Ivan Obrusník: Zvyšování odolnosti vůči dopadům klimatické změny

V posledních letech stále více pociťujeme, že oteplování planety přes veškeré snahy o jeho zastavení, zatím pokračuje. Oteplování či obecně změny klimatu působí svými dopady na občany většinou negativně a riziko těchto nepříjemných dopadů alespoň v poslední době roste. Mezi občany patří obavy z dopadů změny klimatu mezi nejdůležitější ohrožení současně s obavami z války na Ukrajině, problémy v energetice či následky nedávné covidové pandemie. Dopady změny klimatu v roce 2022 v Evropě se projevily dvojnásobným nárůstem teploty oproti globálnímu průměru za posledních 30 let, nejvíce ze všech kontinentů, dvě třetiny Evropy postihlo sucho, které vedlo ke snížení množství vody v řekách, vodních nádržích a také množství podzemní vody, což mělo výrazné dopady na zdraví, energie, zásobování vodou, dopravu i zemědělskou výrobu.

Narůstá také počet vln horka, které jsou rizikem pro život a zdraví lidí. Prodlužování period sucha má za následek i zvyšování frekvence a intenzity lesních požárů téměř na celém území Evropy Česko nevyjímaje (viz obrovský lesní požár v Národním parku České Švýcarsko v loňském létě).

Letošní počasí v Evropě se počátkem září pravděpodobně vlivem klimatické změny projevilo nezvykle velkými extrémy způsobenými vznikem tzv. bloku omega (obr. 1) tak, že střední Evropa prodělávala vlnu horka, zatímco na východě Řecko a současně na západě Španělsko čelily vzácnému středomořskému cyklonu se silnými dešti, který způsobil ničivé povodně.

Kromě extrémů počasí se projevují i další negativní faktory jako rychlé zhoršování biodiversity, degradace půdy, vyčerpávání vodních zdrojů atd. Ukazuje se, že nám nezbývá než se snažit hrozbu změny klimatu zmírnit a zároveň se lépe a intenzívněji připravovat na její dopady, zejména na extrémní jevy počasí.

Krátce se zmíníme o tom, jaké jsou současné hlavní možnosti snižování změny klimatu a jak lze zvyšovat odolnost vůči dopadům této změny. Pokud se na změnu klimatu díváme v širších souvislostech, pak ke snížení dopadů změny klimatu vedou dvě zásadní cesty:

• Mitigace – to je snížení stále rostoucí změny klimatu jako takové. Ta spočívá zejména ve snižování emisí skleníkových plynů (GHG) spalováním fosilních paliv. Snižování emisí povede ke zmírnění klimatické změny, ale efekt tohoto snížení se projeví až po dlouhém mnohaletém úsilí. Tato cesta dlouhodobý charakter a snižování emisí se musí provádět globálně, což je největší obtíž. To znamená, že nestačí významně snížit emise v Česku či Evropě, ale je nutné je současně a významně snížit v celém světě. Tím se z toho stává, kromě poměrně velkých nákladů, i problém politický.

Pokud velké úsilí ve snižování emisí provádí příkladně za cenu ekonomických a jiných problémů hlavně Evropa, která však je zodpovědná pouze za cca 8 až 10% globálních emisí GHG, a ostatní země jen v malé míře, či naopak emise GHG zvyšují, pak je celkový efekt na snížení dopadů klimatické změny nízký. Naopak, velké znečišťovatelské země (Čína 30%, USA 15%, Indie 7%, Rusko 5%, Japonsko 4%) emise buď nesnižují vůbec, nebo velmi málo. To vede k tomu, že vliv klimatické změny a jejich negativních dopadů v celém světě včetně naší země či Evropy zatím roste, místo aby klesal a podle některých odborníků je nejvyšší čas celosvětově emise GHG radikálně snížit.

• Adaptace je druhou cestou ke snižování negativních dopadů změny klimatu, zatím ve srovnání s mitigaci snižováním emisí méně prosazovanou. Spočívá zejména ve zvyšování odolnosti a tedy snižování zranitelnosti vůči těmto negativním dopadům [2]. Na rozdíl od první cesty – mitigace, založené především na snižování emisí GHG na globální úrovni, se opatření pro zvýšení odolnosti přijaté na našem území také na tomto území (lokálně) projeví prakticky bez ohledu na to, jak pokračuje snižování emisí GHG ve světě. Je proto třeba kromě snižování emisí směřovat naše úsilí intenzivněji na zvyšování odolnosti již teď, protože změna klimatu stále postupuje a navíc bude existovat po řadu let, i kdyby se podařilo globální emise GHG snížit. Důvodem je, že projevy změny klimatu mají velkou „setrvačnost“.

