Ing. Michaela Menšíková: Česká vodní politika "na vodě"
Autoři koncepce operují s ekonomickými pojmy jako jsou "náklady", "cena", "přirozený monopol", v jejich výkladu však dostávají tyto pojmy jiný často zkreslený význam, aby posloužili politické obhajobě státních zásahů do vodního hospodářství. V koncepci je kupříkladu konstatováno, že "Další potřebou je zavedení vhodného regulačního systému k dodržení objektivních principů veřejného zájmu v prostředí přirozeně se vytvářejících monopolů." Státní regulace je obhajována na základě jakýchsi "objektivních principů veřejného zájmu." Kterou část veřejnosti a jaké její zájmy měli autoři ve skutečnosti na mysli není nutné zdůrazňovat. Zajímalo by mne co přesně se myslí tím "prostředím, kde se přirozeně vytváří monopoly", respektive co je přirozeného na státem regulovaném přístupu na trh. A co negativního by se stalo, i kdybychom přijali teorii, že trh s vodou je takový trh, který by měl "přirozenou" tendenci k monopolizaci? Za prvé žádná tržní struktura není trvalá, pokud není záměrně a uměle udržována. Za druhé neexistuje v historii monopol bez vlivu státu. Pojem přirozený monopol je používán často jen jako obhajoba pro politický vliv. Možná jen, že se autoři spokojili se statickým a technickým výkladem, jak je zřejmé i z jejich vnímání nákladů a cen.
Náklady, jako ostatně v mnoha nejen politických dokumentech, jsou vnímány jako objektivní kategorie. Neexistuje však nic jako objektivně dané náklady a tím méně pak "přiměřené náklady". Náklady, nebo-li cena výrobních faktorů, jsou až odvozená veličina od tržní ceny statků a služeb. Nezdá se logické oddělovat náklady jako čistě technickou záležitost. Koncepce konstatuje, že "náklady na vodohospodářské služby v povodí v zájmu užívání a rozvoje vodních zdrojů i jejich ochrany budou financovat ti, komu budou sloužit". To je docela logické, není důvod, proč by zdroje financoval někdo, komu na tom nezáleží, protože je nevyužívá. Nicméně právě regulace převádí náklady na jiné subjekty, než kterým zdroje ve skutečnosti slouží. Jestliže však dokument příjmá čistě technický pohled, chybí zde vysvětlení, jakým způsobem bude zahrnuta ochrana životního prostředí.
Představa naší vlády o "odpovědnosti" za stav našich vodních zdrojů a prevenci povodňových škod je patrná z prohlášení "...i přes maximální využití přidělených objemů z fondů Evropské unie je třeba zabezpečit zdroje národní...". Evropská unie má tedy převzít financování protipovodňové ochrany u nás, vlastně vždyť politika unie si určuje vyšší nároky na ochranu vodních zdrojů, tak proč naše problémy nenechat zdrojům našich sousedů.
Koncepce považuje za klíčové v oblasti vodovodů a kanalizací "jasné členění účasti veřejného a soukromého sektoru", tato myšlenka není ovšem více rozvedena. Jakou roli má tedy soukromý sektor hrát v této oblasti? Jediné čemu se věnuje pozornost, je nutnost regulačního úřadu k "ochraně veřejného zájmu uživatelů". Místo vytváření dálší a obvykle duplicitní byrokracie by se autoři měli zamyslet nad neefektivností současného regulačního systému.
Na závěr je nutné konstatovat, že co se týče časových horizontů pro své závazky, jejich řešení asi tolik nespěchá. Na druhou stranu není jasné, jestli bude respektováno u vodních zdrojů nutnost plánovat na delší dobu a uplatňovat princip opatrnosti, jelikož nejsme schopni dlouhodobější dopady většiny opatření určit.
reklama
