https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/evan-balounova-co-prineslo-klimaticke-jednani-v-glasgow
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Eva Balounová: Co přineslo klimatické jednání v Glasgow?

3.12.2021
Prezident Tuvalu se připravuje ke svému proslovu delegátům klimatického summitu v Glasgow.
Prezident Tuvalu se připravuje ke svému proslovu delegátům klimatického summitu v Glasgow.
Ve dnech 31. října až 13. listopadu proběhla Konference OSN o změně klimatu (COP26) ve skotském Glasgow. Jejími výstupy jsou jednak oficiální rozhodnutí schválená smluvními stranami, z nichž nejvýznamnější je závěrečná klimatická dohoda – Glasgow Climate Pact – která byla jednomyslně schválena všemi účastníky, a jednak celá řada dílčích dohod ujednaných různě velkými skupinami států a dalšími aktéry.
 
Očekávání směrem ke COP26

Konference OSN o změně klimatu – neboli 26. setkání smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (COP26) – sloužila také jako třetí setkání smluvních stran Pařížské dohody z roku 2015 a vzhledem k pandemii covidu-19 proběhla s ročním zpožděním. I tak bylo její konání kritizováno ze strany některých neziskových organizací, které poukazovaly na to, že proočkovanost v některých rozvojových zemí ještě není taková, aby umožnila účast všech aktérů.

Od setkání se očekávalo především doladění některých detailů Pařížské dohody a debata ohledně financování klimatických opatření a ukončování využívání uhlí. Některé smluvní strany již s předstihem před konferencí aktualizovaly svoje klimatické příspěvky, Čína například ohlásila, že již nebude budovat nové uhelné elektrárny v zahraničí, a Turecko ratifikovalo Pařížskou dohodu. Očekávalo se, že ambicióznější klimatické příspěvky představí na konferenci i další státy. Studie zveřejňované před jednáními totiž upozorňovaly, že prozatímní přísliby ani podle nejoptimističtějších scénářů k cíli Pařížské dohody (oteplení výrazně pod hranicí 2 °C a usilování o 1,5 °C) postačovat nebudou. Klimatickému jednání také předcházelo vydání první části Šesté hodnotící zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC), ve které panel v srpnu 2021 kromě jiného varoval, že ke zvýšení globální teploty o 1,5 °C dojde pravděpodobně již v roce 2040 a že se blížíme k tzv. bodům zlomu. IPCC rovněž upozornil na nutnost vyvíjet co nejvyšší úsilí k odvrácení nejhorších dopadů změny klimatu a že vyšší pozornost by měla být upřena na metan a jeho regulaci.

Závěrečná klimatická dohoda – Glasgow Climate Pact

Závěrečný dohodnutý text, anglicky Glasgow Climate Pact (nejvíce zranitelné země neúspěšně navrhovaly název Glasgow Climate Emergency Pact), se skládá z osmi částí, ve kterých se postupně věnuje vědeckému poznání a naléhavosti, adaptaci na změnu klimatu a financím na ni, mitigaci, přesunu financí a technologií, ztrátám a škodám, provádění Pařížské dohody a spolupráci. Státy hned v úvodu textu vyjadřují znepokojení nad tím, že lidská činnost již způsobila oteplení o přibližně 1,1 °C a že dopady změny klimatu jsou nyní patrné na celém světě a přitom uhlíkové rozpočty k dodržení cílů Pařížské dohody se rychle vyčerpávají. Proto je zdůrazněno, že v tomto kritickém desetiletí je naléhavě nutné zvýšit ambice a opatření v oblasti zmírňování změny klimatu, přizpůsobování se této změně a financování, aby se odstranily nedostatky v plnění cílů Pařížské dohody.

V oblasti adaptace státy nabádají k jejímu většímu zohlednění v územním plánování, většímu vědeckému poznání v této oblasti a vypracovávání adaptačních strategií. Ohledně financování adaptace dohodnutý text vyzývá rozvinuté země, aby minimálně zdvojnásobily své společné poskytování finančních prostředků na přizpůsobení se změně klimatu smluvním stranám z rozvojových zemí na období do roku 2025 (oproti úrovni roku 2019).

