Eva Tylová: Bez Petra Kužvarta by řada zákonů zůstala v 90. letech jen na papíře

Zpráva o smrti Petra Kužvarta mě naplnila obrovským smutkem nad smrtí kamaráda, který byl pro mě nejen přítelem, ale i člověkem, kterého jsem si pro jeho neutuchající úsilí o ochranu zájmů občanů, zájmů veřejných velice vážila a vždy vážit budu. Odešel člověk, který po celý svůj život probojovával demokratické principy a bránil právo lidí na příznivé životní prostředí. Jednou z hybných sil revoluce v roce 1989 byl právě naprosto tristní stav životního prostředí. Právě proto byla v prvním volebním období velká vůle zákonodárců schválit zákony, které tento stav změní. Vznikající legislativa byla na tehdejší dobu velice pokroková v celoevropském kontextu, příkladem byl zákon o EIA požadující hodnocení koncepcí. Na její přípravě se podílel i Petr Kužvart jako právník Federálního ministerstva životního prostředí. Jak říkal Ivan Dejmal, tehdejší ministr životního prostředí České republiky, „musíme dát co nejvíce potřebných zákonů schválit v tomto období, teď je vůle a ta již v příštím volebním období nebude.“ A měl pravdu, nebyla. V dalším volebním období ve vládě pod taktovkou ODS se zákony na ochranu životního prostředí spíše rozmělňovaly a oklešťovaly a vůle přijímat nové byla malá, až žádná. Nastoupila potřeba přijaté zákony důsledně vymáhat.

Vždyť ten okruh povede jen o pár set metrů dále

Zákony byly přijaty, ale vůle je dodržovat na straně některých orgánů nebyla a zde znovu přichází úloha JUDr. Petra Kužvarta, tentokrát jako excelentního právníka při obraně zájmů veřejných. Bez něj by řada ustanovení zákonů v oblasti životního prostředí v 90. letech zůstala jen na papíře.

Některé státní organizace, jako například Ředitelství silnic, předchůdce Ředitelství silnic a dálnic, stále konaly pod heslem socialismu, co stát dělá, dobře dělá a vy mlčte. Po tom, co je v zákoně napsáno, se příliš neohlížely, tedy rozhodně ne do nějakých malicherných podrobností, jako že je třeba posoudit trasu dálnice z hlediska vlivů na životní prostředí v místě, kde má opravdu vést a ne o kus dále. To se projevilo například v kauze obchvatu Plzně, kde Petr Kužvart zastupoval postižené obce a občany, kteří usilovali stejně jako ekologové o vedení trasy obchvatu Plzně v rozumnější trase než je provrtání vrchu Valík.

V řízení byla řada chyb, na které Petr Kužvart poukázal, a tak Vrchní soud v Praze zrušil územní rozhodnutí někdejšího ministerstva hospodářství o umístění dálničního obchvatu Plzně, protože k ní například nebyl vypracován posudek vlivu na životní prostředí. I když nakonec kauza obchvatu dopadla po stránce věcné tristně, tak i v jejím důsledku úřady pochopily, že zákony musí dodržovat každý. I úřady a státní organizace.

Aby to nebylo jako na Klondiku

Pokud by se někdo setkal s dobýváním zlata jen v dětství z četby dobrodružné literatury a myslel si, že v Čechách na zlato nenarazí, tak by se velice zmýlil. Nejsou to sice valouny, ale zlato se v horninách na řadě míst České republiky nachází a to dokonce ne v úplně malém množství. Například v nalezišti ve Veselém kopci vedle Mokrska to je celých 57 tun. Ovšem jeho forma je taková, že pro jeho získání byste museli rozemlít celý kopec a pak ho vyloužit. To však řadě firem nevadilo a zažádaly o průzkum, který je v podstatě první etapou těžby. I zde hájil Petr Kužvart právo lidí na přijatelné životní prostředí. Díky němu mohou obyvatelé Mokrska, Rožmitálu či Kašperských hor být v klidu, nehrozí jim rozemletí okolních kopců, ne-li loužení kyanidy. Nám všem nezůstane rána v krajině.

Do cementu meleme svoji historii

Stejný boj o zájmy lidí, obcí a krajinu i chráněné prvky přírody svedl při omezování těžby vápenců v Českém krasu. Cement se vyrábí z vápence, který vznikl usazováním a postupnou přeměnou vápenitých schránek zemřelých prehistorických vodních živočichů. Když ho využíváme, tak si meleme vlastní historii. Nejcennější ložiska je tedy třeba ochránit před devastací. Petr Kužvart se angažoval nejen v omezování těžby, ale také zastupoval obec Tmaň proti zamýšlené stavbě cementárny.

Proti megalomanským záměrům developerů

Nejen krajinu, ale i města chtějí někteří zastavět naddimenzovanými stavbami. S Petrem Kužvartem jsem spolupracovala jako místostarostka v územních řízeních proti výstavbě megalomanských bytových objektů na sídlišti v Modřanech v letech 2010 až 2013. I díky němu se podařilo tyto stavby usměrnit na míru přijatelnou pro okolní obyvatele.

Petře díky, Tvůj prapor budeme držet dál vztyčený

Za osobní nasazení při vedení soudních sporů v roce 1997 - těžba zlata na Rožmitálsku, spor obce Kašperské Hory versus Bohemia TVX Gold a spor ve věci cementárny u Tmaně - dostal Petr Kužvart cenu Josefa Velka. Ocenění za konkrétní činy v ochraně přírody a životního prostředí mu také udělila Správní rada nadace Nika za rok 1997.

Svoje zkušenosti předával dále a ve spolupráci s ním vyrostla řada ekologických právníků kolem Ekologického právního servisu, který založil, a kteří jeho boj za veřejný zájem vedou dále.

Nebyl to také žádný suchar, pracující jen se spisy, jakými někdy právníci jsou. Konkrétní znalost místa si ověřoval na exkurzích Ekologické společnosti a STUŽ i rozhovory s místními lidmi přímo v terénu.

Pro mě je Petr Kužvart hrdinou, který vedl nelehký boj proti aroganci moci, za lepší společnost, nezištně pomáhal druhým. Byl a vždy zůstane pro mě nadějí, že vše se nedá uplatit penězi. Ten boj si vybral svoji daň, podlomil Petrovi zdraví a Petr předčasně zemřel. My ti Petře slibujeme, že v Tvém úsilí budeme pokračovat.

---

reklama

---