Aleš Erber: Zamyšlení nad pokáceným dubem z Krnova

Pařez dubu s pěšinou.

Foto | Tomáš Ledvoň

V prvé řadě oceňuji zájem oznamovatele pokácení dubu, který rostl v hospodářském lese, a ze kterého se stal předmět celospolečenského zájmu. Dále si cením všech, kteří přispěli do diskuze, díky čemuž se téma těší zájmu celostátních médií.

Úvod

V kontextu kůrovcové kalamity a rozvratu smrkových i borových lesních porostů v důsledku negativních dopadů klimatické změny, která již několik let působí na naše lesy a je mediálně hojně komentovaná, je tato kauza další impuls pro média a politiky, aby stále vnímali a řešili problematiku usychání a kácení stromů, resp. lesů velmi bedlivě a aktivně.

Věřím, že tato veřejná debata přispěje k vyššímu zájmu veřejnosti a vlastníků půdy sázet stromy do zemědělské krajiny a k pěstování pestřejších a odolnějších lesů nejen na kalamitních holinách. Vedle toho se zvýší zájem politiků, médií a veřejnosti, nutný k vytvoření lepších podmínek ke zlepšení zdravotního stavu lesů, které ještě nesežral kůrovec či nepodlehly suchu. A v neposlední řadě doufám, že tato debata povede k tomu, aby i v hospodářských lesích zůstávaly majestátní stromy.

Diskuse nad pokáceným dubem má ovšem širší kontext. Shrňme si ale celou věc postupně. Diskutující žádali od nejpřísnějšího trestu pro revírníka, který nechal dub pokácet, až po pochopení důvodů pro poražení dubu.

Mám za to, že naše společnost je už tak rozdělena, a proto další hloubení příkopů je zcela zbytečné. Pojďme se názorově sjednotit a celou situaci posoudit komplexně. Přispěje to k ochraně vzácných stromů rostoucích v lese i mimo něj, lesu samotnému, ke kvalitnější péči o les i k zefektivnění ochrany přírody. V krátkém resumé se o tom pokusím vyváženě pojednat.

Snímek pařezu, který vzbudil velkou pozornost veřejnosti.

Foto | Michael Cestr

Dub z Krnovska měl zůstat stát

Bylo neuvážené dub pokácet a prodat v samovýrobě. Z ekologického, etického, sociálního i kulturního pohledu to byl nešťastný krok. Kdo z nás ale nikdy neudělal přešlap? Pro revírníka, který zřejmě přijde o práci, to bude jistě celoživotní ponaučení. Věřím, že stejnou věc už neudělá. Mýlit se je lidské, odpouštět božské.

Ukázkový biologicky cenný dub.

Foto | Lukáš Čížek

Rozhodnutí revírníka chápu

Veřejně jsem se revírníka Lesů ČR Tomáše Ledvoně zastal, na rozdíl od jeho zaměstnavatele. Argumentoval jsem bezpečností návštěvníků lesa, neboť v blízkosti dubu procházela využívaná vycházková trasa (viz úvodní foto). Pro mnohé se může tato argumentace zdát nedostatečná a neadekvátní. Ruku na srdce, kdo vidí do středu kmene silného stromu s vizuálně nezdravým kmenem, byť pařez byl zdráv, aby mohl na 100 % říci, že strom je zcela zdravý, bez hniloby a že nehrozí jeho zlomení? Nebo to, že z prosychající koruny se neulomí větev, která někomu může spadnout na hlavu? Kolega lesník nechal odstranit dub hlavně kvůli bezpečnosti návštěvníků lesa. Vyhodnotil strom jako rizikový s ohledem na jeho zbytnělý oddenek (věk stromu byl určen na 120 let, tloušťka na pařezu 1,20 – 1,40 m) kvůli cestě, která vedla v jeho blízkosti (viz foto). To znamená, že strom měl vadu růstu.

I přesto neměl být strom pokácen. Zabezpečení stromu lze provést i jiným způsobem, než jen poražením, ačkoliv to je nejúčinnější postup. Přeci jen se dubu mohly ořezat suché a nebezpečné větve. V horším případě se mohl pokácet a nechat ležet pro rozvoj brouků a dalšího hmyzu. Nestalo se tak.

