Artur Linhart: Klimatická změna a Česká národní banka - změna klimatu nehrozí, podpisové vzory ale vedeme skvěle

Česká národní banka je ústřední bankou České republiky, orgánem vykonávajícím dohled nad finančním trhem a orgánem příslušným k řešení krize.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Jklamo / Wikimeda Commons

"ČNB definuje finanční stabilitu jako situaci, kdy finanční systém plní své funkce bez závažných poruch a nežádoucích důsledků pro současný i budoucí vývoj ekonomiky jako celku a zároveň vykazuje vysokou míru odolnosti vůči šokům. Definice ČNB vychází z toho, že k narušení finanční stability dochází v důsledku procesů uvnitř finančního sektoru, které vedou ke vzniku zranitelných míst, jakož i vlivem silných šoků, jejichž zdrojem mohou být vnější okolí, domácí makroekonomický vývoj, velcí dlužníci a věřitelé, hospodářské politiky nebo změny v institucionálním prostředí. Případná interakce zranitelných míst a šoků přitom může vést ke kolapsu systémově významných finančních institucí a k narušení funkcí finančního systému při zajištění finančního zprostředkování a platebního styku."

ze kterých plyne, že by se banka, bere-li vlastní definici stability finančního systému vážně, měla o budoucí klimatickou krizí (i jiné pravděpodobné či hrozící krize) nanejvýš seriózně zajímat, obsah zprávy tomu již pak nenasvědčuje.

Například slovo “klima” se v jakémkoli tvaru ani v jedné zprávě nevyskytuje. Ba ani zpráva nijak blíže neanalyzuje možné jiné vnější šoky, chybí jakýkoliv dlouhodobý výhled nebo zhodnocení perspektiv vývoje. Zpráva se zabývá konkrétními statistikou minulosti, neklade si žádné ambice analýzy skutečných rizik v budoucnu. Podobně jsou na tom i ty předchozí.

V podstatě se dá každá zpráva ČNB o finanční stabilitě v poslední dekádě shrnout do jediné věty "V roce YYYY se vyskytly tyto důsledky nějakých jevů, na které jsme reagovali tak a tak a do budoucna plánujeme také operativně reagovat, když se něco vyskytne". Hrozby a příležitosti - rizika - zprávy neanalyzují dle jejich skutečných příčin, jen v roli účetního sčítají konečný účet, které tyto jevy vystavily finančnímu systému. Jistě zajímavá ze statistického a poněkud méně z historického pohledu. Od ústředního orgánu státní správy, který má v odpovědnosti stabilitu finančního systému, ale snad máme právo a povinnost chtít více. Je opravdu toto ústřední dokument, který má naplňovat zákonnou roli ČNB působit pozitivně na budoucí stabilitu finančního systému a hospodářství a analyzovat rizika, která ji ovlivňují?

Až bolestně přesně to připomíná onen slavný bonmot o generálech, připravujících se na minulé války. Když už jsme u těch válek - nalezneme v těchto klíčových dokumentech někde úvahy o možných dopadech třeba narůstající agresivity Ruska, dopadech ropného šoku při potenciální válce na Blízkém Východě, Brexitu, zvolení odlišné administrativy v USA, potenciálu další migrační krize a možné důsledky těchto jevů pro HDP, inflaci, makroekonomickou stabilitu? Podobně jako o klimatické krizi, nenajdeme tam téměř - kromě několika zmínění pandemie ve zprávě za rok 2020 - nic. Např. ve zprávě za rok 2019 narazíme snad na jedinou vlaštovku výhledu do budoucnosti v pětiřádkovém odstavečku nazvaném "Nový účetní standard IFRS 9 může vyústit ve skokové promítnutí zhoršených ekonomických podmínek do kapitálu bank", víc snad vůbec nic i přes velká sucha v tom roce, která na HDP a ekonomiku a tím i na stabilitu financí mohou mít jasný vliv. To už snad ani není k smíchu.

Brexit a jeho vliv také není podle ČNB žádným rizikem, stojícím za zmínku.

Pokud by byla dnes ČNB hodnocena z hlediska braní otázek životního prostředí do úvahy při řízení svých politik, umístila by se pravděpodobně někde na úrovni centrálních bank Argentiny nebo Saúdské Arábie.

Na analytické dokumenty podobné tomu z roku 2014 o krizi na Ukrajině, obsahující i simulace dalšího vývoje v případě různých scénářů, zástupce veřejnosti těžko narazí. Pokud je banka dělá, na veřejnost se příliš nedostávají a banka tyto potenciální analýzy budoucího vývoje - pokud existují - neodkazuje ani ve zprávách o rizicích finanční stability - světlou výjimkou analýz budiž ve zprávě za rok 2020 zmíněný a odkázaný a také průběžně aktualizovaný blog Aleše Michla o vlivu pandemie na českou ekonomiku, který nicméně také nějaké predikce do budoucnosti v podstatě nedělá. Působí spíše dojmem, že si ho autor (autoři) ve zřetelné absenci snah banky o “neúčetní” analýzy všeobecného dění tak nějak partyzánsky vyvzdorovali.

