Eva Balounová: Klimatičtí aktivisté u soudu – krajní nouze, či přímo strategie?

Protest Extinction Rebellion před ústředím JP Morgan v Bournemouthu proti používání fosilních paliv.

Foto | Nick Fewings / Unsplash

Protestující byli obviněni z neoprávněného vniknutí a byla jim uložena pokuta ve výši 21 600 švýcarských franků (asi půl milionu Kč). Aktivisté podali odvolání s argumentem jednání v krajní nouzi a odvolací soud rozhodl v lednu 2020 v jejich prospěch. Soudce Philippe Colelough dospěl k závěru, že vzhledem k bezprostřednímu ohrožení klimatickou krizí byly aktivity protestujících nutné a přiměřené. Soud uvedl, že z důvodu nedostatečných opatření do dnešní doby přijatých Švýcarskem, ať už se jedná o ekonomická, nebo politická opatření, se průměrné oteplování nezmenší ani nestabilizuje, naopak vzroste. Vzhledem k tomu se soud domnívá, že je prokázáno bezprostředně hrozící nebezpečí, a proto lze čin považovat za nutný a přiměřený k dosažení zamýšleného cíle. Nicméně odvolací soud v Renens toto rozhodnutí na konci září 2020 zrušil. Soud uznal vinu obžalovaných a nařídil jim zaplatit pokuty až do výše 150 švýcarských franků. Soud rozhodl, že i přes bezprostřední hrozbu nebezpečné změny klimatu protestující mohli využít k protestu proti bance jiné prostředky. Podle dostupných zdrojů aktivisté zvažují obrátit se na švýcarský nejvyšší soud a případně i na Evropský soud pro lidská práva.

K podobnému případu došlo ve Francii. V kauze Stát proti Delahalle a Goinvic (také známé jako „Take Down Macron“ – Odstraňte/Sejměte Macrona) klimatičtí aktivisté Fanny Delahalle a Pier Goinvic v únoru 2019 odcizili portrét francouzského prezidenta Emmanuela Macrona z lyonské radnice s cílem přitáhnout pozornost k selhání Francie dodržet své klimatické závazky. Každému z aktivistů byla primárně uložena pokuta ve výši 500 eur. Lyonský soud vyslechl svědky – mimo jiné bývalé členy vlády či ekology, kteří uvedli, že je to právě prezident, jenž může učinit kroky k zajištění provádění Pařížské dohody. Ta v současnosti není respektována z důvodu chybějící politické vůle, a politická změna je tudíž nutná k omezení nárůstu globální teploty. Aktivisté se hájili tím, že zákonné prostředky a varování vědců nezajistily potřebné změny a že právě nenásilná občanská neposlušnost je zapotřebí za účelem zvýšení povědomí o nezbytné politické změně. Soud došel k závěru, že změna klimatu vážně ohrožuje budoucnost lidstva a že Francie neplní své závazky, tudíž za těchto okolností prostředky občanů nejsou omezeny pouze na volební právo a činnost obžalovaných byla provedena z důvodu nemožného dialogu s vládou. Soud oba obžalované osvobodil.

Kolébkou tohoto typu případů je Spojené království Velké Británie a Severního Irska. Zde bylo již v roce 2008 osvobozeno šest aktivistů z hnutí Greenpeace, kteří napsali jméno britského premiéra Gordona Browna na komín uhelné elektrárny Kingsnorth s cílem upozornit na problematiku změny klimatu. Aktivisté byli porotou osvobozeni a soud konstatoval, že akce byla nezbytná kvůli nutnosti ochrany majetku jiných a že způsobená škoda je mnohem menší než škoda hrozící v důsledku změny klimatu. Aktivisté se hájili tím, že jsou ohroženy nejen nízko položené ostrovní státy a části Grónska, ale i určitá pobřežní území Velké Británie. Jedním ze svědků v tomto případě byl profesor James Hansen, který uvedl, že lidstvo je v nebezpečí a činnost uhelných elektráren musí být ukončena.