V oblasti mitigace změny klimatu byla znovu uznána snaha usilovat o omezení nárůstu globální teploty o 1,5 °C. K tomu je dle smluvních stran Pařížské dohody potřeba rychlé a trvalé snížení celosvětových emisí skleníkových plynů, včetně snížení celosvětových emisí oxidu uhličitého o 45 % do roku 2030 ve srovnání s úrovní v roce 2010 a na nulovou úroveň kolem poloviny století, jakož i hluboké snížení emisí dalších skleníkových plynů. Státy uznaly, že v tomto kritickém desetiletí je potřeba urychlených opatření, a to na základě nejlepších dostupných vědeckých poznatků a spravedlnosti, které budou odrážet společné, ale rozdílné odpovědnosti a schopnosti s ohledem na různé vnitrostátní podmínky v kontextu udržitelného rozvoje a úsilí o vymýcení chudoby. Státy byly vyzvány, aby zvýšily své ambice a zlepšily jejich provádění v tomto kritickém desetiletí – tato problematika má být otevřena opět na příštím COP27 v Egyptě, kde bude diskutováno přijetí textu, který vypracuje v tomto ohledu pomocný orgán. Do konce roku 2022 mají smluvní strany také revidovat a posílit své cíle (vnitrostátně stanovené příspěvky) pro rok 2030 tak, aby byly v souladu s cíli Pařížské dohody. Souhrnná zpráva o příspěvcích má být každoročně aktualizována. Státy byly rovněž vybídnuty, aby předložily svoje dlouhodobé strategie nízkoemisního rozvoje.

Konference COP26 se také shodla na urychlení vývoje, zavádění a šíření technologií a přijímání politik s cílem přejít na nízkoemisní energetické systémy, a to i rychlým rozšířením zavádění čisté výroby energie a opatření v oblasti energetické účinnosti, včetně urychlení úsilí o postupné omezení neomezené výroby energie z uhlí a ukončení neefektivních dotací fosilních paliv, přičemž uznala potřebu podpory spravedlivé tranzice. Závěrečná dohoda tedy poprvé v historii vyzývá k postupnému omezení využívání uhlí k výrobě elektrické energie („phase down coal“). Tato formulace byla použita jako ústupek Číně a Indii, které nesouhlasily s formulací postupného ukončení využívání uhlí („phase out coal“). Dále byly státy vybídnuty k opatřením ke snížení emisí dalších skleníkových plynů (kromě oxidu uhličitého) do roku 2030, včetně metanu, a byla uznána role lesů a dalších ekosystémů.

Pokud jde o financování opatření v oblasti klimatu, bylo konstatováno, že zatím nedošlo k mobilizaci 100 miliard dolarů ročně ze strany rozvinutých zemí. Dohodnutý text proto vyzývá ke splnění tohoto cíle 100 miliard dolarů co nejdříve. Ke sladění finančních aktivit s cíli Pařížské dohody byli vybídnuti i mimostátní aktéři a bylo zdůrazněno, že je naléhavě nutné zlepšit porozumění a opatření, aby finanční toky byly v souladu s cestou k rozvoji s nízkými emisemi skleníkových plynů a odolnému vůči změně klimatu, a to transparentním a inkluzivním způsobem v kontextu udržitelného rozvoje a vymýcení chudoby. Během jednání byla také diskutována otázka financování po roce 2025, jedna z navržených možností hovořila o mobilizování 1,3 bilionu dolarů ze strany rozvinutých států ročně do roku 2030, které by byly rovnoměrně použity k mitigaci a adaptaci. Nad financováním po roce 2025 však zatím nebyla nalezena shoda a tento návrh se do schválené dohody nedostal.

Otázka ztrát a škod, neodvratitelně způsobených změnou klimatu, bývá považována za třetí pilíř mezinárodního klimatického práva spolu s mitigací a adaptací, a zpravidla je zvedávána rozvojovými státy. Kromě tzv. Varšavského mezinárodního mechanismu dohodnutého v roce 2013, který slouží k posílení dialogu a podpoření další akce, je tato problematika v klimatických jednáních poměrně opomíjena, ovšem na COP26 se očekával posun. V roce 2019 totiž došlo k založení tzv. Santiagské platformy a od COP26 se očekávalo její vybavení finančními prostředky, pracovníky a pravomocemi. Závěrečný text sice obsahuje ustanovení, že Santiagská platforma bude vybavena finančními prostředky k poskytnutí technické podpory, nicméně to rozvojové státy kritizovaly jako finanční podporu, která půjde zejména konzultantům ze zemí globálního severu. Závěrečný text také obsahuje ustanovení o založení tzv. Glasgowského dialogu k diskuzi ohledně financování. Ustanovení týkající se ztrát a škod jsou nakonec považována za ústupek rozvinutým zemím, proto se očekává otevření této problematiky na příštích jednáních.  

