Daniel Vondrouš: U nás plýtvat nebudeme

Plýtvání jídlem, ilustrační snímek.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Katie Campbell / EarthFix / Flickr

Obce v tom nesmějí zůstat samotné

Zákon o zadávání veřejných zakázek v § 6, odst. 4 stanoví: „Zadavatel je při vytváření zadávacích podmínek, hodnocení nabídek a výběru dodavatele, povinen za předpokladu, že to bude vzhledem k povaze a smyslu zakázky možné, dodržovat zásady sociálně odpovědného zadávání, environmentálně odpovědného zadávání a inovací ve smyslu tohoto zákona. Svůj postup je zadavatel povinen řádně odůvodnit.“ Tato povinnost vstoupila v účinnost 1. 1. 2021. Už rok tedy úřady veřejné správy mají zadávat odpovědně, podporovat tak zaměstnanost sociálně a zdravotně znevýhodněných, omezovat plýtvání a šetřit životní prostředí.

Pomoci jim mohou strategické dokumenty, jako je Cirkulární Česko 2040 či chystaná novelizace Plánu odpadového hospodářství ČR. Možnosti obcí v oblasti prevence komplexně shrnuje Průvodce předcházením vzniku odpadů na komunální úrovni vydaný Ministerstvem životního prostředí a vládou schválená Metodika veřejného nakupování. Cennou pomoc představují bezplatné konzultační semináře Institutu odpovědného veřejného zadávání. Užitečné náměty lze najít v Metodice pro systematické rozvíjení činnosti MŽP a dalších spolupracujících státních institucí a institucí veřejné správy v oblasti předcházení vzniku odpadů, v materiálech Sítě ekologických poraden, spolku Arnika či Ministerstva životního prostředí.

S nejnovější pomocí přichází nyní Zelený kruh v podobě příručky „U nás plýtvat nebudeme, aneb jak snižovat množství komunálního odpadu“. Vedle souhrnu činností, které by měly odpovědnému zadávání podléhat a přehledu alternativních výrobků, obsahuje také příklady dobré praxe obcí u nás (např. Jičín, Jihlava, Brno) i v zahraničí (Vídeň, Nantes, Barcelona).

Jak zadávat odpovědně

Plakát "Neplýtvejte jídlem" z období druhé světové války.

Licence | Volné dílo (public domain)

Zdroj | National Archive

V souladu s novou povinností by úřady měly transparentně deklarovat cíle a pravidla veřejného zadávání a dát svým úředníkům konkrétní návod v podobě příslušné obecní či krajské metodiky. Její součástí má být katalog zadávacích řízení, kde budou tato kritéria uplatňována. Vytvoření správné praxe nějakou dobu trvá, třídící cíle se ale neúprosně blíží. Proto je namístě zejména obcím radit a pomáhat.

Metodika může být velmi konkrétní – např. uložit povinnost použít komplexní kritéria evropské metodiky pro nákup papíru. Především ale nemůže vynechat žádnou z oblastí veřejného zadávání, kde jsou dostupné úspornější alternativy. Jde například o omezování spotřeby stavebního odpadu při stavbách, využití demoličního odpadu, úsporné vytápění a osvětlení budov či využití nepotřebného vybavení kanceláří nabízením k levnému odprodeji nebo zdarma. Velkých úspor surovin, energie i peněz lze dosáhnout také zachytáváním a používáním dešťové vody či zajištěním využití prošlých potravin a jídel. Elektronizace agendy úřadu uspoří hory papíru. Občerstvení na akcích pořádaných městem může být bio a regionálního původu a obejít se bez zbytečných obalů na balenou vodu či miniaturní balení cukru či mléka do kávy. Řada alternativ se dnes používá v kancelářském vybavení či úklidových prostředcích. Označují je certifikáty EŠV (environmentálně šetrný výrobek), FSC (výrobek ze dřeva z udržitelného lesnictví), Fairtrade či Ekoznačka EU.

Proč má jít obec příkladem

Omezení plýtvání je přirozeně úkol pro všechny lidi. Úředníci veřejné správy i komunální politici se proto mohou ptát, proč se nové zákonné povinnosti vztahují jen na ně. Důvodů je víc. V České republice se investuje z veřejných peněz zhruba 600 miliard Kč ročně. Tím, jaké výrobky a služby obec nakupuje, může tedy významně ovlivnit nabídku šetrného a trvanlivého zboží na trhu. Chce-li obec do společného úkolu zapojit své obyvatele, měla by sama jít příkladem. A zásadní vliv na zapojení lidí má dostupnost příležitostí k jejich šetrnému chování. Obec by proto měla vytvářet vhodné podmínky pro fungování místních opraven, půjčoven, second handů či bleších trhů, charitativních sbírek či systémů opakovaně použitelných obalů.

Příkladem jdou například v hlavním městě. Od prosince 2020 platí konkrétní pravidla pro šetrný provoz úřadu i akcí, které Praha pořádá či zaštiťuje. Na všech takových akcích pro veřejnost najdete výhradně znovupoužitelné či vratné nádobí. Také soukromí nájemci obchodů, restaurací a dalších provozoven, které jsou v nájmu hlavního města nebo jeho příspěvkových organizací, už nemohou používat jednorázové plastové či více materiálové výrobky, existuje-li za ně šetrná náhrada. V prostorách Magistrátu včetně jeho bufetů pro zaměstnance a veřejnost jsou plastové lahve a jednorázové nádobí nahrazeny džbánky na vodu a klasickým keramickým nebo porcelánovým nádobím. Zakázána jsou plastová brčka, všechny nové nápojové automaty vydávají pouze recyklovatelné papírové kelímky a zároveň umožňují i prodej do vlastních hrnků. Rozšiřuje se i síť veřejných pítek po městě s cílem omezit spotřebu plastových lahví.

Praha ale určitě není jediná, která k zákonným povinnostem i k vlastním ambicím přistoupila odpovědně. Zkuste se ptát po možnostech ve svých obcích. A další jistě objevíte sami. Zjistíte si třeba, jaké má vaše osobní spotřeba dopady a jak to lze změnit, poradíte se v ekoporadně. Abyste předešli zbytečnému odpadu, můžete sdílet auta, půjčovat si knihy nebo nářadí, nechat si opravit domácí přístroje, prodávat a nakupovat použité oblečení či jiné výrobky, věnovat někomu zbytné věci, bránit plýtvání jídlem a hromadu dalších věcí.

Omezení plýtvání je prostě úkol, do kterého se může zapojit každý. Tím, že bude omezovat svou vlastní produkci zbytečných odpadů. Ale také tím, že bude po své obci chtít, aby šla příkladem a vytvářela pro prevenci odpadů vhodné podmínky. Zákony máme, teď ještě tu praxi.