Tím se zprávy, které se samy hrdě nazývají “Rizika pro finanční stabilitu a jejich indikátory v roce YYYY” stávají jen souhrnem statistických dat za daný rok, která lze dohledat na stránkách statistického úřadu spolu s odůvodněními, proč banka jednala tak jak jednala. To ale nemá s analýzou rizik nic společného. Obsahově a tématicky se tento dokument v podstatě příliš neliší od dokumentů “Zpráva o finanční stabilitě v období YYYY-XXXX”. Ba dokonce “Zpráva o finanční stabilitě v období 2019-2020” z června 2020 - na rozdíl od zprávy o rizicích - kapitolku o klimatických rizicích obsahuje (viz podrobněji níže).

Možná to ale není takový div. Banka totiž není při pohledu zvenčí velmi pravděpodobně ani vnitřně vybavena a strukturována na podobně fundamentální analýzy, které by jí mohly pomoci přijímat kvalifikovaná rozhodnutí s dlouhodobým výhledem. Znamenalo by to příslušné organizační, personální a strukturální a tematické pokrytí. Podíváme-li se na jednotlivé odborné sekce, pak dle popisu jejich náplně práce od samotné ČNB na jejích webových stránkách vidíme, že dokonce ani v náplni práce sekce ČNB pro řízení rizik a obchodu není po nějakých strategických predikčních analýzách ani stopy.

Jediné, kde se stránky ČNB zmiňují o analýzách rizik v této sekci, je bod “stanovení limitů přijímaných rizik při správě devizových rezerv a vyhodnocení jejich dodržování” a to je tedy opravdu málo. Celá sekce má jinak velmi rozsáhlou operativní agendu v mnoha jiných oblastech a tak se analýzy obecných rizik, výhledy do budoucna a příprava možných strategií, jak by ČNB mohla s krizemi v budoucnu zacházet, pravděpodobně v hledáčku “rizikářů” asi příliš nenacházejí. Za to jsou tam body, které, přestože jsou jistě pro praktický chod důležité, působí na veřejnost z hlediska jejich významu a uvedení mezi odpovědnostmi celé sekce ČNB spíše jako ironizující vtípky z knih Stephena Leacocka - za všechny jmenujme například “vedení podpisových vzorů ČNB a zahraničních obchodních partnerů”.

V každém případě “obchod” z názvu sekce převyšuje “řízení rizik” dle popisu při současném vědomí, kolik jevů asi zůstane neanalyzováno, v poměru cca 100:1. Ve stejném poměru pravděpodobně převažuje, jak se vně stojícímu pozorovateli jeví, i pohled “operativně-účetní” nad pohledem “strategicko-analytickým” a to nejenom v této sekci. Působí to, jako že se banka při stanovování jmen sekcí snad řídila zásadou sirů Humphreyho a Arnolda, že nepříjemnému tématu je vhodné se zbavit hned v nadpisu, kde nadělá nejméně škody.

Pan viceguvernér Marek Mora by se tedy (stejně jako ostatní členové bankovní rady) možná měli silněji než doposud zamyslet nad tím, čím a proč se snaží zabývat Evropská centrální banka a celá EU a hledat v tom impulsy pro zlepšení vlastního chodu.

Co takhle pouvažovat po vzoru ECB o založení sekce pro klimatickou změnu? Nebo alespoň založit samostatnou sekci pro strategii, predikci a analýzu rizik, která, pokud by za něco stála, by jistě klimatickou krizi nemohla pominout… Alespoň by pak pan viceguvernér mohl dostat lepší vhled do celé problematiky. Sekční šéf nové sekce by si den po svém nástupu do funkce mohl třeba přečíst klasiku žánru - zprávu sira Nicholase Sterna z roku 2007, vypracovanou z pověření britského ministerstva financí (krátké shrnutí v češtině) ohledně dopadů klimatických změn na ekonomiku.