COP26 rovněž dokončila technická jednání o takzvaném souboru pravidel k provádění Pařížské dohody (the Paris Agreement Rulebook), který stanoví požadavky na transparentnost a podávání zpráv pro všechny smluvní strany, aby mohly sledovat pokrok v plnění svých cílů v oblasti snižování emisí. Soubor konkrétně obsahuje:

(a) Společné časové rámce pro vnitrostátně stanovené příspěvky uvedené v čl. 4 odst. 10 Pařížské dohody (každých pět let – počínaje v roce 2025 příspěvkem pro roky 2031–2035);

(b) Metodické otázky týkající se rámce posílené transparentnosti pro opatření a podporu podle článku 13 Pařížské dohody;

(c) Způsoby a postupy fungování a využívání veřejného registru uvedeného v čl. 4 odst. 12 Pařížské dohody;

(d) Způsoby a postupy provozování a používání veřejného registru uvedeného v čl. 7 odst. 12 Pařížské dohody;

(e) Pokyny pro postupy uvedené v čl. 6 odst. 2 Pařížské dohody;

(f) Pravidla, způsoby a postupy pro mechanismus zřízený podle čl. 6 odst. 4 Pařížské dohody;

(g) Pracovní program v rámci netržních přístupů podle čl. 6 odst. 8 Pařížské dohody.

Právě dojednání prováděcích pravidel podle článku 6 Pařížské dohody bylo označováno za příslovečný chybějící dílek skládačky světové klimatické akce. Smyslem tohoto článku je vytvoření rámce pro globální spolupráci při snižování emisí, a to především prostřednictvím mezinárodních trhů s uhlíkem. Článek 6 obsahuje tři samostatné mechanismy tzv. dobrovolné spolupráce ke zvýšení klimatických ambicí. Dva jsou založeny na tržních mechanismech, třetí je založen na netržním přístupu. COP26 dosáhla rozhodnutí ke každému z těchto mechanismů.

Závěr klimatické dohody kromě jiného vyzývá generálního tajemníka OSN, aby svolal světové lídry v roce 2023 za účelem zvážení ambicí do roku 2030, uznává důležitou roli původních obyvatel či mladých lidí a volá po posílení role žen. Během COP26 totiž světoví lídři také diskutovali tzv. gender action plan, který byl iniciován na předchozím COP25. Kromě finančních příslibů byl schválen i závěrečný text, jenž státy vyzývá ke zvýšení úsilí k implementaci tohoto plánu.

Dílčí ujednání, dohody a výsledky

Během klimatických jednání v Glasgow došlo také k dojednání dílčích dohod mezi smluvními stranami Pařížské dohody a různými nestátními aktéry. Hned v prvních dnech konference v Glasgow se přibližně sto států zavázalo k cíli snížit do roku 2030 úniky metanu do atmosféry o 30 % oproti roku 2020. The Global Methane Pledge byla iniciována Spojenými státy americkými a Evropskou unií a státy uvádějí, že její signatáři produkují téměř polovinu světových emisí metanu. Přes sto států, včetně Brazílie, Indonésie a Konžské demokratické republiky, se zavázalo, že do roku 2030 zvrátí úbytek světových lesů. Další ujednání se týkají finanční podpory pro ochranu a obnovu lesů, celkem aktéři přislíbili asi 19 miliard dolarů na praktické projekty péče o tropické pralesy. Skupina několika zemí včetně Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, Polska, Turecka nebo Indie společně se společnostmi, jako je Ford nebo General Motors, také ohlásila, že chtějí do roku 2040 dosáhnout toho, aby trh s novými automobily nabízel výhradně bezemisní vozidla. Skupina zemí rovněž vydala prohlášení k přechodu na zelenou energii, kde se přihlásila k cíli přejít od neomezené výroby energie uhlí k určitým časovým obdobím (v roce 2030 v případě velkých ekonomik a v roce 2040 v případě ostatních, případně co nejdříve po těchto datech). Dále byla podepsána například deklarace k emisím z mezinárodního letectví, která mimo jiné podpořila Mezinárodní organizaci pro civilní letectví v jejím úsilí o snižování těchto emisí.

