysokokmenný les“, nejsou s výběrným lesem absolutně identické – ačkoliv vypadají na první pohled velmi podobně. Nicméně je možné obě tyto formy obhospodařování, s nimiž jsou k dispozici četné a dlouholeté zkušenosti, za výběrný les prohlásit.
• Střední les, jako nedůležitější forma obhospodařování našimi předchůdci, je dokumentována od 12. století.“ (Schütz 2011)

• Z historického hlediska je nutno rozlišovat dvě formy středního lesa:
 o archaická: neřízená forma je výsledkem nekontrolovatelné těžby v dobách velmi velké potřeby dřeva. Tehdy sloužil les ještě jiným účelům, jako je sečení trávy nebo k pastvě dobytka. Tato forma přetrvala až do doby, kdy se zemědělství usadilo a držení dobytka ve stájích nebo na oplocených pastvinách umožnilo ve velkých částech země pěstování brambor (kolem 18. století). Od té doby je lesní půda vyhrazena pro výrobu dřeva.
 o novodobá: tato historicky mladší forma středního lesa se stala hospodářským způsobem, řízeným až do podrobností, s cílem optimální produkce.
• Mezi středním lesem a tak zvaným světlým vysokokmenným lesem jsou na první pohled, alespoň pokud jde o vzhled, jen malé rozdíly a dále dodává, že střední les je jednou z forem výběrného listnatého lesa.

Z výše uvedeného lze usoudit, že světlé (rozvolněné) vysokokmenné lesy mají velmi blízko ke střednímu lesu či k výběrnému lesu, anebo spíše ke skupinově výběrné formě výběrného lesa. Osobně se domnívám, že určité fáze v rámci vývoje lesa, především v době formování bohaté struktury lesa, se mohou na určité období vývojové fáze jednotlivých tvarů a hospodářských způsobů překrývat.

Změna pohledu na les střední a využití moderních metod v pěstování lesů pro tento typ lesa

Čas plyne, vědecké poznatky se prohlubují a co platilo dříve, dnes již v řadě případů neplatí. Jde o evoluci lesnictví. Již víme daleko více například o půdě, o dynamice lesa, jeho pěstování, o úbytku biodiverzity či o klimatické změně. A tento vývoj je nutno vnímat, umět jej přijmout a nové výsledky výzkumu rychle zavádět do provozní praxe. Nemění se však jen lesnické standardy, ale i náhled na využívání lesa laickou i odbornou veřejností z pohledu produkčních i mimoprodukčních funkcí lesa.

I přesto je na tvar lesa středního, který naplňuje širokou poptávku společnosti, ochránců přírody i lesníků, byť o tom řada z nich asi nic netuší, pohlíženo velkou skupinou odborníků z řad lesníků s despektem. Ačkoliv jde o intenzivní způsob hospodaření produkující velké množství dříví, kdy mýcení je spojeno s vysoce koncentrovanou těžbou, přesto ho někteří správci lesů, a výhradně ti státní, odmítají využívat. Zavádění tohoto tvaru se vlastníci lesů zdráhají provádět i v porostech s různým stupněm ochrany, kde jsou samotnou ochranou přírody doporučovány a častokrát i požadovány silné zásahy vytvářející světlé lesy s ideálními životními podmínkami pro řadu rostlin, živočichů a hmyzu. Jedná se tedy často o pravý opak toho, co ochrana přírody požaduje – bezzásahové území.

Bez okolků mohu říci, že se v něm setkávají dva světy s různými požadavky na les, a to svět sofistikovaného plánovaného lesního hospodářství včetně intenzivního hospodaření a ochrana přírody. Kde jinde se mohou vysoké požadavky obou světů skloubit a být si navzájem prospěšné tak, jako v lese tvaru středního? Aby tato symbióza opravdu platila, je nutné nastavit především správné lesnické obhospodařování.

