Ivana Kabelková: Modro-zelená infrastruktura v uličním prostoru: od detailu k údržbě
MŽP je lídrem adaptace na změnu klimatu na národní úrovni a vytvořilo Národní adaptační strategii a Národní akční plán adaptace na změnu klimatu. Z těchto dokumentů vyplývá řada úkolů a opatření pro jednotlivá ministerstva, kde na čelním místě jsou opatření v sídlech. Plní se ekonomické úkoly (např. dotační tituly Dešťovka či Obnova sídelní zeleně), ale nepovedlo se zatím zrušit výjimky ze zpoplatnění odvádění srážkových vod do kanalizace. Ve vodním zákoně byla dána vyšší priorita akumulaci a využívání dešťové vody oproti jejímu odvádění kanalizací. Snahou MŽP bude zrovnoprávnit MZI s ostatní infrastrukturou v sídlech.
Život s vodou na Praze 5 představili Milan Vrkoč, radní pro veřejný prostor a životní prostředí MČ Praha 5, a Lukáš Tůma, vedoucí Odboru veřejného prostranství a zeleně MČ Praha 5. Pan radní uvedl, že zatímco ještě před rokem byla ve Strukturálním plánu pouze jedna věta o HDV, dnes se plán přepracovává a bude v něm počítáno s MZI.
Lukáš Tůma pak hovořil o projektu parku Motolka, kde bude využívána dešťová voda, a o dalších výzvách pro Prahu 5, zejména revitalizaci zatrubněného Motolského potoka, který bude odkryt, budou vytvořeny meandry, suché poldry, u budov budou dešťové nádrže na zachytávání vody ze střech a závlahu zeleně. Potok a rybníky budou sloužit k rekreaci i ke koupání, naučné stezky budou informovat o biodiverzitě a vlivu vody na klima. Závěrem účastníky pozval, aby si přišli projekt prohlédnout do Výstavní síně Prahy 5 (Obr. 3).
David Stránský, vedoucí Katedry vodního hospodářství obcí Fakulty stavební ČVUT v Praze a předseda Asociace pro vodu ČR (CzWA), jako každoročně informoval o Aktualitách k hospodaření s dešťovou vodou v ČR (Obr. 4). Novelizují se dva pro obor důležité právní předpisy: evropská Směrnice o čištění městských odpadních vod z r. 1991 a Vyhláška č. 501/2006 Sb. Ve Směrnici je nově kladen důraz i na výrazné snížení látkového znečištění z odlehčovacích komor na jednotné kanalizaci. Prostředkem k němu jsou integrované plány hospodaření s odpadní vodou (de facto generely odvodnění), které budou muset být postupně zpracovány pro aglomerace nad 10 tis. EO do r. 2040.
Důležité je, že Směrnice uvádí i priority opatření pro snížení přepadů z odlehčovacích komor, kdy na prvním místě jsou preventivní opatření ke snížení vtoku neznečištěných srážkových vod do stokové sítě, což jsou opatření MZI, na druhém místě optimalizace stávající infrastruktury vč. jejích retenčních prostor, a na třetím pak změna současné infrastruktury či vybudování nové (se zapojením MZI). Ve vyhlášce č. 501/2006 Sb. bude nově uvedeno, že stavba musí splňovat požadavky na hospodaření se srážkovými vodami a zachycení znečištění srážkových vod v souladu s požadavky normy, což bude nová norma vzniklá spojením ČSN 75 9010 a TNV 75 9011.
Tvorbou veřejných prostranství se zabývaly Martina Bauerová a Barbora Lišková z Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy (Obr. 5). Ukázaly, jak se mění požadavky na veřejný prostor a jak je kvalitní veřejný prostor definován (veškerá doprava, prostupnost prostoru, dostupnost k němu, pobytové kvality a řada dalších aspektů). Uvedly i negativní příklady při tvorbě veřejného prostoru (různá zábradlí, překážky, protihlukové stěny, nevhodné materiály, rušivé prvky…).Na schématu správcovství/vlastnictví ukázaly, co vše a s kým je nutno při tvorbě veřejného prostoru projednat.