Kromě oficiálních výstupů a dílčích dohod využily smluvní strany Pařížské dohody klimatická jednání také k oznámení navýšení svých klimatických ambicí. Indie deklarovala cíl dosáhnout do roku 2070 klimatické neutrality a navýšila svůj cíl pro rok 2030 pro snížení emisí na 45 %. Toto oznámení vedlo k okamžité snaze o aktualizaci klimatických trajektorií, které modelují, zda se podaří dosáhnout cíle Pařížské dohody o změně klimatu. Pokud vezmeme v potaz ambice ohlášené na COP26, deklarované dlouhodobé cíle i podmíněné přísliby, optimistické scénáře nyní po konferenci v Glasgow hovoří o předpokládaném oteplení v tomto století o 1,9 °C (1,3–2,7 °C). Na druhou stranu, pokud zohledníme pouze nepodmíněné příspěvky do roku 2030, předpokládané oteplení při jejich dodržení je spíše o 2,7 °C (1,9–4 °C). Tyto odhady nezahrnují podmíněné příspěvky, které mají například některé rozvojové země v souvislosti s podmínkou finanční podpory, ani dlouhodobé cíle klimatické či uhlíkové neutrality, u nichž je prozatím obtížné spoléhat na jejich dosažení. Nicméně všechny scénáře pracují s tím, že příspěvky budou opravdu implementovány (tj. převedeny pro právního řádu a dodrženy).[1]

Hodnocení konference

COP26 je hodnocena velmi rozporuplně, jedni mluví o určitém posunu a pokroku, druzí se domnívají, že jde o stále stejné prázdné sliby a proklamace. Generální tajemník OSN António Guterres například označil dohodu za základní stavební kámen pro další pokrok. Nicméně řekl, že se nepodařilo splnit ani jedno ze tří základních kritérií pro úspěch setkání: nepodařilo se snížit emise do roku 2030 na polovinu, nepodařilo se získat 100 miliard dolarů od bohatých zemí na pomoc chudým, ani zajistit, aby polovina této částky pomáhala rozvíjejícím se zemím přizpůsobit se nejhorším dopadům změn klimatu. Alok Sharma – britský politik, který celé konferenci předsedal – shrnul výsledek jako pokrok v oblasti uhlí, aut, peněz a stromů. Ocenil také přístup zemí a omluvil se za nutnost ústupků. Hlavní vyjednavač za EU Frans Timmermans považuje výsledný text za naději pro budoucí generace a řekl, že cíl 1,5 °C zůstává naživu. 

Cíle vybraných smluvních stran Pařížské dohody – tabulka ukazuje nejambicióznější deklarace, které však ještě nemusely být promítnuty do reálných opatření (aktualizováno po COP26).
Cíle vybraných smluvních stran Pařížské dohody – tabulka ukazuje nejambicióznější deklarace, které však ještě nemusely být promítnuty do reálných opatření (aktualizováno po COP26).

Výhledy

Příští rok proběhne COP27 v Egyptě, o rok později v roce 2023 je plánováno COP28 ve Spojených arabských emirátech. Od těchto dvou zemí se neočekávají takové výsledky jako od britské diplomacie, proto směrem k těmto setkáním panují jen nízká očekávání.

 

[1] Obdobné odhady uvádí i Climate Action Tracker: Oteplení o 2,7 °C pokud zohledníme pouze stávající politiky, o 2,4 °C pokud budou plně implementovány příspěvky do roku 2030, o 2,1 °C pokud budou plně implementovány dlouhodobé cíle a příspěvky do roku 2030 a o 1,8 °C v případě, že by byly plně implementovány příspěvky do roku 2030 a společně s nimi i všechny zatím jen deklarované cíle a dlouhodobé cíle. 


reklama

 
foto - Balounová Eva
Eva Balounová
Autorka je pracovnicí Centra pro klimatické právo a udržitelnost Ústavu státu a práva AV ČR.

 twitter
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (26)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Miroslav Vinkler

Miroslav Vinkler

3.12.2021 10:18

Mám jiný názor, COP26 v Glasgow bylo velké blabla (vzácně souhlasím s Grétou) a nevyřešilo téměř nic.
Základní problém leží úplně jinde než se nám zelená lobby snaží nabulíkovat, to jest v oblasti zdrojů a jejich spotřeby ve vazbě na kvalitu životního prostředí.