Možné podoby středního lesa

Střední les může mít různé podoby, a to v závislosti na stanovišti, na skladbě dřevin a použitého systému hospodaření s různými počty výstavků věkových tříd podle stanoveného obmýtí, kde mohou převažovat jak vegetativní, tak i generativní jedinci či jejich vyváženost. Většinou má pět věkových tříd, které se obnovují po 20 až 30 letech. Každá etáž má jiný počet výstavků, kdy s přibývajícím věkem etáže ubývá počet výstavků, jejichž množství je určováno podle stanoviště a typu středního lesa. Přičemž při každé mýtní cyklické těžbě se na ploše ponechá 50 až 100 ks nových výstavků (především dubů), jenž jsou předem vytipované a je jim dána potřebná pěstební péče.

Od této těžby přibližně každých 20 až 30 let se v každé věkové třídě snižuje počet výstavků, do kterých ovšem dorůstají mladší jedinci odpovídající svoji kvalitou. To znamená, že střední les má neustále stejný či velmi přibližný počet výstavků pro daný porost. Podle Konšela maximální množství výstavků by nemělo překročit 200 ks/ha. Optimální počet jedinců ovšem závisí na bonitě půdy a na typu středního lesa. Na lepších stanovištích se množství výstavků pohybuje v rozmezí 120 až 150 ks/ha.

Sdružený les lze považovat za nejrozmanitější tvar vůbec, poněvadž připouští pěstovat různé druhy dřevin s širokou škálou rozměrů a jakostí, které přispívají k odolnosti lesa a zároveň plní vysoký standard ekologických, sociálních i hospodářských požadavků. V závislosti na vhodnosti stanoviště lze uplatnit různé druhy typů středních lesů včetně jedle, smrku i borovice.

Na extrémně chudých až exponovaných stanovištích by měl les inklinovat k menšímu počtu výstavků s vyšším podílem vegetativní obnovy, pro změnu na bohatších půdách k vyššímu počtu s větším podílem generativní obnovy. To znamená, že les střední má více podob a rozhodně je nutné jej vylišovat. Jiný ráz bude mít lužní sdružený les a zcela jiný střední les chlumní, poněvadž stanovištní podmínky nedovolují obhospodařování stejným stylem podle stejné a předem definované šablony.

Nastavení systému obhospodařování středního lesa

Hospodaření ve středních lesích by se mělo sestavovat pro každý typ a stanoviště samostatně, nikoliv rámcově stejně pro všechny střední lesy. Především určení počtu výstavků a systém obnovy jsou zásadní parametry pro správný, životaschopný a produkční systém obhospodařování středního lesa. Tento přístup lze volit z pohledu vyšší efektivnosti hospodaření či podpory biodiverzity, i když samotná podstata středního lesa disponuje vysokou mírou této podpory a intenzivního hospodaření přesahující zbývající dva tvary lesa. Přesto je nutné dobře zvolit optimální nastavení hospodaření v závislosti na stylu středního lesa a na počtu výstavků vztažené k jednotce plochy i s ohledem na upřednostňující druhovou skladbu.

Totiž les sdružený může být sestaven s pomístními výstavky, s vyváženým poměrem mezi výstavkovou a spodní etáží nebo s výstavkovou převahou, díky čemuž les nabývá rázu kmenoviny. Les střední má svůj půvab a velmi plastický ráz, jenž lesník může do velké míry ovlivňovat, a proto jej nutno považovat za tvar esteticky nejpůsobivější. Je totiž svázán s patřičnou rozmanitostí, kterou ostatní tvary lesa v takové míře nedisponují.

Střední les – hospodářský tvar budoucnosti pro listnaté lesy nižších poloh?

V čem vězí jeho výjimečnost, která pobrukuje jak koně pod kapotou Ferrari? Jednoduše je v pestrosti a rozrůzněnosti, který tento tvar nabízí. Takže zároveň ve vyšší jistotě produkce (věková, druhová a prostorová diferenciace) a ve snížení rizika ze ztráty vynaložených investic (častější mýtní těžby). Jestliže tento archaický tvar lesa postavíme na moderní bázi pěstování lesů a na současných znalostech, tak setřeme prach z „kapoty Ferrari“ v podobě středního lesa.