Odolnost vůči katastrofám lze definovat několika způsoby. Pro účel tohoto článku je dobře použitelná definice UNDRR [3].

Odolnost je schopnost systému, komunity nebo společnosti čelící hrozbě, odolávat, absorbovat, přizpůsobit a adaptovat se, transformovat a zotavit se z dopadů hrozby včasným a účinným způsobem, který zahrnuje uchování a obnovu životně důležitých základních struktur a funkcí pomocí řízení rizik. Další podobná definice odolnosti je obsažena v Rámcové úmluvě o snižování katastrof na období 2015 – 2030 přijaté na mezinárodní konferenci v japonském Sendai v roce 2015 [4].

Budování odolnosti vůči katastrofám, včetně těch spojených s klimatickou změnou, je výhodné i z hlediska ekonomických přínosů. Např. ve studii [5] se uvádí, že každý dolar vložený do zlepšování připravenosti na katastrofy a zvyšování odolnosti, ušetří mezi čtyřmi až sedmi dolary v nákladech na reakci na hrozbu katastrof. V tomto reportu se uvádí také seznam doporučení pro realizaci opatření, která povedou k efektivnějším reakcím na hrozby a ekonomickým úsporám. Pro podmínky ČR platí zejména několik následujících opatření z tohoto seznamu:

1. Podfinancování investic do snižování dopadů katastrof je rozšířeno po celém světě. Peníze jdou přednostně do odstraňování následků katastrof nikoliv do preventivních opatření pro zvyšování odolnosti. Je to proto, že investice do prevence, které přinášejí úspory ve formě vyhnutí se velkým škodám v době po zásahu katastrofou, jsou zastíněny nutnými velkými náklady na škody po zásahu katastrofou, kterou však už nelze zastavit.
2. Politická stabilita, silné řízení a efektivní instituce jsou zcela nezbytné pro budování odolnosti vůči katastrofám. Pouze země, které se zvyšování odolnosti věnují soustavně a dlouhodobě, jsou postiženy menšími dopady katastrof včetně těch, které přináší změna klimatu.
3. Koordinace mezi všemi složkami nezbytnými pro reakce na přicházející katastrofy a budování odolnosti. Ta je důležitá zejména pro včasné varování před přicházejícími extrémy počasí a dalších druhů katastrof.
4. Celonárodní soustředění na budování odolnosti je často nízké nebo prakticky neexistuje vůbec. Pozornost je věnována pouze běžným a častým druhům katastrof zatímco katastrofy, které nás budou ohrožovat spíše v budoucnu (sem patří i ty, které jsou spojeny s klimatickou změnou), jsou podceňovány.
5. Finanční instituce, zejména banky, často nejsou směrovány pro poskytování prostředků na investice do budování odolnosti a to i na mezinárodní úrovni.
6. Zotavení po katastrofě a financování rekonstrukce jsou důležitým nástrojem pro prosazování budování odolnosti. Přínosné je zejména financování rekonstrukce tak, aby dopady příští možné podobné katastrofy byly již mnohem nižší (princip Building Back Better).

Pro budování odolnosti je třeba upravit finanční systémy tak, aby braly více do úvahy nutnost snižování následků katastrof. Studie dále uvádí i doporučení pro vlády zejména proto, aby zařadily nutnost prevence katastrof různého druhu do existujících institucionálních struktur a zároveň se připravovaly na potenciální nová rizika. Kromě přírodních katastrof, zejména těch spojených se změnou klimatu a rostoucím počtem a rozsahem extrémů počasí, je třeba zaměřit se i na další druhy katastrof jako jsou pandemie, velké havárie v průmyslu či stále rostoucí kybernetické útoky.

Odolnost a cíle EU pro její zvyšování

Rostoucí dopady změny klimatu a nutnost zvyšování odolnosti vůči katastrofám si uvědomila i EU a proto vypracovala materiál, který usnadní spolupráci členských zemí v této oblasti. Na katastrofy a jejich negativní dopady je třeba se připravit ještě před tím, než udeří. Z tohoto důvodu upravila EU svůj mechanismus civilní ochrany v květnu 2021, aby posílila odolnost vůči katastrofám společně s členskými státy. Klíčem k posílení této odolnosti je komplexní a integrovaný přístup ke zvládání rizik katastrof. K tomu připravila EU cíle, které by měly být co nejvíce začleněny do strategie, ale hlavně do plnění těchto cílů v praxi v členských zemích EU a pochopitelně i v naší republice. Jedná se celkem o 5 hlavních cílů [6].

Cíle EU pro zvýšení odolnosti vůči katastrofám:

a) předvídat – zlepšení posuzování rizik, jejich předvídání a plánování zvládání rizik katastrof;
b) připravit se – zvýšení informovanosti obyvatelstva o rizicích a jeho připravenosti na ně;
c) upozornit – zlepšení systémů včasného varování;
d) reagovat – posílení kapacity mechanismu civilní ochrany Unie pro odezvu;
e) zabezpečit – zajištění spolehlivého systému civilní ochrany.

Při podrobnějším pohledu na výše uvedené cíle je zřejmé, že určité nedostatky má ČR v plnění prakticky všech výše uvedených cílů. Zde zmíníme pouze nejvýznamnější z těchto nedostatků, na jejichž odstranění bychom se měli soustředit. Rizika katastrof i jejich předvídavost by měly být posuzovány na všech úrovních počínaje vládní přes krajské či obce s rozšířenou působností (ORP) a další obce až po jednotlivé občany a firmy. Rovněž posílení preventivní činnosti včetně využití obnovy k lepší odolnosti po katastrofě (Building Back Better - BBB) bývá dosud využíváno zřídka.

Obvykle se po katastrofě spokojíme s rekonstrukcí do původního a málo odolného původního stavu aniž bychom použili BBB. To se u nás dělá často hlavně z důvodů časové tísně související se snahou dostat vše co nejdříve do původního stavu a také z nedostatku prostředků na o něco dražší rekonstrukci do odolnějšího stavu než před katastrofou.

Zvyšování odolnosti infrastruktury

Ze zkušeností víme, že právě infrastruktura včetně té kritické je často zasažena už poměrně malými pohromami, např. povodněmi či vichřicemi poměrně nízké síly. Při katastrofách většího rozsahu dochází i k úplnému zničení značné části infrastruktury, což působí značné potíže už při reakci na katastrofu a rychlém odstraňování jejích dopadů. Proto potřebujeme stavět odolnější budovy, lepší komunální vybavenost včetně kanalizačních a odvodňovacích sítí, robustní dopravní systémy a vybavenost (železnice, silnice, mosty apod.).

Často se setkáváme s poškozením telekomunikačních i energetických sítí, které musí být navrženy tak, aby nemohlo dojít k jejich významnějšímu poškození přírodními katastrofami - u nás zejména povodněmi, vichřicemi nebo lesními požáry. Nelze opomenout nutné zálohování zejména kritických sítí náhradními zdroji elektřiny (diesel agregáty apod.). Obce a města by měly při budování odolné infrastruktury provést nejdříve analýzu dostupných dat, zvážit rizika potenciálního zasažení přírodní katastrofou, a při tom brát v úvahu geografickou lokalitu. Současně je třeba zvažovat, která architektonická vylepšení budou pro danou komunitu nejlepší. Je nezbytné brát do úvahy i finanční a časové možnosti pro realizaci zvolených vylepšení.

Podrobnosti o tom, jak vybudovat odolnost infrastruktury pro možné dopady změny klimatu jsou v práci [7 ]. Dobrým příkladem zvýšení odolnosti infrastruktury proti povodni ve velkém městě jsou mobilní protipovodňové bariéry v Praze. Tyto hliníkové zábrany, operativně sestavené z jednotlivých dílců, se poprvé osvědčily již při povodni 2002, kdy mobilní hráz postavená z těchto dílců alespoň na malé části nábřeží Vltavy zachránila před ničivým dopadem povodně Staré město a ukázala se být velmi účinná a praktická. Proto Praha pokračovala v dalších letech v podstatném rozšíření tohoto způsobu protipovodňové ochrany a má velkou šanci výrazně snížit dopady povodní v budoucnu.

Ale samozřejmě existuje spousta drobnějších opatření, které jsou proveditelné v řadě obcí či dokonce pro jednotlivé domy. Není vždy nutné čekat na dotace, ale aktivně se snažit udělat alespoň nějaká opatření pro zvýšení odolnosti z vlastních prostředků. Je škoda, že média a sociální sítě uvádějí pozitivní příklady z této oblasti jen velmi zřídka.

Včasné varování

Patří k efektivním a důležitým způsobům zvyšování celkové odolnosti vůči přírodním a jiným katastrofám. Avšak nestačí pouze vydat včasné varování (výstrahu), protože to pro výrazné snížení dopadů např. extrémů počasí nestačí. V současné době včasné varování (Early Warning - EW) tvoří celý vzájemně provázaný systém, který se vytváří okolo členů ohrožené populace. Je to dobře znázorněno na obr. 2.

Problémem je i zvýšení informovanosti obyvatelstva o rizicích a zejména jeho připravenosti. Např. včasné varování na meteorologické či hydrologické extrémy z ČHMÚ je na dobré úrovni a stále se zlepšuje mj. i moderním šířením výstrah a předpovědí přímo starostům přes mobilní i sociální sítě [9]. Otázkou je, zda jsou tyto informace obyvatelstvem dostatečně vnímány a ještě důležitější je, zda jsou občané, firmy a instituce dostatečně vycvičeny pro zajištění včasné a adekvátní reakce. Slabiny v systému včasného varování zejména v oblasti šíření výstrah, informovanosti obyvatelstva a jeho schopnostech adekvátně reagovat mohou vést k velkým ztrátám na životech i majetku.

Příkladem mohou být ničivé povodně v Libyi v letošním roce [1] nebo v roce 2021 v Německu. Stále je co zlepšovat při zlepšování informovanosti a připravenosti veřejní správy a obyvatelstva. Přispět k tomu se snaží i odborníci z Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) např. při školeních tajemníků Bezpečnostních rad krajů a obcí s rozšířenou působností v oblasti včasného varování před extrémy počasí.

V současné době mají EW systémy v oblasti katastrof spojených se změnou klimatu největší problémy s rychle nastupujícími katastrofami typu přívalových povodní, jejichž počet i negativní dopady v souvislosti s klimatickou změnou v posledních letech narůstají. Zlepšení situace v odolnosti na tyto rychlé události bude třeba se věnovat více, než tomu bylo dosud. Stále vidíme v televizi, jak lidé po takových povodních vymetají bahno ze sklepů, zahrad a silnic, vynášejí zničený majetek ze suterénů a sklepů apod., avšak zřídka se dovídáme, že někde odolnost na tento druh katastrof, alespoň těch s menším dopadem, vlastní iniciativou zlepšili.

V médiích i jinde probíhají diskuse, zda by výstrahy na hydrometeorologické extrémy nemohly dávat i jiné subjekty včetně výzkumných ústavů či soukromých firem než ČHMÚ. To je ovšem proti zásadě „jednoho hlasu“ (single voice principle), prosazované Světovou meteorologickou organizací. Jednotné znění výstrahy v jedné zemi či oblasti, pocházející z jednoho zdroje zajišťuje, že nedojde ke zmatení obyvatelstva a dalších příjemců výstrah s odlišným obsahem a kvalitou. Také proto je ve většině zemí národní (hydro)meteorologická služba oficiálním hlasem vlády, a je tomu tak i v případě ČHMÚ, který je touto národní službou u nás

Ukázkou toho, kam informace výstražného charakteru z více odlišných zdrojů v krizových situacích (kam patří také hydrometeorologické extrémy) mohou vést, jsou zkušenosti s reakcí na nedávnou covidovou pandemii u nás. Občané, instituce i firmy dostávaly naprosto rozdílné a také protichůdné výstražné informace z mnoha zdrojů včetně médií, často i od jednotlivců, kteří se cítili býti povolanými. To vedlo, zejména v počáteční fázi této pandemie, k opožděným a často neadekvátním reakcím občanů na tyto rozdílné informace a následně i k větším dopadům pandemie. Samozřejmou podmínkou pro to, aby byl ČHMÚ oním „jedním hlasem“, činným 24 hodin každodenně při šíření výstrah na nebezpečné hydrometeorologické jevy je, aby výstrahy jím produkované byly včasné, kvalitní a spolehlivé.