Množství vytěžených surovin přesáhlo 100 miliard tun za rok. Recykluje se jen necelých devět procent materiálů a surovin. Spotřeba materiálů a zdrojů se od roku 1970 do roku 2017 zvýšila čtyřikrát. To znamená, že roste rychleji než populace, jež se zdvojnásobila.

Za poslední dva roky spotřeba zdrojů globálně rostla o osm procent, podíl recyklace se ale snížil z 9,1 procenta na 8,6 procenta. V průměru každý člověk na planetě spotřebuje ročně 11,3 tuny surovin.
Konvenční ekonomie se domnívá, že životní prostředí je součástí ekonomiky, ale ve skutečnosti je tomu přesně naopak, protože ekonomika je nedílnou součástí životního prostředí.

Pokud bude světové společenství řešit pouze naprasklé sklíčko v těžce poškozené vitráži, nikam se nedostane.

Green Deal nás prokazatelně vede do zelené chudoby, první příznaky už máme i v ČR= cenová exploze energií, rozsáhlých sociálních nepokojů, těžkému poklesu životní úrovně a vítězství diletantů nad odborníky.
Zato budeme genderově vyvážení a na smetiště dějin vyhodíme mýtus bílého muže.
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

3.12.2021 11:08 Reaguje na Miroslav Vinkler
Zato vaše stokrát tapetované nesmysly toho vyřeší fakt hodně.
Odpovědět
Miroslav Vinkler

Miroslav Vinkler

3.12.2021 11:30 Reaguje na Pavel Hanzl
Vaše schopnost myšlení se zužuje pouze na bláboly o protějšku, jinak velké nic.
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

3.12.2021 15:07 Reaguje na Miroslav Vinkler
To co tam píšete je známý fakt a proto vznikl green deal, který má ambici to skutečně vyřešit, na rozdíl od vaší čisté kritiky.
Nikdy se mi nepodařilo z vás vyrazit, jak se to má teda udělat správně.
ČR v období babišistánu nemůžete považovat za standardní evropskou zemi.
Odpovědět
KP

Karel Ploranský

4.12.2021 14:13 Reaguje na Pavel Hanzl
Green Deal má ambici to vyřešit. Ale ambice ještě neznamená řešení. Ke skutečnému řešení, k tomu má hodně, ale opravdu HODNĚ daleko.
Pokud si někdo myslí, že nejlepší řešení jsou ta nejdražší, pak ano, pak může tleskat. Ale kdo myslí jako hospodář a než vydá korunu, zváží zda ten výdaj přinese nějaký efekt, ten se chytá za hlavu.

Znovu opakuji, že to úplně nejzákladnější neřeší NIKDO - ani EU ve svém GD, ani ostatní světoví papaláši v Glasgow.
Co to je?
Jak píše pan Vinkler, v průměru každý člověk na planetě spotřebuje ročně 11,3 tuny surovin. Je zbytečné se dohadovat o tom, že někteří spotřebují víc a jiní méně - na věci to nic nemění. Důležité je to, že KAŽDÝ člověk, který na Zemi přibude navíc, každý bez výjimky, znamená DALŠÍ ZVÝŠENÍ SPOTŘEBY. A je bláhové se domnívat, že nás zachrání nějaký Green Deal, protože ten zdaleka nestačí ani na to, aby důsledky toho šíleně rychlého přírůstku populace vykompenzoval! Natožpak aby ten trend rostoucí spotřeby a produkce škodlivin (všech, nejen CO2) otočil nazpátek.
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

4.12.2021 20:21 Reaguje na Karel Ploranský
Přírůstky obyvatel se stále snižují, ale i to je problém. Ovšem pouze velmi drastické snížení populace především v civilizovných zemí (i v Číně) by byl nějak poznat. Ale řešení by to stejně nebylo ale jak to zařídit?? Určité a někdy dost úspěšné pokuzy učinili už dříve nejkrutější diktátoři, třeba Hitler a Stalin, ale byla to fakt dobrá cesta?
Odpovědět
J

Jiří Svoboda

3.12.2021 12:56 Reaguje na Miroslav Vinkler
Ve všem, co píšete, s vámi souhlasím.