A koneckonců, ke spolupráci s EU a ECB je ČNB povinována ze zákona a právo EU vtělené do něj ukládá ČNB povinnost mimo jiné spolupracovat s Evropskou radou pro systémová rizika (ESRB). Ta se ovšem klimatickými riziky a jejich vlivem na finanční systém aktivně zabývá a klade přesně ty samé otázky, které by člověk čekal i od ČNB:

• jaké typy hrozeb finančnímu systému lze v souvislosti s klimatickou krizí očekávat
• zda mají finanční trhy dostatek pružnosti, aby otřesy z ní vycházející mohly zvládnout,
• jak jsou banky a pojišťovny vystavené rizikům, která pocházejí ze změn ocenění aktiv v důsledku klimatické změny
• co se můžeme naučit z minulosti a kam je nutno investovat v budoucnosti

Je možno najít i nějaké, byť ne tak podrobné, konkrétní predikce do budoucnosti - tedy něco, co u ČNB, pokud existuje, tak se nalézt nepodařilo.

Pravděpodobně jen díky tlaku ESRB a EU obecně ze sebe ČNB dokázala vymačkat snad jediný dohledatelný oficiální dokument “Zpráva o finanční stabilitě v období 2019-2020” z posledních let, kde se nějakým způsobem vyjadřuje k rizikům spojeným s klimatickou krizí. V něm je dokonce celá kapitolka, která je klimatické změně věnována. Je to ale obdivuhodný soupis floskulí a definic, pravděpodobně především opsaných z obecných koncepčních dokumentů EU. Nenajdeme tam ani jediné číslo, jediný konkrétní údaj, který by se vztahoval k situaci v České republice nebo skutečně ukazoval nějaké výhledy.

Nazvat to skandálem v situaci, ve které se dnešní svět nachází, je vcelku zlehčování situace.

A to přesto, že jde o revoluční pozitivní moment po více než 10 (!!!) letech, kdy žádná vydaná dohledatelná zpráva o finanční stabilitě podobnou kapitolu neobsahovala. Poslední stopa po uvažování ČNB o tom, že něco jako klimatická změna existuje byla nalezena ve zprávě za roky 2008-2009, kde je dokonce i riziko klimatických otřesů na systém zmiňováno na dvou místech (v zátěžových testech pojišťoven a penzijních fondů), ve zprávě za rok 2007 byla klimatická změna v textu zmíněna dokonce šestkrát, v roce 2006 desetkrát po předchozí jediné zmínce v letech 2005 a 2004.

I v “hvězdném” roce 2006 šlo pouze o testy pojišťoven, v dalším roce pak o redukované testy pojišťoven a penzijních fondů - u bank se asi s žádnými klimatickými vlivy nepočítalo (nefinancují podniky, které mohou třeba v důsledku povodní zkrachovat? atp.), stejně jako ČNB nijak neodhadovala případné jiné trendy v ekonomickém či finančním systému, které by s působením klimatických změn mohly být spojeny.

Nelze se ubránit jízlivému dojmu, že pravděpodobně v roce 2010 v ČNB převládl názor, že klimatická změna je již otázkou minulosti a vzhledem k odchodu guvernéra Tůmy a nástupu Miroslava Singera (červen/červenec 2010) byla pak, jak se zdá, klimatická změna definována jako vyřešený a nepodstatný problém, jejímž vlivem na stabilitu finančního systému není potřeba se zabývat nebo ho zmiňovat. Nebo možná jen doznívala v ČNB také historická paměť na povodně, které přece jenom toho či onoho z letargie vytrhly?

Poznamenejme ovšem, že s postupným vytrácením zmínek o klimatických změnách od roku 2006 je spojen i dojem, který zprávy po roce 2006 vyvolávají - a to, že velmi pravděpodobně jediná větší metodicko-analytická práce ohledně klimatické změny, která kdy byla v ČNB provedena a která se dopropagovala až do konečné zprávy o finanční stabilitě, byla provedena v roce 2006 (ano, před 15 lety) a od té doby se jen postupně opisoval text z roku 2006, resp. pouze se aktualizovaly některé parametry pro prováděné testy, ale i těch se provádělo - či přinejmenším z jejich výsledků uveřejňovalo - stále méně a méně a vypouštěly se postupně jednotlivé části, dokud zmínky o klimatu nevymizely úplně - stejně jako jakékoli podrobnosti i o redukovaných, ale stále snad ještě prováděných testech CAR (kapitálové přiměřenosti) alespoň pojišťoven či fondů, dříve zmiňovaných.

Není i toto naprosto ostudné?

Povšimněme si toho, co z této odpovědi mimo jiné čouhá jako šídlo z pytle - banka, její představitelé ani mediální odbor nemá pravděpodobně vůbec ponětí o tom, co by mohla klimatická změna znamenat pro stabilitu ekonomiky a financí v naší zemi, podobně jako pomíjí další zásadní možné externí i interní vlivy, zjevně neplní svoji roli danou zákonem č. 6/1993 Sb. ve znění dalších zákonů, k aktuálnímu datu ukládající ČNB mimo jiné následující:

Máme jako občané plné právo na zásadní zděšení z takto závažného a v podstatě jeden a půl dekády trvajícího nedostatku, stejně jako na volání po jeho co nejrychlejším odstranění. A to tím spíše, že v poslední analýze rizik pro finanční stabilitu z prosince 2020 ČNB znovu klimatickou krizi v kapitole makroobezřetnostní politiky (ani jinde) nijak nezmiňuje, zmínka z června 2020 tak tím spíše vypadá jako jen pouhá úlitba ESRB bez skutečné akceptace nutnosti něco konečně začít v oblasti klimatických rizik dělat.