Na druhou stranu bych chtěl ovšem zdůraznit, že revírník neporušil žádnou legislativní normu, ani vnitřní směrnici Lesů ČR, které jakožto bývalý revírník podniku znám dobře. Pakliže se někdo domnívá, že revírník pokácel dub tajně pro své vlastní obohacení prostřednictvím samovýroby, je nutno uvést, že samovýroby schvaluje vedoucí lesní správy. Alespoň za mne to tak platilo. Ke všemu každá uzavřená samovýroba se účtuje podle celorepublikově schválenému ceníku, přičemž před uzavřením samovýroby se dříví nabízí nejprve smluvnímu partnerovi. Mám za to, že vše bylo dle vnitřních norem Lesů ČR v pořádku. A za tento postup chce zaměstnavatel revírníka vyhodit kvůli veřejnému tlaku. Je reakce státního podniku adekvátní? Zde bych nechal odpověď na každém z vás.

Lze důvody pro pokácení dubu akceptovat?

Mám za to, že státní podnik už několikrát řešil případy, kdy pád stromu zabil člověka. Jako lesník bych se této tragédie nechtěl nikdy dožít a myslím, že by to nechtěl ani žádný vlastník či správce lesa. Proto vedení LČR vede revírníky, aby odstraňovali rizikové stromy bez ohledu na biologickou či ekonomickou hodnotu stromu, pokud vede v blízkosti cesta, vyšlapaná pěšina apod. A kolem dubu vedla evidentně cesta (viz mapa). Proto postupu revírníka rozumím a neodsuzuji ho, ačkoliv pokácení nevnímám pozitivně. Dělal přeci jen to, co je po něm ze strany zaměstnavatele vyžadováno. Podél vyznačených stezek a více frekventovaných cest je odstraňovaní nebezpečných stromů automatické. Tuto nutnost, věřím, chápe každý.

V diskuzi zazněla nová poptávka po funkcích státních lesů

V různých komentářích část veřejnosti předem vynesla nad pracovníkem Lesů ČR rozsudek. Sama rozhodla o chybě revírníka a jeho zaměstnavatel tvrdí, že s ním rozváže pracovní poměr. Je dobře, že veřejnost kontroluje veřejné věci, nad nimiž je veřejný zájem. Tím spíše nad státním podnikem Lesů ČR. Nicméně je otázkou, zda všechny reakce byly adekvátní vůči médii popsanému problému, když se postupně objevují trošku jiné informace.

Třeba ta, že strom neměl stáří 300 let, jak se uvádělo, ale „jen“ 120 let. Za sebe říkám, že to není správné a tato informace je v tuto chvíli nepodstatná. Podstatné je to, že zde projevila nemalá část veřejnosti společenský zájem, co chtějí od státních lesů. Samozřejmě forma projevu na některých sociálních sítích byla v řadě případů za hranou. Obdobné projevy by se neměly stát společenskou normou. To by se za chvíli mohli bát o práci i lesníci, kteří těží stromy v přírodě blízkých principech a hospodaří šetrně.

Na druhou stranu lesnická veřejnost by tuto debatu měla vnímat a nepřehlížet ji. Projevili se v ní totiž signály nových požadavků společnosti na les, a to především ten, co spravují Lesy ČR. Lesnický sektor by si to měl vyhodnotit a do rozumné míry se novému trendu přizpůsobit tak, aby neměl obavy z veřejného lynčování za svoji práci v lese, a hlavně pak za poražené stromy v hospodářských lesích, samozřejmě nikterak biologicky cenné. Většina společnost totiž už nebere les jako fabriku na dřevo, ale upřednostňuje jiné funkce, než ty dřevoprodukční. Pro lesníky je novodobou výzvou (výhradně pro soukromé vlastníky lesů), aby osvětou činnosti vysvětlila veřejnosti, že je dobré mít mimoprodukční a dřevoprodukční funkce lesů vyvážené, a to za předpokladu, když prodej dřeva bude pro vlastníky lesů stále jejich jediným příjmem a obživou.

Cenné nejsou jen letité duby. Správný lesník si musí v lese hledět i třešni.

Foto | Aleš Erber

Návrh řešení

Abychom předešli v budoucnu podobným střetům, je nutné nejprve identifikovat problém. Ten vidím v nedostatečné ochraně vzácných a majestátních stromů rostoucích v hospodářských lesích. Možná, kdyby podnik Lesy ČR měl zpracovanou koncepci k ochraně biologicky i ekonomicky cenných stromů, vedl by jejich databázi a měl k nim nastavený management, tak k tomuto incidentu nemuselo vůbec dojít. Revírník by mohl dál pečovat o statný dub (nechal bych ho třeba arboristicky ošetřit), jenž v lese mohl růst další století. Zároveň nemusel přijít o práci, pokud by pro ekologicky cenné stromy byla státním podnikem zajištěna ochrana. Naopak pro ekonomicky hodnotné stromy by byl zajištěn efektivnější způsob prodeje prostřednictvím uvádění kmenů na veřejné dražby cenných kmenů, kde by se v maximální míře zúročila práce lesnických předků, jenž se desítky až stovky let starali o stromy, které dnes kácíme.

Dražba cenných kmenů - Bavorsko.

Foto | Aleš Erber

Proto bych nepranýřoval revírníka a už vůbec bych ho nevyhazoval ze zaměstnání, ale naopak bych směřoval veřejnou diskusi a otázky k tomu, aby se takový incident už neopakoval, aby byla lépe zajištěna péče a ochrana biologicky cenný stromů a byl adekvátně nastaven management ekonomicky hodnotných stromů u všech státních podniků. Tento postup vidím jako výhodnější.

Dražba cenných kmenů dubu, které každoročně prodávají Bavorské státní lesy. Ukázka nejlépe zúročené práce našich předků, kteří stromy pěstovali, aby z nich byla kvalitní podlaha či nábytek.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Aleš Erber

Závěr

Věřím, že podnik Lesy ČR učiní takové kroky, aby se již obdobná kauza neopakovala a svému personálu vytvoří takové podmínky, které přispějí k ochraně vzácných stromů v hospodářských lesích i k lepšímu přístupu s ekonomicky hodnotnějšími stromy.

Závěrem bych chtěl poznamenat, že těžba stromů, a výhradně v těch hospodářských, je běžný proces k vypěstování pestrých, odolných a prostorově rozrůzněných lesů, pakliže chceme, aby les plnil vyváženě všechny funkce, a tedy i funkce dřevoprodukční. Je mi jasné, že většině čtenářů to je zcela jasné a bude si říkat, že to s dubem nesouvisí, ale nejsem si jist, zda si to laická veřejnost plně uvědomuje. A dále to, že těžba stromů není nic hrůzostrašného, pakliže se děje šetrně a ohleduplně k životnému prostředí. Těžba stromů přeci odnepaměti patří k výchově a obnově lesa. Těžbou se ke všemu získává dřevo, které je jedinečnou a nejekologičtější surovinou, jež má příznivý vliv na člověka. Z tohoto důvodu osobně zastávám názor, že lidstvo je předurčeno dřevo využívat v maximální míře všude tam, kde lze dřevem nahradit plasty, ocel či beton. Stromy, respektive les váže CO2, dřevěné výrobky CO2 dlouhodobě fixují. Abychom dokázali vytvořit zdravý a udržitelný průmysl, stavitelství a zdravé bydlení, bez dřeva se neobejdeme.

Mohutné duby vytvářejí v agrární krajině nejen prvky ekologické stability, ale i zvyšují její estetiku a atraktivitu pro veřejnost. Francie

Zdroj | Aleš Erber

K tomu je potřeba, aby se v lesích těžily stromy, avšak ne ekologicky a biologicky cenné. A to laická veřejnost musí pozitivně vnímat a akceptovat. Zároveň kácení musí probíhat tak, aby těžba stromů byla šetrná, nezatěžovala a neničila půdu, a naopak příznivě prospívala samotnému lesu, biodiverzitě a celkově lesnímu ekosystému. Je také třeba ponechávat v lesích velké a mohutné stromy, jenž by zůstávaly do úplného rozpadu. Nebo se určily ty, které k tomu necháme dorůst. Přál bych si ale, aby obdobní duboví mohykáni rostli i v zemědělské krajině. Pokud se tak stane, bude na tom naše krajina jako celek lépe.