Akorát mi není jasné, k čemu je prakticky dobrá (využitelná) vaše věta "Konvenční ekonomie se domnívá, že životní prostředí je součástí ekonomiky, ale ve skutečnosti je tomu přesně naopak, protože ekonomika je nedílnou součástí životního prostředí.".
Odpovědět
Miroslav Vinkler

Miroslav Vinkler

3.12.2021 17:13 Reaguje na Jiří Svoboda
Ekologická ekonomika zdůrazňuje ekonomiku jako podsystém ekosystému se zaměřením na zachování přírodního kapitálu a odmítá tvrzení, že lidský („fyzický“) kapitál může nahradit přírodní kapitál.

Klasická ekonomika sleduje pouze optimální komerční využití zásob přírodních zdrojů.
Odpovědět
J

Jiří Svoboda

4.12.2021 13:08 Reaguje na Miroslav Vinkler
To souhlasím, ale co s tím? Je třeba najít mezi oběma přístupy nějaký harmonický průměr a je otázka, zda modifikovat ekologickou či klasickou ekonomiku coby východisko. Já jsem přesvědčen, že ve světe je zaběhnutá klasická ekonomika a nezbývá, než tu účinně modifikovat.
Odpovědět
ss

smějící se bestie

3.12.2021 12:55
Co ?
Že ti zúčastnění žijou ve své " bublině/skleníku " a podle toho se chovají - pro ně uhlíková stopa neplatí.
Ale poroučet ostatním by chtěli " vesele " !
Odpovědět
RH

Robin Hrubý

3.12.2021 13:07
95 % evropské populace vůbec netuší, co se na ně v rámci Green Deal a Fit for 55 chystá. Ti progresívnější z nich mají jakési tušení, že by se "pro přírodu mělo něco udělat". Až se skutečně rozjede soukolí lidského omezování kvůli plnění evropských cílů, velmi rychle se změní nálada ve společnosti a následně i evropská politická reprezentace. Bez kompromisů a hlavně komunikace s veřejností to stejně bude jen cár papíru.
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

3.12.2021 15:08 Reaguje na Robin Hrubý
Horší, než v ČR, to nemůže být nikde.
Odpovědět
J

Jiří Svoboda

3.12.2021 15:58 Reaguje na Pavel Hanzl
Jen abyste nakonec prstíčkem nehrabal!
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

3.12.2021 17:28 Reaguje na Jiří Svoboda
Může se stát. Demagogové prosadí referendum o vystoupení z EU a to je pro nás konečná.
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

3.12.2021 17:54 Reaguje na Pavel Hanzl
To nebudou pouze demagogové, ale všichni, kterých
se kraviny budou bezprostředně dotýkat v celé
EU. Ona se asi rušit nebude, ale pouze dojde na
racionální návrat k původní myšlence volného
obchodu a volného pohybu. Uzurpace moci a diktát neleze krkem pouze pár rebelům, ale začíná být
většinovým názorem. Myslím si, že brzy dojde na radikální změny, které vzejdou i od těch, kteří
to prosadili, protože pochopí, že to přehnali.
Pokud ne, tak dojde i na konec sérií Exitů.
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

3.12.2021 20:45 Reaguje na Břetislav Machaček
Tohle je zbožné přání kremelských demagogů, kteří jsou skutečně mistři svého oboru, třeba u nás jim věří možná většina populace.
Všechny ty vaš "diktáty" a "uzurpace moci" jsou zcela normální nesmysly.
Používají se metody "záměna hladiny významnosti".
Prostě zcela marginální pitomosti nulového významu (většinou i vylhané) se povýší na princit unijního jednání.
Odpovědět
KP

Karel Ploranský

4.12.2021 14:32 Reaguje na Pavel Hanzl
Znám hodně lidí, kterým leze krkem, co se stalo z EU. Jaká je dnes ve srovnání s tím, jaká byla v době našeho vstupu.
Přesto neznám nikoho, kdo by toužil řešit to vystoupením. To po čem lidé začínají volat čím dál hlasitěji, je REFORMA. EU ano, ale ne tak jako dosud. S nikým nevolenými figurami, které tam působí jako když stojí dobytče na střeše a lidé se udiveně ptají: "Jak se takový vůl mohl dostat tak vysoko?"
EU potřebujeme. O tom žádná.
Rozhodně ji ale nepotřebujeme na to, aby nám cokoliv zakazovala a nařizovala. Aby nadřazovala něco, co někdo vyseděl na bruselské židli, tomu co si přejí evropské státy a jejich občané. Aby je salámovou m,etodou, kousek po kousku, zbavovala suverenity. Ono totiž vůbec nebylo původním cílem a účelem EU, aby nám VLÁDLA ještě nějaká další vláda nadřazená té naší; a aby o nás rozhodovaly nějaké další soudy, nadřazené těm našim.
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