Další kauzou je případ osvobození zakladatele Extinction Rebellion Rogera Hallama, když v roce 2019 nasprejoval slova „zbavit se ropy a zemního plynu“ („divest from oil and gas“) na budovu univerzity King’s College v Londýně, kde studoval doktorát. Podle zpráv z médií měla být celou akcí způsobena škoda v rozsahu 7 000 liber a soudce měl prohlásit, že změna klimatu je v tomto případě irelevantní. Nicméně porota Hallama i jeho společníka Davida Duranta zprostila obvinění. Obdobný je případ Angely Ditchfield, protestující z hnutí Extinction Rebellion, která nasprejovala symbol XR na sídlo rady hrabství Cambridgeshire během protestu v prosinci 2018. Protestující tvrdila, že má legitimní důvod k páchání vandalismu, jelikož klimatická krize přímo ohrožuje její majetek. Podle zpráv byla v listopadu 2019 magistrátním soudem zproštěna obvinění, jelikož jednala k ochraně svého majetku, země a domova. Právě hnutí Extinction Rebellion navrhuje využití trestných činů proti veřejnému pořádku a zatčení, obžaloby a následné obhajoby v trestním řízení jako extrémní formu protestu, která má vést k zahlcení soudů, zvýšení povědomí o klimatické krizi, získání podpory široké veřejnosti a konečně ke změně systému. Podle Extinction Rebellion bylo během klimatických protestů v letech 2019 a 2020 zadrženo téměř 3 400 osob, z nichž téměř 1 700 bylo obviněno s různým výsledkem – některá obvinění byla stažena, některým pachatelům byla uložena pokuta, řada řízení ještě nebyla ukončena.

Ve Spojeném království takovéto „nenásilné přímé akce“ konají i vědci pod hlavičkou Scientist Rebellion. Ti například opakovaně nabarvili hlavní vstup Královské společnosti v Londýně (obdoby Akademie věd). Naposledy v prosinci jej nabarvili a opatřili slogany „nečinnost je popírání“ („Inaction is Denial“) a „miliardy vyhladoví“ („Billions To Starve“). Pachatelé poté v klidu počkali na příjezd policie a byli zadrženi pro podezření ze spáchání trestného činu poškození cizí věci. Trestní řízení v této věci ještě nebylo ukončeno. Rebelující vědci vyzývají vědecké orgány, aby podpořily občanskou neposlušnost jako důležitou součást prevence nejhorší klimatické katastrofy. Vědci tvrdí, že bez urychlené dekarbonizace jsme na cestě k miliardám hladovějících, kolapsu společnosti a vyhynutí člověka jako druhu (společně s většinou dalších živočišných druhů). Současná činnost vědců, kterou charakterizují jako opatrné rady politikům, podle nich prokazatelně selhala, jelikož od roku 1990 emise vzrostly o 60 % a společnost změně klimatu nevěnuje dostatečnou pozornost. K tomu podle nich přispívají další faktory jako moc korporací a korupce. Nevzbouřit se proti těm, kteří přihlížejí našemu vyhynutí, bude podle rebelujících vědců vnímáno budoucími generacemi s opovržením a morální zbabělostí. Rebelující vědci říkají, že je jasné, že se musí stát bezprecedentní věci, abychom se vyhnuli katastrofě, a musíme pro to udělat vše, co je v našich silách. Další akce rebelujících vědců spočívala např. v přilepení výtisku vědeckého článku, upozorňujícího na vyhynutí druhů, na londýnské sídlo vydavatelství (Springer Nature) prestižního vědeckého časopisu Nature.

Závěrem lze říci, že i české trestní právo zná institut krajní nouze, kdy čin jinak trestný není trestným činem, pokud někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem. Nejde však o krajní nouzi, pokud toto nebezpečí za daných okolností bylo možné odvrátit jinak anebo je způsobený následek zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil. O tom rozhodne soud. Nicméně ne ve všech obdobných případech soud shledal, že aktivisté konali ve stavu krajní nouze. V České republice by tedy za obdobné činy – pokud by soud neshledal jednání v krajní nouzi – mohla být pachateli uložena pokuta nebo v krajním případě i trest odnětí svobody až na jeden rok (pokud uvažujeme o přestupku proti veřejnému pořádku či o trestném činu poškození cizí věci).