Dušan Utinek: Bolševik křičí: Chyťte bolševika!

Předseda Českomoravské myslivecké jednoty Jiří Janota opět používá pojem vyvlastnění pro snahu napravit alespoň následné škody způsobené výkonem práva myslivosti. A to nejen v lesích, ale na všech tzv. honebních pozemcích, tedy i ve volné krajině. V Ekolistu tento názor prezentoval v komentáři Návrh zákona o myslivosti vyváží zájmy zvěře a lesa. Domnívám se, že kořen a příčina škod na zemědělských a lesních pozemcích je v tvorbě honiteb, právech uživatelů honiteb a možnosti domoci se ochrany vlastnických práv vlastníků honebních pozemků. Tam je pojem vyvlastnění mnohem více na místě. Následující řádky se vztahují především k tzv. společenstevním honitbám (je jich více než 70 %) a autor uznává, že neplatí vždy a všude. Ale platí, bohužel, velmi často.

Když se honitby v roce 2002 tvořily (dle zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti), byla zájmem schvalujícího orgánu státní správy nikoli ochrana práv vlastníků honebních pozemků, ale pokrytí celého území v jeho gesci honitbami.

Představte si jednání valné hromady honebního společenstva. Hlasuje se na něm například o využití honitby, jejím pronájmu, výši nájemného a veškerém naplnění vlastnických práv. Nepřítomným vlastníkům ale stačí napsat plnou moc, podle zákona o myslivosti není třeba ověřovat jejich podpis. Což je pozoruhodné, protože to stát ukládá při kdejakém méně významném úkonu.

Mnozí vlastníci ani nevědí, že jsou členy honebních společenstev, natož jaká jsou jejich práva (a povinnosti!) a jak je jejich jménem hlasováno . A státní správu myslivosti věrohodnost podpisů při zakládání honebních společenstev ani nezajímá. Takže vlastníci honebních pozemků ani nemají jakoukoli přiměřenou náhradu za to, že někdo jejich pozemky užívá, sklízí a přivlastňuje si to, co na těchto pozemcích žije, co z těchto pozemků přijímá potravu a zde se i množí. Ale to zřejmě není vyvlastnění!

Jiří Janota dále hovoří o právech vlastníků a jejich rozhodování o plánech lovu. Ve skutečnosti o plánech lovu rozhoduje uživatel honitby, tedy příslušný myslivecký spolek.

Valná hromada honebního společenstva, která by měla zastupovat vlastníky, jej cestou hlasů vytvořených již zmíněnými plnými mocemi schválí, pokud tento dokument vůbec dostane na vědomí.

Domnívám se, že pokud opravdu žijeme ve společnosti, kde je vlastnické právo chráněnou ústavou, je nezbytné provést kontrolu zakládacích dokumentů honebních společenstev a ke všem vyžadovat ověřené podpisy.

Dále je třeba zákonem zajistit vlastníkům kromě spravedlivého podílu na rozhodování honebních společenstev (dle výměry honebních pozemků) i přiměřené nájemné.

Za třetí by se měl výkon práva myslivosti zařadit do zákona o dani z příjmů, protože je zde nerovnost mezi tzv. spolkovou myslivostí a subjekty, které mají myslivost jako jeden z předmětů podnikání. Ti ze své činnosti daně platí. Za zmíněné vyvážení zájmů není možné považovat stav, kdy je skupina zájmů, byť chráněných ústavou, zcela ignorována.

Stálo by za to při další novotvorbě legislativních pravidel, upravujících hospodaření se zvěří, zvážit zda současná právní úprava hospodaření se zvěří a její faktické naplňování nevytvářejí novou privilegovanou vrstvu obyvatel a další nerovnost ve společnosti.

V čem tuto privilegovanost spatřuji? Kromě onoho přivlastňování si toho, co vyrostlo a žije na cizích pozemcích, na což může být nahlíženo jako na porušení občanského zákoníku, § 996 (poctivému držiteli náleží všechny plody věcí, jakmile se oddělí), je to užívání cizích pozemků bez odpovídající náhrady jejich vlastníkům, neplacení daně za privilegium moci chodit se zbraní ve volné krajině a tuto zbraň používat, nemluvě o řádném vedení účetnictví za všechny výnosy v cenách v kraji obvyklých a evidenci těchto tržeb, což musí činit kdejaký provozovatel kiosku u nádraží, a řádné zdanění těchto výnosů.

Kromě ztrát státu na dani z příjmů je to problematika škod výkonem činnosti – práva myslivosti, kterou se snaží odstranit novela zákona o lesích z podzimu loňského roku – jak předcházet škodám zvěří na produkci, jak chovat zvěř tak, aby nezpůsobovala hospodářské škody. Škody zvyšují náklady či snižují výnosy subjektům, které daně řádně odvádějí, čili stát významně ztrácí na straně výnosů daně z příjmů.

A není to jen problém lesů, teď zdůrazněný tzv.kůrovcovou kalamitou a obnovou porostů po těžbě kalamitního dříví, ale škody jsou i na produkci zemědělské, jenom se jimi nikdo příliš nezabývá.

Jsem v naprosté shodě s Jiřím Janotou, že proti vyvlastnění je třeba se bránit. A je třeba hledat vyvážení všech zájmů. Jen je spatřuji úplně jinde.

---

reklama

---