4.12.2021 18:18 Reaguje na Karel Ploranský
Víte, kdy se národu českému dařilo nejlépe, kdy se dostal mezi 10 nejvyspělejších zemí světa a kdy se u nás tvořily a vymýšlely světové hi-technologie, kdy jsme měli nejmodernější a kapitálově nejsilnější podniky?
Koncem 19. století až do začátku 1. sv. války.
Proč?
Protože jsme měli rozumnou a celkem dost (na tehdejší dobu) tolerantní vládu ve Vídni.

A dnes jsme na tom jak? Po oživení 90.letech se propadáme ve většině měřitelných parametrů, zvolili jsme si zcela a totálně neschopné vedení země a vládne tu státní korupce pomalu jak v Mosambiku.
Proč?
Protože nemáme nad sebou rozumnou a tolerantní vládu, Evropská integrace se zastavila v polovině cesty a spolíhá se na rozum a vyspělost jednotlivých států.

Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

4.12.2021 18:23 Reaguje na Karel Ploranský
Zkuste si představit, že by byla EU jednotná federace, třeba jako USA.
Takže kdyby i nejvyšší představitel státu spáchal nějaký zločin, na který je krátký jeho státní aparát, tak by ho zatkla nějaká Evropská FBI a postavila by ho před soud v Haagu, kam nedosáhne jeho mafie, ani ta Kalúskova. To bychom mohli prosperovat dnes jako Rakousko, myslím si.
Odpovědět
J

Jiří Svoboda

5.12.2021 13:48 Reaguje na Pavel Hanzl
Rakousko dnes prosperuje nebo žije setrvačností ze své nedávné minulosti, kdy opravdu prosperovalo?
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

5.12.2021 16:14 Reaguje na Jiří Svoboda
Proč? Já si myslím, že Rakousko je standardí západoevropská demokracie a tím pádem normálně slušně prosperuje, platy tam mají trojnásobé, než my.
Špinavci se nám chtějí nakecat, že Západ je nějaký špatný, ale je to čistá lež.
Odpovědět
KP

Karel Ploranský

4.12.2021 14:20 Reaguje na Pavel Hanzl
Vy jste toho asi moc nenacestoval, že?
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

4.12.2021 18:24 Reaguje na Karel Ploranský
V životě jsem nevytáhl paty z baráku a na sousedovic dvorku jsem byl naposled jako mimino.
Odpovědět
KP

Karel Ploranský

4.12.2021 14:20 Reaguje na Robin Hrubý
Nějak mi není jasné, kdo a jak zařídí tu změnu evropské politické reprezentace.
Na to, kdo v Bruselu usedne do křesla a do kterého konkrétně usedne, nemá normální občan kterékoliv evropské země naprosto žádný vliv.
Netvrďte mi, že to změníme tím, že ve volbách do Europarlamentu dáme hlas někomu jinému. Zase to bude někdo, koho nám naservírují politické strany a my si budeme moci pouze vybrat ze špatných ty nejméně špatné. ¨
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

4.12.2021 18:29 Reaguje na Karel Ploranský
To zařidili voliči z normálních zemí (kterých je v EU hezká většina), protože EU je plně demokratická a všechny pozice jsou tam voleny. EP je jasný, to je přímá volba všech občanů EU, EK je volena nepřímo, tj. členy parlamentu (stejně, jak u nás funkcionáři parlamentu i senátu).
U nás se v rámci hybridní války nakecaly o EU neskutečné nesmysly, kterým většina národa věří.
Odpovědět
J

Jiří Svoboda

3.12.2021 14:00
Čekal jsem od Vás, paní Balounová, že jako zaměstnankyně AV přistoupíte k hodnocení COP26 mnohem analytičtěji a kritičtěji.
Odpovědět
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist