Jakub Masák: Nízkoenergetické budovy? Ano, ale ne prvoplánově

Nízkoenergetika je hitem od vstupu České republiky do EU a nároky na snižování energetické náročnosti se postupně zvyšují spolu se zpřísňující se legislativou a normami. Požadavky na snižování energetické náročnosti budov ale musí jít ruku v ruce také s náklady na jejich výstavbu. Je třeba chápat jejich ekologický dopad v širším kontextu. Nemá smysl „módně” dosáhnout minimálních nákladů na energii, ale zároveň způsobit ekologické škody jinde. Jak můžeme vidět například u kauzy životnosti a likvidace starých větrných elektráren, u kterých po dvaceti letech, kdy vyrábí energii udržitelně, může dojít k neekologické likvidaci, a tak je ve výsledku napácháno na životním prostředí více zla než dobra.

Je proto důležité, aby snížení spotřeby energií neznamenalo nepřiměřené náklady na výstavbu budov. Od řešení tepelných ztrát jsme se posunuli přes chlazení až ke komplexním pravidlům, která se týkají i osvětlení, vlhkosti, povahy zdroje tepla a chladu. Právě řešení zdroje tepla a chladu pro mě představuje krok vpřed, jelikož zde vnímám snahy o zapracování do systému i dopad tzv. „šedé” energie a tedy celkový ekologický dopad budovy. Bohužel i v tomto případě je počítáno jen s energií potřebnou k provozu budovy. Do nákladů na výpočtu návratnosti je ale třeba zahrnout i takzvané šedé náklady na výrobu, dopravu a zabudování stavebních materiálů a tento přístup by v dnešní době měl být samozřejmostí. Aby výstavba nízkoenergetické budovy dávala smysl, návratnost nákladů by měla být hluboko pod životností navrženého řešení. Jediný certifikační nástroj, který zohledňuje také veškeré náklady na pořízení budov, výrobu materiálů a dokonce i jejich sociologické dopady je, dle mého názoru, SBtool.

Nejjednodušší, i když složitou cestou, jak zjistit u návrhu stavby její šetrnost k životnímu prostředí, je analýza životního cyklu a jeho nákladů (LCC a LCA). Spočítáme tedy všechny finanční náklady na stavbu, údržbu a provoz stavby i na její potenciální likvidaci. Potřebné je také zjistit veškerý dopad celého průběhu stavby na životní prostředí, od těžby surovin až po zbavení se odpadu. Analýza pak snadno prokáže, že čím nižší náklady budova má, včetně spotřeby v dlouhodobém hledisku, tím bude ekologičtější. Do let se rozpočítá náklad na šedé energie na pořízení stavby, zároveň se prokáže a zvýrazní význam snížení energetické náročnosti budovy a dopad volby energetických zdrojů, které se v porovnání s investicí v počátku zdají přemrštěné a často se na nich šetří.

Z logiky věci tedy vyplývá, že jakákoliv rekonstrukce je mnohonásobně ekologičtější než novostavba, a přidáme-li k tomu podceňované tepelné vlastnosti například oken historických staveb, zjistíme, že i památky jsou vlastně daleko šetrnější než jiné stavby. Podobně se to má například s papírovou a plastovou nákupní taškou. Papírová taška není ekologičtější než plastová, pokud se nepoužije vícekrát. Na druhou stranu ale papírová v jistém ohledu víc vydrží, proto je jednodušší ji mít déle. A když ji ztratíme, příroda se postará. Plastovou tašku uvidíme v řece ještě po letech.

Trend nízkoenergetických staveb hodnotím pozitivně, ke snižování energetické spotřeby musí být ale přistupováno zodpovědně a nemělo by se jednat jen o pouhý marketingový nástroj, díky kterému se zvyšuje marže nemovitostí.

---

reklama

---