Ostatně, pokud, jak tisková mluvčí i viceguvernér banky tvrdí, nespadá klimatická krize mezi témata, kterými by se banka měla zabývat, proč tedy v kapitole o makroobezřetnostní politice z června 2020 vůbec onu kapitolku o klimatických rizicích měla? Banka tímto neudržitelným stanoviskem odporuje sama sobě.

Zatímco Christine Lagarder jakožto guvernérka ECB realitu bere opravdu vážně a řeší, jak ECB může pomoci při stabilizaci finančního sektoru a hospodářství v EU jak v důsledcích přímých materiálních dopadů měnícího se klimatu, tak i v tranzitivních nákladech pro přechod k udržitelným ekonomikám zemí Eurozóny a v aktivizaci nástrojů pro boj s klimatickou změnou a ECB pod jejím vedením přistupuje k bezprecedentním environmentálním zátěžovým testům firem Eurozóny pro horizont příštích 30 let, co vidíme u našeho strážce finanční stability?

Z toho, co lze dohledat a jak se banka svými mediálními výstupy projevuje, vidíme obrázek klíčové instituce pro finanční stabilitu státu, která má na jedné straně naprosto nulový faktický zájem a know-how o existenci a povaze běžící klimatické krize a o jejím vlivu na měnovou, finanční a hospodářskou stabilitu na straně jedné, na straně druhé ale vystupuje velmi ideologicky a omezeně.

Ideologičnost lze spatřovat nejen v emotivních titulcích na stránkách ČNB typu “Ruce pryč od klimatické politiky”, “Boj s klimatickou změnou ohrožuje nezávislost centrálních bank” apod., ale i ve faktu, že pan viceguvernér vytrhává informace z kontextu a ve svých projevech neustále hovoří pouze o zhoubnosti nákupu zelených aktiv centrálními bankami a straší ztrátou nezávislosti - omezenost plyne z faktu, že nic jiného z jeho projevů neslyšíme.

Poznamenejme přitom ještě, že v posledních cca 10 letech přes neustálé sýčkování nejrůznějších prominentních analytiků - lze zmínit například populární zkázuvěštící rodinné duo Šichtařová-Pikora - o tom, jak strategie pumpování peněz do ekonomiky musí vést naprosto nevyhnutelně již v příštím roce, ale tentokrát už opravdu, k raketovému nárůstu inflace, ztrátě nezávislosti centrálních bank a celkovému finančnímu kolapsu, zatím nic srovnatelného s těmito prognózami v reálné ekonomice nenastalo a nezdá se, že by hrozilo, že by centrální banky svoje dosavadní působení nezvládaly.

Je tedy ČNB o tolik hůře vybavena po právní či intelektuální stránce, aby případné obdobné zásahy, jako jsme viděli v krizích od FEDu nebo ECB, bezpečně zvládla? Nezbývá než znovu dodat, že nedůvěra pana viceguvernéra ve schopnosti jeho vlastní instituce je znepokojující.

Ať už ale nákup zelených aktiv zhoubný je, či není, je jen jednou z mnoha možností, jak centrální banky mohou proti klimatické změně působit. Pokud to pan viceguvernér neví, nebo odmítá vzít na vědomí, pokud se brání akceptovat realitu a brání se spolupracovat s institucemi EU, snažícími se najít alespoň nějakou - a mnohdy i dost polovičatou, ale alespoň nějakou - cestu ke zvládnutí blížící se klimatické katastrofy za cenu co možná nejmenší bolesti, nebo pokud tomuto trendu dokonce jasně a veřejně oponuje, je to nesmírně znepokojující.

Pan viceguvernér Marek Mora je totiž z titulu své funkce odpovědný právě za koordinaci ČNB s institucemi EU a pokud k němu realita dnešního světa i jeho odpovědnost nedolehne, bude velmi pravděpodobně na místě se ptát, zda je tím správným člověkem pro tuto pozici.

Máslo z hlav si ale ve vztahu k setrvalému selhávání banky v oblasti analýzy budoucích rizik pro finanční a hospodářskou stabilitu - nejen ve vztahu ke klimatické krizi - musí umývat všichni členové Bankovní rady ČNB, na prvním místě přirozeně její předseda.