V další části se věnovaly Manuálu tvorby veřejných prostranství HMP, v němž jsou řešeny i vegetační prvky. Důležitými materiály jsou Městský standard plánování, výsadby a péče o uliční stromořadí jako významného prvku MZI pro adaptaci na změnu klimatu a podklad pro výsadbu do strukturálního substrátu aplikující švédské zkušenosti. Na závěr představily několik aktuálně probíhajících projektů. Nejdůležitějším z nich je rozsáhlý projekt zklidnění magistrály, kde je kladen velký důraz i na zeleň a na prostupnost území. Hospodařit s dešťovou vodou se nově bude i na rekonstruovaném Karlově náměstí. Na Rohanském ostrově zase vznikne protipovodňový park.
Rekonstrukci uličních prostor s použitím principů modro-zelené infrastruktury v Roudnici nad Labem představili Richard Červený, místostarosta, a Josef Filip, projektant dopravních staveb a městského inženýrství.
Josef Filip popsal rekonstrukci ulice Stadická, kdy bylo nutno najít vyváženost mezi dopravou a MZI. Při realizaci nastala řada problémů, které bylo nutno napravovat (např. nebyly použity správné substráty, spodní vrstva nebyla dostatečně prokypřena, betonový základ měl příliš velký přesah). Nicméně rekonstrukce se zdařila a jedná se hezký příklad nízko údržbových extenzivních štěrkových záhonů a dešťových zahrad v ulici zachytávajících povrchový odtok z přilehlých cest. Rozdíl oproti původnímu stavu ulice je velký (Obr. 6).
Rekonstrukce ulice Švermova přinesla další problémy při realizaci (nutnost vymyslet řešení pro zachování stávajících stromů při zvýšení nivelety okolního terénu či stavební nekázeň, kdy došlo k vylití zbytků betonu do dešťového záhonu) a nad průběhem stavby byl nutný velký dohled. I zde se vše nakonec zdařilo. Byly vysázeny nové stromy a v kořenovém prostoru stromů byly vytvořeny štěrkové záhony. Vegetaci se daří a ulice je k nepoznání.
Richard Červený nám poskytl i politický pohled na rekonstrukce. Motivací byla nutnost odpojení dešťové vody od jednotné kanalizace kvůli kapacitě ČOV. Přidanou hodnotou je pozitivní vnímání zlepšeného prostředí obyvateli, jak potvrdily ohlasy na Facebooku. A víte, kde našla Roudnice inspiraci? Při návštěvě Kodaně v rámci exkurze Počítáme s vodou.
Do Dánska nás přenesl i Neil Mclean Goring, krajinářský architekt modro-zelené infrastruktury z kodaňské firmy Ramboll, v prezentaci Místo pro déšť: tvorba veřejného prostoru s detaily modro-zelené infrastruktury. Představil novou čtvrť Orestad v Kodani, kde je i sídlo Rambollu, a kterou jsme sami měli při exkurzi možnost navštívit, jako místo plné kontrastů, kde jsou architektonicky oceňované budovy i domy pro bydlení integrující MZI, ale které má i odvrácenou stranu – některé ulice jsou z perspektivy chodce nevlídné, plné skla a betonu honosných budov. Podle jeho názoru město sice potřebuje „monumenty“, ale důležitější jsou ulice s Geniem Loci a prostředím příjemným pro lidi. O nový Genius Loci se pokusila IKEA s rozsáhlou budovou s pobytovými zelenými střechami.
Změnou klimatu se Kodaň začala zabývat po přívalové srážce 2.6.2011, kdy během 2 hodin spadlo přes 150 mm vody, a která způsobila ohromné škody. Vznikly Plány přívalových dešťů a nová technická řešení ulic a náměstí, schopných je zadržet a odvádět, při zachování prostoru pro lidi v kombinaci s MZI.
Na závěr ukázal několik projektů revitalizace prostranství. Jedním z nich bylo řešení okolí sídla Rambollu - blízké stanice metra a vyvýšené dálnice, kde se vyskytoval větrný tunel a vítr přinášel 15 náklaďáků písku ročně, který ucpával odvodňovací systém i ničil skla. Jako ochrana před větrem byly navrženy stromy a keře, které rovněž tlumí hluk z dopravy. Další prvky pracují s dešťovou vodou v kombinaci se zelení a velmi prostor zatraktivňují.
Dalším projektem bylo nové řešení nám. sv. Anny, které bylo přívalovou srážkou zcela zaplaveno. Ulice, které ho lemují, dříve sloužily zejména pro parkování. Při rekonstrukci byla vnitřní část náměstí prohloubena a slouží pro dočasnou retenci až 100leté srážky. Zároveň bylo náměstí podstatně více ozeleněno a stal se z něj příjemný rekreační prostor oživený kavárnami s předzahrádkami. Posledním představeným projektem bylo náměstí v městečku Ringsted (Obr. 7). Náměstí je velkém sklonu a odtékalo z něj hodně dešťové vody. Proto byla vytvořena kaskáda otevřených bazénů s velkým retenčním objemem, které za bezdeštného stavu slouží jako pobytový prostor pro lidi. Nejde sice o „zelené“ řešení, ale zeleň je též zakomponována a vše vypadá moc hezky.
Anna Salingerová, krajinářská architektka, Jakub Cigler Architekti a.s., hovořila v přednášce Až naprší a neuschne na Masaryčce o rekonstrukci ulice Na Florenci (Obr. 8). Prostor pro zelené pásy zde vznikl díky ustoupenému parteru budovy Florentinum navržené Zaha Hadid. Část stromů je v zeleném pásu a část v mřížích; zakomponována jsou zde i parkovací stání. Byla použita moderní technologie kontinuálních výsadbových rýh se strukturálním substrátem, které jsou přerušené kvůli přípojkám. Jednotlivé segmenty jsou propojeny průběžnou drenáží. Dešťová voda z uličních vpustí natéká do substrátu přes perforovanou trubku. Dno výsadbových jam je vodorovné, aby umožňovalo retenci a postupný vsak dešťové vody. Bezpečnostní přelivy i část dešťové vody přímo jsou zaústěny do dešťové kanalizace. Protikořenová bariéra sahá do hloubky 1 m. Stromy jsou do substrátu v podzemí zakotveny. Byly zvoleny habry, jakožto druh stromů, který roste zhruba stejně ve velmi rozdílných podmínkách na obou stranách ulice.
On-line se s přednáškou Navrhování pro město citlivé ke klimatu a přírodě připojil Dirk van Peijpe, projektant a urbanista ze studia De Urbanisten (Holandsko). Představil čtyři projekty, jejichž úkolem je přetvořit Rotterdam na město citlivé ke klimatu.
Prvním byl ikonický, již 10 let starý, projekt vodního náměstí Benthemplein (Obr. 9). Ve třech nádržích zde vznikla dočasná retence pro 1700 m3 dešťové vody, která je využívána 10 % roku (vyprázdní se do 48 h). Zbylých 90 % roku slouží nádrže jako veřejný prostor pro jiné aktivity, o nichž spolurozhodovali i místní obyvatelé. Je zde možno posedět, poobědvat, jezdit na skateboardu, konají se zde i bohoslužby. Část náměstí je ozeleněna a zastíněna. Principy použité na vodním náměstí byly pak rozšířeny na celou čtvrť Zoho, kde v řadě drobných projektů jsou odpojovány dešťové svody od kanalizace, budovány dešťové zahrady, zelené střechy, stromořadí atd.
Unikátní je projekt parku Hofbogen – 2 km dlouhé opuštěné vyvýšené železnice, z níž jsou krásné výhledy na město, která je proměňována na park propojený s okolím. Kromě železnice jsou ozeleňovány i přilehlé ulice vč. fasád domů. Rozmanitá zeleň je přínosem nejen pro lidi, ale i pro živočichy, kterým poskytuje úkryt, potravu či cesty. Park je zavlažován dešťovou vodou sbíranou ze střech a náměstí, přirozeně vyčištěnou vegetací porostlými biofiltry (kořenovkami) a čerpanou do parku. Dalším projektem byl přílivový park Keilehaven, který vznikl v deltě řeky. Různé části parku jsou dočasně zaplavovány a podle toho byla volena vegetace a využití. Park plní mnoho různých funkcí, důraz je kladen zejména na propojení města a řeky, zlepšení ochrany před záplavami a zvýšení biodiverzity.
Na závěr ještě stručně zmínil projekt Spongegarden, který je součástí proměny města na Sponge City – město houba neboli město, které dešťovou vodu sbírá, zadržuje a postupně vrací.
Karel Dohnal, ACO Industries Tábor, přednesl příspěvek Modro-zeleno-šedá infrastruktura: vhodné aplikace dle zahraničních standardů. Upozornil na velké znečištění dešťového odtoku, často vyšší než je např. podle německé legislativy o ochraně půdy přípustné pro vsak. Značná část tohoto znečištění je spjata s nerozpuštěnými látkami.
Technická řešení v kombinaci s MZI se vyplatí uvažovat zejména pro předčištění/dočištění při silných zátěžích. Výhodou jsou malé rozměry vzhledem k účinnosti, nízká potřeba měnit současnou strukturu v ulici a definované nominální velikosti. Řada zemí předepisuje účinnosti odstraňování znečištění či koncentrační limity na odtoku použitých zařízení v závislosti na odvodňované ploše i způsob jejich testování. Technická řešení jsou s ohledem na ekonomiku konstruována pro zachycení malých dešťů.
Následovaly ukázky několika technických zařízení. Sedimentační a retenční objekty s regulovaným průtokem účinně odstraňují nerozpuštěné látky. Filtrační a adsorpční objekty jsou velmi účinné pro čištění různých látek a může být na ně napojena velká odvodňovaná plocha (až 600:1), podstatně větší než na půdní filtry (15:1). Vhodné technické řešení uličních vpustí zase umožnuje různé provozní módy – odvádění odtoku ke vsaku přes půdní filtr (první splach), k přímému vsaku (větší srážky) či přímo do kanalizace (zimní měsíce) (Obr. 10).
Denis Dujardin, krajinářský architekt a urbanista z Belgie, se v příspěvku Vyjednávání s přírodou skrze dešťové zahrady zabýval tím, jak se má zacházet s vegetací, aby byl propojen vzhled, biodiverzita a půdní podmínky. Ukázal příklady výběru vhodné vegetace dešťových zahrad podle druhu půdy a to, jak nechávají pracovat samotnou přírodu („vyjednávají s ní“).
Např. na písčitých půdách s velmi rychlým vsakem je vhodné použít směs rostlin, z nichž si pak příroda vybere, které přežijí. Na písčito-jílovitých půdách s poměrně dobrým vsakem zase vybírali rostliny podle vzhledu a schopnosti spolužití, aby tvořily patchwork (Obr. 11). Pro těžké jílovité půdy, kde nedochází ke vsaku, jen k výparu za horkého léta, jsou vhodné irisy, které jsou schopny se na tyto podmínky adaptovat. Ukázal i projekt s velkou centrální dešťovou zahradou v Ghentu, kde se veškerá dešťová voda díky malému znečištění může vsakovat a kde byl použit beton s polymery místo cementu.
Sebastian Schlecht, architekt, urbanista a zakladatel krajinné laboratoře „la la.ruhr“ (Německo), v příspěvku Krása v novém hávu — proč je navrhování ulic klíčem pro tzv. „futureproof“ města (tj. města připravená na budoucnost) ukázal důležitost ulic pro společenský život. Bylo prokázáno, že větší provoz na ulici vede k tomu, že lidé mají ve stejném perimetru méně přátel. Ulice jsou místem, kde se lidé scházejí, demonstrují, kde žije i řada živočichů. Již řadu let se různé iniciativy se snaží o ozelenění a kultivaci měst a jejich ulic.
Pro vizualizaci implementace zeleně do ulice a zvýšení zájmu o ni kancelář „la la.ruhr“ vyvinula speciální software, kdy stačí chodit s tabletem po ulici a změna je hned vidět (Obr. 12). Cílem projektu „Ulice, kde se dá žít“ bylo nejprve zprostředkovat diskuze, kdy lidé hodnotili přednosti a nedostatky ve své ulici, a pak se ulice změnila v živou laboratoř s nejrůznějšími aktivitami. Na závěr lidé dávali návrhy, jak ulici zlepšit. Zajímavé bylo, že lidé nehodnotili parkování jako problém, takže většina parkovacích míst byla odstraněna a nahrazena zelení.
Představil i další projekty přeměny ulic na zelené vize – vtipná videa Jana Kamenskeho, Free Street Manifesto či AI z Nizozemí, kdy do fotografie ulice z Google maps jsou doplněny různé varianty zeleně. Byly to vše pěkné ukázky, jak je možno hravým způsobem zapojit veřejnost.
Laura Kopecká, specialistka pro modrozelenou infrastrukturu z Technické správy komunikací hlavního města Prahy, a.s. přednesla i za spoluautora Josefa Richtera, náměstka generálního ředitele TSK, příspěvek Dva roky s pražskými Standardy — co přinesla praxe, na nějž řada lidí v sále (zejména autoři Standardů) s napětím čekala.
V úvodu přednášky zmínila, že řadu nedostatků týkajících se městské zeleně viděli teprve na základě Standardu stromořadí a Standardu hospodaření se srážkovými vodami, ať už se to týká prokořenitelných prostor či cíleného využívání dešťové vody. Údržba zeleně v TSK zahrnuje širokou škálu aktivit od pletí až po retenci a regulaci dešťové vody, přičemž v MZI realizacích v režimu údržby je akcentována zeleň. Pilíři těchto realizací jsou dostupnost (tj. jednoduchá řešení, jejichž prioritou v uličním prostoru by měla být adaptace na změnu klimatu), flexibilita (tj. schopnost vyvinout řešení i v nečekaných situacích) a rychlost, která je přímo úměrná žádoucímu reálnému efektu v ulicích.
Vzhledem k tomu, že stromy plní evapotranspirační funkci optimálně jen v určitém rozmezí svého věku, je v Praze nutno ročně obměňovat 1555 stromů, ideálně ne jako běžnou výsadbu, ale ve spojení s MZI. Ukázala několik příkladů budování výsadbových rýh pro stromy, do nichž je sváděna dešťová voda. Obnovovány jsou i zelené pásy, do nichž může dešťová voda natékat díky odstranění obrubníků (Obr. 13).
Zmínila i problémy, k nimž při realizaci dochází, ze strany všech možných aktérů (správci dalších oblastí uličního prostoru, dodavatelé stavebních, zahradnických a údržbových prací, správci sítí, stavební úřady, památkáři). Proto pro správné provedení realizací jsou Standardy doplňovány o technologické postupy.
Na závěr dala doporučení i pro jiné obce. Zdůraznila, že závazné standardy jsou velmi důležité pro změnu přístupu k MZI, do jejich projednávání by měli být zahrnuti všichni aktéři, dodavatelé MZI by měli být zaškolováni, měl by probíhat intenzivní technický dozor a veškeré plánování a příprava by měly být velmi pečlivé.
Závěry konference shrnul opět David Stránský. Podtrhl, že adaptace měst na změnu klimatu je úkol na desítky let a je pro něj nutná podpora všech aktérů. I proto se téměř všemi přednáškami táhl pojem living lab – živá laboratoř a nutnost experimentovat a osahat si prostor. A skvělá cesta je začít tam, kde se začít dá.
Sborník, prezentace a fotografie z akce si můžete prohlédnout na stránkách konference.
Článek vznikl díky projektu Počítáme s vodou.
reklama
Dále čtěte |
Jak můžeme zlepšit životní podmínky medvědů chovaných v zajetí?
Mám strašně špatný pocit, že se posledních 20 let vlastně propáslo, říká Yvonna Gaillyová
Jeskyně už se z povodní vzpamatovaly. Zavřeny zůstávají jeskyně Na Pomezí a část Punkevních jeskyní
Ivana Kabelková: Po stopách hospodaření s dešťovou vodou v Praze
Ivana Kabelková: Vídeň v rámci modro-zelené infrastruktury vsadila na koncept „sponge city“
Ivana Kabelková: Za příklady hospodaření s dešťovou vodou v Praze