Jakub Kašpar: Vánoční příběh jednoho muzea se šťastným koncem
Když jsem na začátku roku 2010 nastupoval do pozice náměstka ředitele Správy Krkonošského národního parku (KRNAP), předkládal jsem pochopitelně řediteli správy parku koncepci, s jakou bych chtěl svoji část národního parku vést. V ní se objevila i zmínka o tom, že Krkonošské muzeum v Jilemnici by výhledově nemělo být součástí Správy KRNAP, ale mělo by se vrátit městu.
Jilemnické muzeum je z Krkonošských muzeí (kromě Jilemnice také klášter a historické domky ve Vrchlabí, Památník zapadlých vlastenců v Pasekách nad Jizerou a Lesnicko-myslivecká expozice Šindelka v Harrachově) sice nejnavštěvovanější (cca 27 000 návštěvníků ročně oproti 20 000 ve vrchlabském klášteře, cca 10 000 v historických domcích ve Vrchlabí a kolem 7 000 v Pasekách a v Harrachově), ale zároveň nemá nic moc společného s hlavním důvodem existence národního parku jako takového, tedy s ochranou krkonošské přírody.
Věnuje se totiž především historii života lidí v západních Krkonoších a dědictví a památce hrabat Harrachů a především velkého krkonošského patriota, českého vlastence a mecenáše Jana Nepomuka Harracha. Muzeum převzala Správa KRNAP od města v roce 1980 podle tehdejší Koncepce kulturně-osvětové činnosti, která počítala s tím, že podobná zařízení pomohou ulevit nejvyšším partiím hor od masové návštěvnosti (což se ukázalo jako iluzorní).
V plánu tedy bylo pomalu, v klidu a bez jakéhokoli spěchu začít jednat s Městem Jilemnice o postupném převodu muzea do majetku města, včetně bohatých sbírek, nejen harrachovských a etnografických, ale třeba také bohaté kolekce díla malíře Františka Kavána.
Jenže do toho vstoupila recese a nutné úspory ve státním rozpočtu, které se projevily každoročními škrty mezi 10 – 15 miliony korun v příspěvku ze státního rozpočtu na hospodaření Správy KRNAP, a celý příběh se radikálně změnil. Jednání s městem jsme skutečně zahájili, ale nebyla klidná a bez stresu. Byla sice zdlouhavá, neb trvala bezmála celé ty tři roky, ale byla tlačena ošklivou vidinou, že přijde den, kdy si Správa KRNAP opravdu už nebude moci dovolit nadále krýt provozní ztrátu muzea, která každoročně dosahovala zhruba 2,5 milionu korun.
Přesto, že Město Jilemnice už v roce 2012 přispělo na provoz muzea půl milionem, bylo letos v létě, po oznámení výše příspěvku ze státního rozpočtu pro Správu KRNAP, jasné, že ten den, kdy hrozí, že dveře muzea zůstanou zavřené, nastane na Nový rok 2013. Zaměstnanci muzea už měli v ruce podepsané výpovědi a horečná jednání pokračovala.
Vedení Města Jilemnice, zastupované starostou Vladimírem Richterem a místostarostkou Janou Čechovou ovšem pomohlo k obratu, když se nám na podzim podařilo nalézt model, v kterém muzeum bude moci fungovat i v příštích letech, vtělit ho do smlouvy. A ta byla právě 19. prosince potvrzena jednomyslně jilemnickými zastupiteli.
Krkonošské muzeum v Jilemnici podle této smlouvy zůstává i nadále pod hlavičkou Správy KRNAP, která je správcem tamních muzejních sbírek, ovšem finanční ztrátu muzea si nyní rozdělí mezi sebe město (2/3) a Správa KRNAP (1/3). Hned v lednu vznikne Rada partnerů muzea, která bude mít pod kontrolou jeho hospodaření a bude oplývat faktickými rozhodovacími pravomocemi, v níž budou dva zástupci Správy KRNAP a dva zástupci Města Jilemnice, spolu s ředitelem muzea Janem Luštincem, který je zároveň zaměstnancem Správy KRNAP a v tomto volebním období navíc členem jilemnické městské rady.
My zahájíme obratem jednání s Ministerstvem kultury jednání o převodu muzejních sbírek do majetku města, a až se tak stane, přejde pod Město Jilemnice celé muzeum s tím, že Správa KRNAP zůstane i v dalších letech třetinovým podílníkem na financování jeho ztráty.
Toto regionální muzeum má tedy, díky úspěšnému výsledku dlouhých jednání mezi oběma partnery, po včerejšku ten nejlepší možný dárek k Vánocům: Zajištěnou existenci pro příští léta. A vánoční dárek je to i pro všechny Jilemničáky, protože ti své muzeum mají opravdu rádi. A já si neodpustím závěrem pozvat všechny ostatní čtenáře, aby se do Krkonošského muzea (a nejen do toho jilemnického) přijeli podívat. Takže, jak říkáme tady u nás: Přiďte pobejt!
reklama
Jakub Kašpar: Klimatický závazek od pohodlného a líného ochránce přírody
Jakub Kašpar: Velké rozhořčení nad utracením vrchlabské vlčice je vlastně dobrá zpráva
Jakub Kašpar: Laudatio na profesora Josefa Fantu, laureáta Ceny Josefa Vavrouška za rok 2014