Les sdružený totiž nabízí v nižších nadmořských výškách vlastníkům lesů celou řadu výhod. Ty tkví ve vyrovnanosti a pestrosti produkce, kterou může plně využít každá z generací vlastníků lesa. Takových výhod nelze dosáhnout u lesa tvaru vysokého, jenž je zařízen v systému věkových tříd a obhospodařován pasečnými hospodářskými způsoby. V takových lesích je obmýtí v průměru jednou za 115 let. A je nutné si uvědomit, že s rostoucím věkem porostů nám roste riziko znehodnocení potenciálního kapitálu a vložených investic a případně i snížení plnění všech funkcí lesa. Dnešní kalamitní oblasti s velkoplošnými holinami jsou toho jen důkazem. Proto jsem si jist, že vzhledem k čím dál větším negativním dopadům způsobeným klimatickou změnou na jehličnaté, ale i listnaté dřeviny je nutné trvalé hledání nejoptimálnějších tvarů a způsobů hospodaření, které budou maximálně odolné, šetrné k půdě a biodiverzitě a budou vlastníkovi lesa nabízet bezpečnou dřevní produkci v čase s minimálním rizikem znehodnocení dříví z důvodů např. přírodních katastrof nebo kvůli odbytové či cenové krizi.

Lze totiž předpokládat, že budoucí lesy nebudou již takové, jak je známe, tzn. tak husté, věkově a prostorově monotónní a vysoké. V nižších polohách budou mít charakter světlých lesů, a proto vidím velký potenciál ve tvaru lesa středního, jenž splňuje výše uvedené požadavky na les. Vedle toho nabízí celou škálu sortimentů ve vysokých jakostních třídách i v těch cenově méně hodnotných, jako je palivo. Ale i to může mít v budoucnu jinou cenu z pohledu budoucího vývoje predikujícího nedostatek zdrojů z obnovitelných zdrojů energie pro energetický průmysl. I to činí les střední tvarem nadčasovým nabízejícím multifunkční využití lesa.

Závěr

Ráz středního lesa blahodárně přispívá ke zvyšování biodiverzity a díky tomu je často preferován ochranou přírody. A přesto se najdou takoví lesníci, kteří by tento tvar lesa využili ve vhodných podmínkách nebo v něm začali hospodařit. Jejich odvaha ve mně budí respekt a uznání, protože tvar lesa středního není tvarem na obhospodařování jednoduchým. Na druhou stranu skrývá multifunkční využití, na jejichž přednosti je v dnešní době nutné hledět. A pokud tento tvar chceme uplatnit v této podobě, je nutné na něj pohlížet z moderního úhlu pohledu.

Les střední totiž skrývá možnosti dosud neobjevené, jejichž význam si mnozí z nás uvědomují až v dnešní ekologické katastrofě z důvodu kůrovcové kalamity, nestability trhu se dřívím a klesajících cen dříví, kvůli čemuž se znehodnocuje práce a investice našich předků. A to je důvod, proč uvažovat o středním lese a odkrývat jeho přehlížený potenciál právě v této době – v době, kdy se mění ráz lesní krajiny.

Ke všemu se domnívám, že v našich lesích nechybí jen často zmiňovaná druhová pestrost dřevin, ale i pestrost tvarů lesů a hospodářských způsobů. Pokud má platit v lesním prostředí rozrůzněnost a to, že lesník je zároveň ochránce přírody, tak lesy tvaru středního i nízkého by měly mít místo v našich lesích a měly by být pevně zakotveny v legislativě, tak jako les vysoký a hospodářské způsoby pasečné i z části nepasečné. Nicméně je dobré podotknout, že není nutné, a ani to není mým cílem prostřednictvím tohoto článku, převádět lesy vysoké zpět na střední. To bychom šli z extrému do extrému. Postačí, když lesy sdružené, ale i třeba lesy nízké, se budou uplatňovat tam, kde se ještě nyní očividně nacházejí, ačkoliv jsou zařazeny do lesa vysokého, nebo na stanovištích, kde si o to prostředí říká anebo to je požadavkem vlastníka lesa.

Mám za to, že začalo obrození lesa středního i nízkého a je třeba toto hospodaření upgradovat na vyšší úroveň, aby vlastníkům lesů přinášel stejnou hodnotovou produkci jako les vysoký a zároveň se podpořila biodiverzita. Cestu k dosažení kvality při optimální a vyvážené produkci uvedu v dalším článku.

---

reklama

---