ČHMÚ je ústav, který je spíše službou než výzkumným ústavem, a má pro vydávání hydrometeorologických výstrah a informací i předpoklady, vyplývající z úzké spolupráce meteorologů s hydrology v rámci integrované výstražné služby, na níž se podílí i meteorologická služba Armády ČR. Spolehlivost této služby je zajištěna i trvalou finanční i odbornou podporou ze strany státu, který také ručí za kvalitu a zabezpečení výstrah. Obdobně je zabezpečena jednotnost výstrah národními (hydro)meteorologickými službami v ostatních zemích ve světě.

Určitým slabým článkem v připravenosti obyvatelstva na katastrofy je nedostatek cvičení na tyto hrozby a také poměrně nízké úsilí ve zvyšování připravenosti na dopady hydrometeorologických extrémů na všech úrovních počínaje státem, kraji, obcemi s rozšířenou působností, ostatními obcemi, firmami a v neposlední řadě i jednotlivými občany. Bez dotací se u nás udělá velmi málo opatření, při čemž např. řada zvýšení odolnosti jednotlivých domů se dá udělat poměrně levně [10] a s použitím vlastní iniciativy. U větších akcí pro zvýšení odolnosti u obcí či měst je obtížné zpracovat projekty tak, aby získaly financování, při čemž jsou stále málo využívány finance z EU. Rovněž pojišťovny nejsou dostatečně aktivní v podpoře zvyšování odolnosti staveb atd.

Určitým problémem u nás je dlouhodobý nedostatek dobrovolníků, kteří v době katastrofy i při cvičeních a školeních pomáhají zejména handicapovaným občanům. Nelze opomenout i negativní dopady zrušení dřívější zařazení civilní ochrany (obrany) do výuky na školách. Situace ve vzdělávání občanů v civilní ochraně, které je zajišťováno HZS ČR, je o něco lepší, i když i zde je potřeba se více zaměřit na zvyšování odolnosti a připravenosti na rostoucí dopady klimatické změny.

Závěr

EU i Česká republika čelí častějším a závažnějším katastrofám často spojených se změnou klimatu. Proto by měla být posilována odolnost vůči katastrofám posílena na úrovni Unie i na úrovni členských států včetně ČR. Klíčem k posílení odolnosti jsou komplexní a integrované přístupy ke zvládání rizik katastrof. Kromě vytyčení strategií by mělo úsilí směřovat k plnění konkrétních a komplexních opatření ke zvládání těchto rizik. Ve „Strategii přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR“ [12] je zvyšování odolnosti obsaženo jako jeden ze strategických cílů - „metody, technologie a materiály směřující ke snížení zranitelnosti společnosti a zvýšení její resilience vůči klimatickým extrémům a přírodním rizikům“.

Otázkou však zůstává, jak jsou konkrétní cíle pro zvyšování odolnosti vůči dopadům přírodních a jiných katastrof plněny a finančně podporovány na všech úrovních počínaje státem přes kraje, obce s rozšířenou působností i ostatní obce, dále firmy a konečně i občany. Určitým varováním byl i loňský velký lesní požár v Českém Švýcarsku. Všechny aktivity v této oblasti by měly být lépe řízeny a koordinovány mezi resorty a dalšími aktéry. Dosažení odolnosti musí získat větší prioritu než dosud, a to na všech úrovních.

Literatura
[1] R. Henson, J. Masters: „Libya floods: a climate and infrastructure catastrophe“, Yale Climate connections, Articles, 13.
[2] Ivan Obrusník: „Snižování dopadů klimatické změny – nejen snižováním emisí, ale také adaptací“, Ekolist.cz, 26.4.2022.
[3] Resilience (preventionweb.net)
[4] Sendai Framework for Disaster Risk Reduction 2015-2030 | UNDRR.
[5] Building Disaster Resilience“ A study of disaster events and financial lending streams, The Economic Group, 2022.
[6] Doporučení komise o cílech v oblasti odolnosti vůči katastrofám, Úřední věstník EU C 56/1, Brusel, 8. února 2023
[7] „What is disaster resilient infrastructure? Why is it Needed“, GovPilot 2023
[8] UN/ISDR Platform for the Promotion of Early Warning.
[9] Výstrahy ČHMÚ přímo starostům a samosprávám, Tisková správa ČHMÚ, 31.5.2023
[10] I. Obrusník: „Děláme dost pro snížení dopadů katastrof zejména povodní?“, Ekolist.cz, 15.3.2021
[11] P2 Vyhodnocení plnění stávající koncepce výzkumu a vývoje ministerstva životního prostředí na léta 2016–2025

---

reklama

---